Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte epileptický záchvat.
Kamarád má fenku dlouhosrstého jezevčíka, která epilepsií trpí. Napadlo mě tedy, co to obnáší mít psa epileptika.
Epilepsie, neboli padoucnice, je funkční onemocnění nervového systému. Charakteristická je výskytem spontánních a opakovaných záchvatů. Křeče při záchvatu vznikají v důsledku nadměrného dráždění nervových buněk elektrickými výboji.
Často neexistuje zjevný důvod, proč se tato nemoc u psa vyskytne. Dědičnost epilepsie není ještě zcela prozkoumaná, nicméně některá plemena jako německý ovčák, pudl, kokršpaněl, bígl, kolie nebo jezevčík jí trpí častěji. Mezi nejčastější důvody se uvádí mozkové nádory, poruchy při porodu, malé poškození mozku po úderu do hlavy nebo po nehodě (topení, škrcení, otrava). Záchvaty se ale začínají objevovat až několik let po poškození mozku, a tak není jednoduché dát si příčinu s nemocí do souvislosti.
U psů mívá epileptický záchvat různé podoby. Zvíře stojí nebo leží na boku a třese se nebo má křeče. Oči jsou sice otevřené, ale vědomí zvířete je přerušené a během záchvatu na vás pes nereaguje. Můžete se setkat i se cvakáním zubů. Po několikavteřinovém záchvatu může být zvíře dezorientované, ale může se i chovat zcela normálně.
Déletrvající záchvat může ohrozit život zvířete. Jelikož svaly jedou naplno, vytvářejí teplo, a teplota zvířete roste i po skončení záchvatu. Pokud překročí 42 stupňů, hrozí selhání životních funkcí.
Výjimečně se dá určit podnět, který záchvaty spouští. Proto, pokud váš pes epilepsií trpí, je dobré ho pozorně sledovat. Můžete si vést třeba deníček a zaznamenávat si, co se dělo před záchvatem. Příčinou může být třeba nadměrný hluk, přílišná fyzická zátěž nebo silné emoce (např. strach, stres, radost).
Většinou k záchvatům dochází po probuzení nebo po jídle (tehdy, kdy se zvýší aktivita mozku) a trvají kolem 5ti minut včetně chvíle bezvědomí. Při (a nebo po) záchvatu se pejsek může počůrat. U každého psa se období mezi záchvaty liší, jde o dny nebo i měsíce. Zpravidla ale platí, že se stářím se intervaly klidu zkracují.
Pokud u vašeho pejska dojde poprvé k záchvatu, dohlédněte, aby nedošlo ke zbytečnému zranění, aby si třeba neprokousl jazyk. Raději ho ale nehlaďte ani nijak nedržte, aby vás omylem nekousl. Naopak se snažte udržet v jeho okolí co nejméně lidí a jiných zvířat. Asi není třeba zmiňovat, že bychom neměli za nic, co se v průběhu i v době po záchvatu stane, psa trestat. Pokud ale záchvat nepoleví do 5ti minut, zavolejte veterináře, nebo k němu zvíře urychleně odvezte, aby mu podal injekci proti křečím.
Pes trpící epilepsií musí být samozřejmě pod dohledem veterináře a musí mu být pravidelně podávány léky. Krom nich prý ale může pomoci i akupunktura nebo dietní změny. Léčení epilepsie se provádí individuelně, a proto může trvat týdny nebo i měsíce, než se najde nejlepší kombinace a dávkování léků. Neztrácejte tedy trpělivost.
Jen velmi zřídka se epileptický pes uzdraví a přestane mít záchvaty. Léky ale mohou kontrolovat záchvaty a prodlužovat jejich intervaly, aby neovlivňovaly kvalitu jeho života. Samozřejmě, že vám tato nemoc přidělá vrásky na čele z obav o vašeho mazlíka, ale jestliže bude pacient pod pravidelnou veterinární kontrolou, aby se vyloučil vedlejší účinek léků, je anejvýš pravděpodobné, že váš pes bude dále žít plným a šťastným životem.
Máte doma psa epileptika? Co obnáší život s takto nemocným psem?
Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...
V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Poslední rozloučení s domácím mazlíčkem, zvláště se psy a kočkami, kteří s námi žijí dlouhá léta, je psychicky velmi náročné. Kdo to zažil, dá mi za pravdu. Pro lidi, kteří se necítí v těchto chvílích na to, aby organizovali kremaci či pohřeb svého...
U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...
Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...
Klonování patří k výdobytkům moderní doby. Leckoho tedy asi nepřekvapí, že svět má už nějaký ten rok i svého prvního naklonovaného psa. Pojmenovali ho Snuppy, což si jistě dobře zapamatujete kvůli podobnosti s pouze jinak psaným jménem Snoopy, jehož...
Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.
Možná i vy máte doma malého čtyřnohého stresaře. V takovém případě čtěte pozorně, třeba tu narazíte na něco, co jste ještě ve snaze zbavit parťáka stresu nezkoušeli.
Pravděpodobně jste se setkali s názorem, že mnohem důležitější než to, co psovi říkáte, je, jakým způsobem (tónem) to říkáte. Ukazuje se ale, že psi lidské řeči mohou rozumět lépe, než jim obecně přisuzujeme.
Každý z nás určitě rád fotí svoje mazlíky. Ne vždy ale fotky vyjdou podle očekávání. Tady je proto pár rad, jak fotografování zvládnout, a co nejlépe zachytit ty naše chlupaté společníky.
Mohlo by se zdát, že čím menší zvíře, tím méně péče bude vyžadovat. Nenechte se však mýlit. I pokud máte doma myšku, křečka nebo třeba morče, měli byste péči o něj přizpůsobovat ročnímu období a situacím, jimž je vystavujete. V parných dnech, jaké nás...
Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.
