Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
V tomto cyklu se seznámíme se slavnými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Antis byl příslušník 311 Československé bombardovací perutě a byl vyznamenaný za statečnost při službě během 2. světové války.
Antis, známý také jako Ant, byl německý ovčák narozený roku 1939. Jeho osud hrdiny ale už ve štěněcím věku visel na vlásku a místo vojenské kariéry ho málem stihla smrt. Našla ho totiž v opuštěné stodole na německém území posádka anglického sestřeleného letadla - český palubní střelec a francouzský pilot. Aby je Němci nenašli, chtěli muži štěně zabít. Místo toho si ho ale střelec Bozděch schoval pod bundu a společně se dostali do bezpečí lesa, kde už je našli francouzští vojáci a převezli je na základnu. Tam se Bozděch rozhodl psa pojmenovat po sovětském bombardovacím letounu ANT-40, které používalo francouzské letectvo.
Než se Bozděch s Antisem dostali do Anglie, zažili spolu plno dobrodružství čítající Antisův první let bombardérem, zajetí na italské lodi nebo propašování štěněte na uhelnou loď. Nakonec se ale oba dostali do československého vojenského tábora v Cholmondeley, byli přijati do služeb dobrovolnické zálohy Royal Air Force a následně byli převeleni k 311. československé bombardovací peruti.
Roku 1940 Antis pomohl zachránit pět životů při hledání přeživších po bombardování v Liverpoolu, přestože byl sám zraněný. Poté začal Antis létat se svým pánem v zadní kulometné věži. Nejdříve tajně, po čase ale vše vyplavalo na povrch, pes dostal k létání povolení a velitel perutě mu dokonce nechal vyrobit vlastní kyslíkovou masku. Antis se s Bozděchem účastnil asi 30 misí, byl několikrát zraněn a přežil i nouzové přistání. Navíc je to jediný pes, o kterém je známo, že během 2. světové války létal v bombardéru.
Antis však s hrdinskými činy nepřestal ani po válce. Bozděch se po jejím skončení vrátil do Československa, po několika letech byl ale označen za zrádce, a proto se rozhodl znovu vlast opustit. Antis jeho a několik dalších uprchlíků pomohl provést kolem pohraničních nástrah a dovedl je až do americké zóny v Německu. Odtud se pak Bozděch i s Antisem vrátil do Británie. Zde se dožil po Bozděchově boku třinácti let a byl pohřben na zvířecím hřbitově se všemi vojenskými poctami. Jeho pán si poté už žádného psa nikdy nepořídil, i přes naléhání svých dětí.
V roce 1949 byla Antisovi udělena britská válečná medaile Marie Dickinové, jako jednomu z prvních zvířat, které nepocházelo z Británie. Toto vyznamenání je obdoba Viktoriina kříže, uděluje se zvířatům, která projevila mimořádnou statečnost ve válečné službě. Mimo to byl Antisovi údajně udělen i Československý válečný kříž. Jeho příběh se stal i námětem několika knih.
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...