Záhada jménem toxoplazmóza

S péčí o psí a kočičí chlupáče se pojí i řada mýtů. Mezi jeden takový já osobně řadím i onemocnění zvané toxoplazmóza. Jedná se o parazita, který způsobuje spíše více paniky, než skutečných problémů. Navíc se netýká jen koček nebo kočičích majitelů, jak jsem si donedávna myslela. A žije s ním prý až polovina české populace. To vše mě přimělo se celé věci podívat na zoubek. Jak to tedy vlastně je?

Nejedná se jen o kočičí onemocnění

Na úvod si pojďme říct, co ta toxoplazmóza, potvora vyvolávající poprask mezi kočkaři, ale i nastávajícími maminkami, vlastně je. Já toto onemocnění vždycky měla zaškatulkované jako výhradně kočičí. A tak pro mne bylo velkým překvapením, když jsem zjistila, že nakazit se jí může nejen člověk (a to se týká nejen majitelů čtyřnohých kočičích přátel), ale i psi, hlodavci. Na vině je v tomto případě prvok toxoplasma gondii, který napadá svaly a mozkové blány. Tento jednobuněčný parazit, o kterém svět poprvé uslyšel na začátku minulého století, prý svou podobou pod mikroskopem připomíná dílek pomeranče. Při pokojové teplotě přežívá maximálně tři dny, za to ve svých hostitelích po zbytek jejich života.

Proč se ale v souvislosti s toxoplazmózou nejčastěji hovoří o kočkách? Zdá se, že jen v zažívacích ústrojích našich koček může docházet k rozmnožování tohoto prvoka, všichni ostatní slouží jen jako takový taxík k dalšímu rozšiřování. Kočky se stávají nakažlivými až po 3 až 5 dnech, kdy prvok začíná produkovat vajíčka. Kočka si však záhy vytvoří odolnost a parazit tak má obvykle do 2 týdnů s vylučováním nových vajíček, a to se děje pomocí kočičího trusu. Kočky se nejčastěji nakazí tím, že uloví infikovanou myš nebo přičichnou k výkalům od infikované kočky.

V půdě se prý může toxoplasma gondii držet až jeden rok. Onemocnění pak může probíhat téměř bez příznaků, a pokud by měl majitel přeci jen podezření, veterinář kočce provede takzvaný titr, tedy krevní test na protilátky v těle. Léčba je ale pouze symtomatická. Stejně to probíhá u lidí. A jen akutní formy jsou léčeny antibiotiky. Pozor by si měli dávat majitelé koťátek mezi 3 až 7 měsícem života, které jsou toxoplazmózou ohroženy více než kočky dospělé.

Kočičí majitel v ohrožení?

Většina lidí má stejně jako já větší či menší povědomí o tom, že takové onemocnění existuje a že nějak souvisí s kočkami. Zajímavostíje skutečnost, že pravděpodobnost nákazy, respektive přenosu z kočky na člověka bývá velmi nízká. Navíc se člověk může nakazit i jinak a vůbec v tom nemusí figurovat kočičák. Nejčastěji se prý lidé nakazí tím, že sní maso, např. divoké zvěře, které neprošlo řádnou tepelnou úpravou nebo si neumyje ovoce a zeleninu před jejím pozřením.

Jednu dobu dokonce kolovaly internetem články šířící zprávu, že toxoplazmóza u lidí mění nejen chování, psychiku, ale například i tvar obličeje. I když se těmito nejrůznějšími souvislostmi vědci i dále zabývají, nezdá se, že by se podle dostupných informací ve většině případů nákaza u lidí nějak výrazněji projevovala. Většina lidí to za celý život navíc ani nemusí zjistit. Ačkoli toxoplazmóza může postihnout mízní aparát (lymfatické uzliny), tkáně oka, centrálního nervstva či způsobit gynekologická onemocnění. U většiny lidí ale jen nese příznaky chřipky a proběhne bez většího povšimnutí.

A jak je to se samotnými kočkami? Kočky bytové, které bývají krmeny granulemi nebo konzervami, jsou z obliga. Určité riziko může být u koček, které jsou zvyklé chodit ven a lovit. I tak je prý mazlení s kočičákem zcela bezpečné, problém může být spíše se znečištěnou půdou, a to například i na dětském hřišti a pískovišti. 

Kočky a těhotenství se nevylučují

Kočky mohou chovat i nastávající maminky. Pokud mají dospělou bytovou kočku, nekrmí ji syrovým masem a její záchodek čistí každodenně, není zde prý žádné riziko. U venkovních koček by na nějakou dobu čištění kočíčího WC měli přebrat ostatní členové domácnosti, ale spíše jako preventivní opatření. Navíc při opakované nákaze už kočka s výkaly již parazita nevylučuje, a nepřestavuje ani v takovém případě nebezpečí. A nemusíte se takovou kočku bát ani pohladit nebo jinak mazlit, srstí se rozhodně nic nepřenáší. A co vaše kočky, nechávali jste je na toto onemocnění testovat? Máte s touto infekcí zkušenosti?

Související články

Antibiotická terapie

Antibiotika si rozhodně zaslouží naši vděčnost, ovšem pozor – všeho moc škodí. Měla by se užívat pouze s rozumem, v opodstatněných případech a správným způsobem. To ale neznamená, že byste se jich měli obávat. Jen je dobré vědět o nich něco víc....

Jak se vyznat v surovinách použitých v krmivu

Posoudit kvalitu krmiva pouze ze seznamu surovin není pro běžného chovatele snadné. Chce to nejen rozumět názvům konkrétních surovin a pochopit, co přesně tyto názvy znamenají, ale současně být schopný odhalit i občasné drobné „triky“ některých výrobců.

Podzimní psí kašlání

V podzimních měsících stejně jako nás i psy trápí různá infekční onemocnění způsobující kašel. Tyto infekce mají mezi chovateli spoustu názvů, mezi nimi je i psí chřipka, ale ve skutečnosti se přímo o chřipku nikdy nejedná. Pro příznaky uvedené níže v...

Focení psů v pohybu

Kdy dělají psi nejvtipnější obličeje? Většinou když běží, že ;) A protože snad každý má rád vtipné fotky svého psa, podíváme se dnes na tuto „disciplínu“ zblízka s fotografem Lukášem Skalickým.

Vyhrávejte boj s chlupy

Už jsem měla možnost navštívit mnoho domácností a nešlo si nevšimnout, že některé se potýkají s chomáči chlupů poletujícími po podlaze a přistávajícími všude, kde se dá. Někdo však tento boj vyhrává, zatímco jiný naopak – přitom stačí řídit se...

Jak rozumět etiketě krmiv

Nejlepší z cest, jak odhadnout kvalitu krmiva, je přečíst si pečlivě jeho etiketu. Jaké náležitosti musí mít, je pevně dané zákonem, ale i tak se ji někteří výrobci snaží poupravit ve vlastní prospěch. V následujícím textu se dozvíte, jak etiketu...

Rozdíly v krmení koček a psů

Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:

Focení v barvách podzimu

Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:

Vlci a gesta

Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...

I zvířata mají duši

Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.

Pelíšek není vždycky to správné místo

Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...