Pejskařská etika nejen pro pejskaře
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Jak máme poznat, že naše psí nebo kočičí chlupáče trápí přeplněné nebo dokonce ucpané anální žlázky? Napadlo vás, že by mazlíček mohl být smutný nebo dokonce apatický právě kvůli tomu? Co ucpávání a záněty análních váčku vlastně způsobuje a jak vašeho čtyřnohého kamaráda ošetřit?
Abychom mohli odpovědět na otázku, jak poznat, že je něco v nepořádku, měli bychom začít tím, co to vlastně anální žlázky jsou. Když jsem se s tím setkala u našich psích chlupáčů poprvé, nebyla jsem si jistá, jestli jsou to právě ony. Uvědomila jsem si, že vlastně ani nevím, jak rozeznat normální stav od problému s jejich vyprazdňováním.
Smyslem análních žlázek - odborně nazývaných paraanální pachové váčky - je vylučování pachové látky, kterou zvíře značkuje své teritorium. Tvorba této nažloutlé až žlutohnědé tekutiny je tak zcela normální a je i v pořádku, že zapáchá. Ta se ze žlázek uvolňuje při vykonávání potřeby zvířete, k jejímu vylučování může ale docházet například i ve stresových situacích, kdy dává zvíře najevo strach. Někdy k jejím úniku dochází i samovolně. V normálním stavu by žlázka měla být na pohmat nebolestivá.
Trápení s análními žlázkami může vzniknout například při průjmech nebo zácpě, kdy se tekutina z váčku přestane vylučovat a postupně se zde začne hromadit. Vedle toho může potíže zapříčinit i nedostatek pohybu nebo nevhodné krmení, kdy zvíře může dostat alergickou reakci na některou jeho složku. Když tekutina z váčku neodchází, hromadí se, postupně se zahušťuje a začne zvíře dráždit. Páníčka na tuto potíž může upozornit svědění v zadní části těla, kvůli které se zvíře může začít olizovat nebo vykusovat srst v okolí zadečku. Častým projevem bývá i takzvané “sáňkování”, kdy zvíře tře zadečkem o zem. V některých článcích se objevila i zkušenost s dalším průvodním jevem - ekzémem.
Zkušenější majitelé už vědí, jak na “domácí prohlídku” a případné domácí ošetření. Novopečené majitele může na požádání proškolit veterinář jejich zvířecího parťáka, který jim ukáže, kde žlázky jsou (na levé a pravé straně v dolní části análního otvoru, při porovnání k ciferníku na 4 a 8 hodině) a jak o ně pečovat. Není ale žádnou ostudou vzít na vyčištění žlázek zvíře na veterinu. Odborný zásah volí i řada ostřílenějších pejskařů a kočkařů. A to nejen z obavy, aby zvířeti nechtěně neublížili. Umístění pod povrchem se může u každého zvířecího jedince trochu lišit, žlázky můžou být hůře hmatatelné a mechanické čištění nemusí být úplně snadné.
Určitě je důležité ošetření nezanedbat, aby přeplnění žlázek neskončilo jejich ucpáním, např. vznikajícím hnisem, a v horším případě i zánětem. Zvíře může reagovat bolestivě i na pohyb ocasu nebo vylučování stolice. Bolestivost ucpaných a ztvrdlých žlázek může vést až k celkové apatii zvířete a nechutenství. Společně s teplotou to už upozorňuje na možný průšvih. Je dobré ihned se zvířetem zamířit na veterinu, pokud se tak nestalo už dříve při prvních projevech. Vedle klasického proplachu se pak potíže se žlázkami léčí nasazením antibiotik a v krajních situacích chirurgicky.
Stále nejednoznačnou otázkou je ovšem prevence. Četla jsem o tom na různých veterinárních webech, kde jedni radí pravidelné čištění análních žlázek (v půlročních intervalech), druzí před ním naopak varují kvůli nadměrné tvorbě tekutiny ve váčcích. Někteří chlupáči, především ty psí, na tuto potíž bohužel trpí více než jiní - pachová látka se jim tvoří rychleji nebo má vyšší hustotu a hůře se uvolňuje. Kontrola i případné čištění je tedy velmi individuální a určitě je dobré se poradit s veterinářem. Jinak nezbývá než se řídit základním pravidlem správné péče, a to být vnímavý a všímat si, když zvíře naznačuje, že je něco v nepořádku.
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Asi si nejde nevšimnout dlouhých výrazných vousků na tvářích kočky. Víte ale, kde všude kočka hmatové chlupy má? A víte, jak vlastně tento komplexní hmatový orgán funguje?
Jak jistě víte, asistenční psi dnes pomáhají lidem s řadou fyzických nebo psychických postižení. Nejen v Americe ale existuje i program, který pomáhá dětem se čtením a komunikací.
Všichni se snažíme dát svým psím parťákům to nejlepší, od péče o zdraví až po volnočasové aktivity. Ani výživa v tom není výjimkou a u psů sleduje podobné moderní trendy, jako u lidí. Omezení či vyřazení obilovin z jídelníčku je jedním z hlavních a...
Ať už jde o kastraci nebo jakoukoli jinou operaci, vždy je potřeba dodržovat v určitém rozsahu následný klidový režim psa. To může být ovšem občas pořádný oříšek. Udržet hyperaktivního čtyřnohého mazlíčka v klidu není jen tak. Tady je pár tipů, jak...
O to v podstatě v tomto poměrně novém psím sportu jde - pást balóny. Cíl je stejný jako při pasení ovcí, tedy dostat všechny míče do branky. A nepleťte se, v treibballu se nenajde místo jen pro ovčácké psy. Cvičit můžete se psem jakékoliv rasy,...
Artróza se řadí mezi nejčastější onemocnění kloubů u psů. Doprovází ji bolesti a omezení pohybu. A protože se nedá vyléčit, přináším vám pár tipů na opatření, kterými můžete parťákovi s artrózou trochu ulevit.
Že existují psí restaurace, salony a lázně, je už dnes celkem běžná věc. Lidé se snaží svým mazlíčkům dopřávat veškerý možný luxus. Některé nabízené procedury mají větší smysl, jiné menší, ne-li žádný. Thalassoterapie je ale zrovna jedna z těch, které...
V dnešní době jsou civilizačním chorobám vystaveni i naši mazlíci. Obezita, stejně jako lidem, nesvědčí ani jim. Víte, jak poznáte obezitu u své kočky, jaké jsou její příčiny a důsledky?
Opět začíná sezóna klíšťat, a tak je na čase začít před nimi naše mazlíky chránit. Tito parazité totiž psy krom boreliózy ohrožují i anaplazmózou. A fakt, že je toto onemocnění nepříliš známé, neubírá na jeho vážnosti. Víte, na co si máte dát pozor?
Jen když se řekne kočičí mor, možná vám – chovatelům kočiček – naskočí husí kůže. Právě tímto označením se někdy nazývá panleukopénie, velmi nebezpečná kočičí nemoc. Lze jí nejen předejít, ale i včas odhalit její příznaky, jen je nutné mít informace.
Každá, byť sebemenší operace s sebou samozřejmě nese určitá rizika. Jde také jak o psychickou, tak o fyzickou zátěž zvířete. Sepsala jsem tedy pár tipů, jak rizika i zátěž co nejvíce eliminovat.