Psí historie IV.: Bobbie

Bobbie byl kříženec kolie a australského ovčáka. Bydlel se svou rodinou ve městě Silverton v Oregonu. V roce 1923, když mu byly dva roky, vyrazila rodina i s ním na výlet do Indiany. Tam se jim ale ztratil. Ačkoli jej rodina usilovně hledala, domů se vrátila plná zármutku bez něj. S myšlenkou, že svého psa už nikdy neuvidí.

Po šesti měsících se ale stalo nemožné - Bobbie se objevil na prahu jejich domu. Špinavý a vyhublý, s tlapkami ochozenými, ale živý. Jevil všechny známky toho, že celou cestu - tedy 4 105 km v zimě přes pláně, pouště i hory - ušel bez cizí pomoci. To je v průměru asi 23 km každý den.

Po svém návratu do Silvertonu Bobbieho sláva rostla raketovou rychlostí. Jeho příběh se stal námětem k řadě novinových článků (včetně Ripleyho Věřte nevěřte), knih i filmů. Dokonce si sám sebe roku 1924 zahrál v němém filmu The Call of the West. Dostával spousty dopisů od lidí z celého světa a dostal i několik ocenění jako drahokamy posázený obojek, stuhy nebo klíče od měst.

Bobbie zemřel roku 1927 a byl s poctami pohřben na zvířecím hřbitově Oregon Humane Society's pet cemetery v Portlandu. Na jeho hrob dokonce položil věnec Rin Tin Tin, psí filmová hvězda.

Dodnes se Bobbieho ukázka věrnosti slaví při každoročním dětském průvodu domácích mazlíčků v Portlandu. Slouží jako připomínka toho, že domácí mazlíčci mají v životech lidí své zvláštní místo. Tato akce byla zahájena několik let po Bobbieho smrti a první průvod vedl jeho syn Pal. V Silvertonu také můžete najít 21 metrů dlouhou malbu zdobící zdi podniků, která znázorňuje Bobbieho příběh.

Koncem roku 2012 vzniklo občanské hnutí obyvatel města Silvertonu, jež prosazují mínění, že Bobbieho pohřeb dostatečně neuctil jeho příběh a propojení s rodným městem. Toto sdružení tedy začalo usilovat o navrácení jeho ostatků do Silvertonu k pohřbu a memorializaci.

Je neskutečné, co všechno jsou někteří psi schopní pro svou rodinu - smečku - podstoupit. Nezbývá, než si přát, aby jejich oddanost byla stejnou měrou opětována.