Také se váš jinak velmi hodný chlupáč sem tam rozhodne otestovat vaši trpělivost a prověřit, jakže to máte s tou hierarchií ve smečce? Je zcela normální, že i vychovaný psí společník někdy neuposlechne povel nebo dokonce provede nějakou rošťárnu ve vaší nepřítomnosti. Když taková situace nastane, jak na ni ale (ne)reagovat?
Ačkoli to děláme neradi, v téměř každém soužití člověka se psem nastávají situaci, kdy pes vyvede neplechu, a my řešíme, jestli a jak ho vhodně potrestat. Pokud se u psího chlupáče objeví nežádoucí chování, neměli bychom ho rozhodně přehlížet, trest patří k výchově stejně jako odměna, neměl by ale převažovat. Oboje vychází z principů takzvaného operativního podmiňování. Psí logika totiž funguje na základě spojování si příjemných a nepříjemných důsledků v reakci na spontánní chování zvířete.
Čeho se vyvarovat?
Po troše teorie se na to pojďme podívat prakticky. Ve vztahu pána a jeho psa jsou dvěma klíčovými faktory důvěra a respekt. V první řadě bychom se při trestání měli vyvarovat emocí, ale i hrubé síly v podobě fyzických trestů. Používáme-li k trestání pomocníka v podobě novin nebo vodítka, o to hůř. Taková reakce je pro psí chlupáče nepřirozená a v konečném důsledku zcela kontraproduktivní. Pes motivovaný strachem se může začít chovat agresivně, nebo se jeho agresivita může prohloubit, v sebeobraně se tak může chovat útočně. Ve snaze uniknout bolestivému trestu může zvíře jednat zkratově a v horším případě se i zranit, např. vběhnutím do silnice při útěku před výpraskem.
I další projevy demonstrace síly jsou považovány za neúčinné a ničí důvěru, která je alfou a omegou spokojeného vzájemného soužití. Nastavení jasných pravidel a hranic je jedna věc, dávání najevo fyzické převahy (například hrubým povalováním na záda) je věc druhá a psí poslušnost si tím člověk nezíská. Stejně sporné je i vytřepání psa za kůži za krkem. Pokud už se majitel rozhodně psa vytřepat, mělo by to být jen velmi krátce, jako to dělají feny, které tím za doprovodu vrčení spíše “zlobivá” štěňata odhazují. Mezi dospělými psími jedinci se totiž obecně vytřepání považuje za signál značící smrtelné nebezpečí. Stejně tak neefektivní může být i zvýšený hlas a další projevy hysterie, reakcí psa pak může být další škádlení, které pána ještě více rozohní.
Prevence až na prvním místě a jak psa potrestat
V první řadě bychom se měli snažit nežádoucímu chování předcházet, a pokud nastane, tak se zaměřit na příčiny, nikoli na projevy a důsledky. Když si pořídíme malého psího chlupáče, měli bychom ho naučit rozlišovat správné a nesprávné chování, např. pomocí pozitivní motivace, kdy jej za to správné odměňujeme. Už samotný fakt, že nedostane odměnu, když například po dlouhém váhání a očuchání všech okolních keříků nakonec přijde na zavolání, je určitou formou trestu. Pes zjistí, že z takového chování nemá žádný užitek, a do budoucna by ho tak měl sám opustit. Pokud jsou odstupňované odměny, např. slovní pochvala spolu s pamlskem a pohlazením, můžeme jako trest postupně ubírat, a tím signalizovat, že je něco špatně.
Dalším způsobem trestu je slovní pokárání - a to klidné, tiché a krátké, avšak současně důrazné a připomínající psí zavrčení. Měl by mu také předcházet takzvaný zákazový povel například “ne”, “nesmíš”, “zlobivý pes” nebo jiné varování, např. zachrastění klíči. Až poté by měla přijít naše reakce. Je třeba připomenout, že psa musíme ale tzv.“nachytat na švestkách”, aby si trest spojil s prohřeškem. Trest může být i neverbální pomocí našich gest, například že psa budeme jednoduše ignorovat (to je vhodné spíše doma než venku :-)). Pokud načapáme chlupáče s hlavou zabořenou v odpadkovém koši, můžeme jej i lehce plácnout přes zadek, nebo venku při svačení nějakých odpadků jemně podržet za čumák. Používá se i krátké zacukání vodítkem. Na závěr je ještě důležité říct, že klíčová je naše důslednost a konzistentnost. Když pes dostane za uši pokaždé za něco jiného, nikdy nepochopí, co po něm vlastně chceme. A úplně na závěr, po trestu by vždycky měla přijít i pochvala, např. za oblíbený cvik (nikoli jen tak). Tak na to nezapomínejme, i my někdy zlobíme :-).
Kočka je dokonalým nástrojem pro lov. Vděčí za to desítkám let evoluce. Zatímco u psů byly jejich tělesné znaky zdůrazněny nebo potlačeny, kočkám zůstaly krom několika výjimek jejich hlavní rysy stavby těla nezměněny. Krom smyslů je právě stavba těla...
Ať jsme v prevenci sebedůkladnější, může nastat situace, kdy se pes nebo kočka k pro ně jedovaté věci dostane, ať už naší nepozorností, nebo cizím zaviněním. Proto není od věci se na možnost otravy připravit a vědět nejen, co v takové situaci dělat,...
Jsem milovnicí koček. Fascinují mě svou ladností, hravostí i velkou hrdostí. Na konci jara jsem zapátrala po zajímavostech z kočičí historie a kroky mě zavedly až na dálný Východ k Maneki Neko, kočce která lidem nosí štěstí a bohatství. Podobně jako v...
Příběh udatného Bamsyho se začal psát v norském Oslu v roce 1937. Jako štěně ho koupil lodní kapitán Erling Hafto, který z něj začal vychovávat pravého námořníka. Už od útlého štěněčího věku se tak Bamsy plavil na lodích a seznamoval se s životem na...
Hned v úvodu musím zdůraznit, že každý pes je jiný. Každý prožívá nervozitu jinak, a tudíž ji i jinak projevuje. Někteří se bojí, jiní se hned ženou do boje. Je úkolem pána poznat, co jeho pes zrovna cítí, a pokud možno i předvídat, jaká situace mu...
Na tom, jestli správně vytáhnete klíště z psího nebo kočičího kožichu, může záviset, jestli se zvíře nakazí lymskou boreliózou nebo jiným zákeřným onemocněním přenášeným klíšťaty. Máte na to tu správnou techniku a pomůcky?
Stejně jako u lidí, je také u psů borelióza velmi závažným onemocněním. Nakažených je v České republice odhadem 20 % klíšťat. A protože i přes použití antiparazitik může váš pes sem tam nějaké to klíště chytit, je dobré vědět, jak se toto bakteriální...
Už není žádnou zvláštností, když obec zřídí psí park nebo hřiště. Vzhledem k časté regulaci pohybu psa na volno by to mělo být mnohdy i povinností. Víte, jak se na takových místech chovat, abyste neobtěžovali ostatní návštěvníky a nedocházelo ke...
O šantě kočičí už jsem psala, dnes se podíváme na ostatní méně známé drogy. Ne všechny kočky totiž reagují na každou a ne na vše reagují stejně. Pokud jste tedy se šantou neuspěli, možná budete mít štěstí s nějakou z následujících.
Každý majitel kočky už určitě někdy slyšel o šantě kočičí, kočičí mátě, kocourníku nebo catnipu. Pod všemi těmi názvy se schovává bylina, která většinu koček přivádí do “rauše”.
Na pobřeží tichého oceánu v Britské Kolumbii můžete najít zvláštní vlky - říká se jim “mořští vlci” a žijí dvěma tlapami v oceánu. Plavou z ostrova na ostrov a živí se mořskými živočichy.
Kočky trávu milují. Okusují ji ať už proto, aby si vyčistily bříško od chlupů, nebo jen tak pro zábavu. Navíc pokud kočce pořídíte její vlastní květináč, máte naději, že vaše ostatní kytky nechá na pokoji :).