Můj pes sice není hluchý, ale dokáže absenci sluchu velmi mistrně předstírat. Jakmile ale zašustím pytlíkem s pamlsky, tak slyší výborně. Někteří pejsci ale bohužel neslyší ani šustění pytlíku s pochoutkami, protože jsou skutečně hluší. Dá se takový pes vycvičit tak, aby zvládal vše, co zdravý jedinec?
Můj pes sice není hluchý, ale dokáže absenci sluchu velmi mistrně předstírat. Třeba když se ho pokouším odvolat z nevábně omamného křoví. Jakmile ale zašustím pytlíkem s pamlsky, tak slyší výborně. Asi jako lidi. Někteří pejsci ale bohužel neslyší ani šustění pytlíku s pochoutkami, protože jsou skutečně hluší. Dá se takový pes vycvičit tak, aby zvládal vše, co zdravý jedinec? Příběh neslyšícího britského psa jménem Horus, který před časem obletěl internet, mě přesvědčil, že ano. Chce to ale dost trpělivosti.
Já osobně jsem se zatím s hluchým psem nesetkala. Neuvěřitelný příběh hluchého psa z anglického útulku, který zvládá víc než padesát povelů ve znakové řeči, mě ale přivedl k tomu, že jsem se o výcvik neslyšících psů začala trochu zajímat. Některé rasy psů mají bohužel k vrozené hluchotě větší sklony než jiné. Patří sem třeba dalmatini, akita-inu, americký stafordšírský teriér, bígl, border kolie, boxer nebo bulteriér.
U štěňat se i několik měsíců nemusí přijít na to, že neslyší. V krajním případě se tedy může stát, že si pořídíte pejska z chovné stanice a až po čase soužití s ním zjistíte, že neslyší. Kromě toho, že třeba nereaguje na vaše volání, může reagovat bojácně nebo i agresivně, pokud se ho dotknete, aniž by vás viděl. Jednoznačnou odpověď vám ale dá až specializované veterinární vyšetření. To zjistí, zda je pes zcela neslyšící, nebo má aspoň zbytky sluchu. Podle toho pak zvolíte metodu výcviku. V obou případech je ale dle zkušeností, o kterých jsem četla, nutné se obrnit velkou dávkou trpělivosti. Výcvik bude časově náročnější, než v případě slyšícího pejska.
Pokud má pes zbytky sluchu, můžete místo vlastního hlasu používat vysokofrekvenční píšťalku. Písknutí vám poslouží jako přivolání a dál už budete pejska učit povely pomocí posunků. Prvním krokem je naučit pejska, že písknutí znamená, že po něm něco budete chtít. Už pouhý pohled na vás po písknutí byste proto měli odměnit nějakým pamlskem. Teprve až pejsek pochopí, že po písknutí na vás musí zareagovat, můžete ho začít učit další povely pomocí posunků.
V případě úplně neslyšícího pejska se doporučuje používat vibrační obojek. Protože pes neslyší, musíte mu informaci o tom, že po něm něco chcete předat jiným smyslovým kanálem. Protože je ale takový výcvik hodně náročný a někdy se před vibračním obojkem musí používat ještě ten elektrický, je lepší, když ho absolvujete pod dohledem odborníka. Buď můžete najít specializovanou psí školku, kde ho povely naučí za vás, nebo si najmete kynologa a budete pejska trénovat spolu s ním.
A na závěr ještě jeden zajímavý tip od majitelky hluchého britského psa, který zvládá víc povelů, než většina zdravých psů. Na procházkách ho naučila, aby si ji každých 20 sekund kontroloval zrakem, a to i tehdy, když po něm nic nechce. A jak ho to naučila? Nosila s sebou neustále pamlsky a každých pár vteřin nějaký dala. Pes si pak začal sám neustále kontrolovat, zda mu náhodou něco nechce dát a nakonec už místo pamlsku stačil jen pochvalný pohled. Majitelka tohoto šikovného psa tvrdí, že začátky byly sice těžké, ale jakmile pes pochopil základy komunikace, šel výcvik velmi rychle kupředu. Pokud tedy zjistíte, že je vaše štěňátko hluché, začněte s výcvikem co nejdřív a nevzdávejte se při prvním nezdaru!
Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...
V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Poslední rozloučení s domácím mazlíčkem, zvláště se psy a kočkami, kteří s námi žijí dlouhá léta, je psychicky velmi náročné. Kdo to zažil, dá mi za pravdu. Pro lidi, kteří se necítí v těchto chvílích na to, aby organizovali kremaci či pohřeb svého...
U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...
Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...
Klonování patří k výdobytkům moderní doby. Leckoho tedy asi nepřekvapí, že svět má už nějaký ten rok i svého prvního naklonovaného psa. Pojmenovali ho Snuppy, což si jistě dobře zapamatujete kvůli podobnosti s pouze jinak psaným jménem Snoopy, jehož...
Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.
Možná i vy máte doma malého čtyřnohého stresaře. V takovém případě čtěte pozorně, třeba tu narazíte na něco, co jste ještě ve snaze zbavit parťáka stresu nezkoušeli.
Pravděpodobně jste se setkali s názorem, že mnohem důležitější než to, co psovi říkáte, je, jakým způsobem (tónem) to říkáte. Ukazuje se ale, že psi lidské řeči mohou rozumět lépe, než jim obecně přisuzujeme.
Každý z nás určitě rád fotí svoje mazlíky. Ne vždy ale fotky vyjdou podle očekávání. Tady je proto pár rad, jak fotografování zvládnout, a co nejlépe zachytit ty naše chlupaté společníky.
Mohlo by se zdát, že čím menší zvíře, tím méně péče bude vyžadovat. Nenechte se však mýlit. I pokud máte doma myšku, křečka nebo třeba morče, měli byste péči o něj přizpůsobovat ročnímu období a situacím, jimž je vystavujete. V parných dnech, jaké nás...
Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.