Psí historie VII.: Krásný Joe

Pes, kterého historie a literatura zná jako Krásného Joea, pocházel z Meafordu v Ontariu. Jeho životní příběh se odehrál v 19. století, ale za srdce dokáže vzít dodnes. Ne nadarmo se stal inspirací pro knižní bestseller, který si celkem rychle našel téměř milion čtenářů.

Krásný Joe byl nejspíš křížencem bulteriéra a foxteriéra. U svého původního majitele v Meafordu si pes zažíval hotová muka. Jeho pán ho krutě fyzicky týral. Připravil ho dokonce o ocas i uši.

V roce 1890 zachránil zvíře před blízkou smrtí jistý Walter Moore. Když se o dva roky později celý příběh dozvěděla jeho sestra Margaret Marshall Saundersová, byla natolik dojatá, že se rozhodla napsat autobiografický román pojmenovaný Krásný Joe.

Psův bolestný osud přesunula v románovém podání do Maine a rodinu zachránců Moorových přejmenovala na Morissovi. Za svoji knihu publikovanou v roce 1894 získala rok předtím ocenění Humane Society. Úspěch potvrdil ale hlavně obrovský ohlas čtenářů – v roce 1900 byl rozprodán téměř milion kopií. V době, ve které neexistoval internet asi masivní reklama, šlo samozřejmě o nevídaný úspěch!

O knihu byl zájem nejen v USA, ale také v Kanadě a Velké Británii. V roce 1930 bylo rozprodáno už okolo 7 milionů výtisků po celém světě. Mimochodem jde historicky o první kanadskou knihu, která dosáhla hranice milionu prodaných kusů.

Tklivý příběh Krásného Joea tak dojímal miliony lidí. Demonstroval bezmoc a nevinnost týraných zvířat i nezištnou dobrotu jejich zachránců. Právě proto, že inspirace pocházela ze skutečného života a autorčiny bezprostřední blízkosti, byl příběh popsán s patřičnou autenticitou.

Kniha existuje v řadě přebalů a najdete o ní dodnes mnoho záznamů. Možná proto, že její poselství je nadčasové. V roce 1902 vydala autorka pokračování s názvem Ráj Krásného Joea.

V roce 1994 vznikla dokonce společnost na ochranu dědictví Krásného Joea. Její členové vytvořili na uctění jeho památky z domu Moorových muzeum.

Setkali jste se s někdy s příběhem týraného zvířete ve svém okolí? Patříte i vy mezi zachránce zvířecích nebožáků, kterým původní majitel ubližoval?

Související články

Kočky bez domova - jak jim pomoct přečkat zimu?

Ne každá kočička má to štěstí, aby se měla jako moji kočičáci. Pelíšky u topení a denně plné mističky dobrého jídla. Pro divoce žijící kočky bez domova jsou zimní měsíce nejtěžším obdobím roku. Proč? Na vině jsou nejen nízké teploty, ale také ztížená...

Alternativní medicína pro kočky i psy

Věděli jste, že alternativní medicína pro domácí mazlíčky už je dnes zcela běžnou záležitostí? A prý si získává oblibu čím dál více zvířecích majitelů. Veterinární léčitelství má ale řadu podob a své uplatnění najde jak při prevenci, tak i při léčbě...

Se psem do zoo

Přemýšlíte, kam vyrazíte na výlet? A co třeba do ZOO? Já do zoologických zahrad zásadně chodím ráda v zimě, a to hlavně proto, že je tam menší nával lidí. A tak pomalu plánuji, že letos po letech zase vyrazím. Nikdy před tím jsem ale s sebou nebrala...

Psí zima

Taky jsou vaši psí chlupáči ze sněhu celí nadšení? Ten náš nejmladší radostí skáče jak na pérkách a ve vzduchu chytá do tlamy sněhové vločky. Celá naše smečka se pak společně rochní v napadaném sněhu na louce v parku. Takovou zimu - tu bílou - milují...

Jak kočky vnímají své majitele a lidi obecně?

Každý, kdo má doma zvířecího mazlíčka, asi občas uvažuje nad tím, co si jeho společník myslí o nás lidech. U psů se to podle mě dá celkem dobře odhadnout, ale u koček si nikdy nejsem tak úplně jistá. Berou mě moje kočky jako svoji velkou kočičí mámu,...

Kočičí lékárnička

Zatímco lékárnička pro lidi v mé domácnosti obsahuje tak maximálně náplasti, prášky na bolení hlavy a živočišné uhlí, psí lékárničku mám vybavenou skutečně prvotřídně. Znáte to – mazlíci především a sebe člověk nějak odbude . Aby našim kočkám nebylo...