Formy psího strachu - je třeba rozlišovat příčinu strachu a reakci psa v dané situaci

Příčin psího strachu může být více. A prvním krokem k jeho odbourání je zjištění jeho původu a příčiny.

Příčin psího strachu může být více. A prvním krokem k jeho odbourání je zjištění jeho původu a příčiny.

Vrozený strach

Tzv. vrozená deprivace je forma strachu, se kterou se člověk zas tak často nesetkává. Objevuje se především u divokých a polodivokých psů. Setkat se s ní ale můžete třeba u psů z množírny, kde se psi nekontrolovaně množí a nejsou v kontaktu s člověkem. Tímto strachem trpěla moje první fenka. Pocházela z kauzy asi stovky psů, kteří žili sami ve vybydleném domě, bez jakéhokoli lidského dohledu. Zde hraje důležitou roli povaha rodičů. Plachost se tak může dědit po několik generací.

Psi s vrozenou deprivací jsou uzpůsobení pro život ve smečce. Od člověka na sebe dobrovolně nenechají sáhnout, při dotyku se chvějí. Prostě nestojí o kontakt s ním, snaží se mu vyhnout, často i kousáním. Nerespektují ho, neposlouchají. I takoví psi jdou pod rukama odborníků socializovat, je to ale zdlouhavý a pro psa velmi stresující proces, který ne vždy vyjde.

Vždy je tedy třeba v takové situaci velmi pečlivě zhodnotit, jestli pejska socializovat, nebo mu najít smečku, ve které bude moci dožít spokojeně i bez socializace. Pro takové psy u nás fungují organizace, které si k sobě tyto neumístitelné pejsky berou na dožití. Jsou zařazeni do smečky a mohou žít v klidu ve výběhu.

Větší šance na socializaci psů s vrozeným strachem je u štěňat. Musí se ale začít včas a ne vždy se pes strachu zbaví úplně.

Získaný strach

Takový strach pes získá týráním, šokem (špatnou zkušeností) nebo špatnou socializací ve štěněcím věku. Mezi šestým a dvacátým týdnem věku si pejsek utváří vzorce chování, které pak používá po celý život. Je tedy důležité ho v tomto věku seznamovat s co nejvíce věcmi a situacemi. Pokud bude pejsek chovaný izolovaně, nezíská zkušenosti s lidmi, ostatními psy a jinými zvířaty, situacemi, pachy, zvuky a podobně. V budoucnu na vše tedy bude reagovat nedůvěřivě, vystrašeně nebo agresivně.

Strach může pes získat špatnou výchovou, nevědomým chováním. Pokud je pes - ať už z jakéhokoli důvodu - bázlivý, potřebuje ve svém pánovi pevnou oporu. Tedy neohroženého a nezpochybnitelného vůdce smečky.  Důležité je psa v situaci, ve které se bojí, neutěšovat a nehladit. To ho upevní v přesvědčení, že má strach oprávněně. Pejskovi nejvíc prospějí jasná pravidla, cvičení základní ovladatelnosti a suverénní páníček.

Měli jste u svého pejska problém se strachem? Dokázali jste se s ním vypořádat sami, nebo jste potřebovali odbornou pomoc?

Související články

Když máte psa epileptika

Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...

Psi a kočky ve světě IV - Psi v Albánii

V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.

Jak správně pečovat o chrup hlodavců

U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...

Play More - první interaktivní výstava jen pro psy

Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...

I mazlíčci mají svou záchranku

Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.

Devět životů nemají, ale padat kočky skutečně umějí

Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.