Pejskařská etika nejen pro pejskaře
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Můj pes sice není hluchý, ale dokáže absenci sluchu velmi mistrně předstírat. Jakmile ale zašustím pytlíkem s pamlsky, tak slyší výborně. Někteří pejsci ale bohužel neslyší ani šustění pytlíku s pochoutkami, protože jsou skutečně hluší. Dá se takový pes vycvičit tak, aby zvládal vše, co zdravý jedinec?
Můj pes sice není hluchý, ale dokáže absenci sluchu velmi mistrně předstírat. Třeba když se ho pokouším odvolat z nevábně omamného křoví. Jakmile ale zašustím pytlíkem s pamlsky, tak slyší výborně. Asi jako lidi. Někteří pejsci ale bohužel neslyší ani šustění pytlíku s pochoutkami, protože jsou skutečně hluší. Dá se takový pes vycvičit tak, aby zvládal vše, co zdravý jedinec? Příběh neslyšícího britského psa jménem Horus, který před časem obletěl internet, mě přesvědčil, že ano. Chce to ale dost trpělivosti.
Já osobně jsem se zatím s hluchým psem nesetkala. Neuvěřitelný příběh hluchého psa z anglického útulku, který zvládá víc než padesát povelů ve znakové řeči, mě ale přivedl k tomu, že jsem se o výcvik neslyšících psů začala trochu zajímat. Některé rasy psů mají bohužel k vrozené hluchotě větší sklony než jiné. Patří sem třeba dalmatini, akita-inu, americký stafordšírský teriér, bígl, border kolie, boxer nebo bulteriér.
U štěňat se i několik měsíců nemusí přijít na to, že neslyší. V krajním případě se tedy může stát, že si pořídíte pejska z chovné stanice a až po čase soužití s ním zjistíte, že neslyší. Kromě toho, že třeba nereaguje na vaše volání, může reagovat bojácně nebo i agresivně, pokud se ho dotknete, aniž by vás viděl. Jednoznačnou odpověď vám ale dá až specializované veterinární vyšetření. To zjistí, zda je pes zcela neslyšící, nebo má aspoň zbytky sluchu. Podle toho pak zvolíte metodu výcviku. V obou případech je ale dle zkušeností, o kterých jsem četla, nutné se obrnit velkou dávkou trpělivosti. Výcvik bude časově náročnější, než v případě slyšícího pejska.
Pokud má pes zbytky sluchu, můžete místo vlastního hlasu používat vysokofrekvenční píšťalku. Písknutí vám poslouží jako přivolání a dál už budete pejska učit povely pomocí posunků. Prvním krokem je naučit pejska, že písknutí znamená, že po něm něco budete chtít. Už pouhý pohled na vás po písknutí byste proto měli odměnit nějakým pamlskem. Teprve až pejsek pochopí, že po písknutí na vás musí zareagovat, můžete ho začít učit další povely pomocí posunků.
V případě úplně neslyšícího pejska se doporučuje používat vibrační obojek. Protože pes neslyší, musíte mu informaci o tom, že po něm něco chcete předat jiným smyslovým kanálem. Protože je ale takový výcvik hodně náročný a někdy se před vibračním obojkem musí používat ještě ten elektrický, je lepší, když ho absolvujete pod dohledem odborníka. Buď můžete najít specializovanou psí školku, kde ho povely naučí za vás, nebo si najmete kynologa a budete pejska trénovat spolu s ním.
A na závěr ještě jeden zajímavý tip od majitelky hluchého britského psa, který zvládá víc povelů, než většina zdravých psů. Na procházkách ho naučila, aby si ji každých 20 sekund kontroloval zrakem, a to i tehdy, když po něm nic nechce. A jak ho to naučila? Nosila s sebou neustále pamlsky a každých pár vteřin nějaký dala. Pes si pak začal sám neustále kontrolovat, zda mu náhodou něco nechce dát a nakonec už místo pamlsku stačil jen pochvalný pohled. Majitelka tohoto šikovného psa tvrdí, že začátky byly sice těžké, ale jakmile pes pochopil základy komunikace, šel výcvik velmi rychle kupředu. Pokud tedy zjistíte, že je vaše štěňátko hluché, začněte s výcvikem co nejdřív a nevzdávejte se při prvním nezdaru!
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Asi si nejde nevšimnout dlouhých výrazných vousků na tvářích kočky. Víte ale, kde všude kočka hmatové chlupy má? A víte, jak vlastně tento komplexní hmatový orgán funguje?
Jak jistě víte, asistenční psi dnes pomáhají lidem s řadou fyzických nebo psychických postižení. Nejen v Americe ale existuje i program, který pomáhá dětem se čtením a komunikací.
Všichni se snažíme dát svým psím parťákům to nejlepší, od péče o zdraví až po volnočasové aktivity. Ani výživa v tom není výjimkou a u psů sleduje podobné moderní trendy, jako u lidí. Omezení či vyřazení obilovin z jídelníčku je jedním z hlavních a...
Ať už jde o kastraci nebo jakoukoli jinou operaci, vždy je potřeba dodržovat v určitém rozsahu následný klidový režim psa. To může být ovšem občas pořádný oříšek. Udržet hyperaktivního čtyřnohého mazlíčka v klidu není jen tak. Tady je pár tipů, jak...
O to v podstatě v tomto poměrně novém psím sportu jde - pást balóny. Cíl je stejný jako při pasení ovcí, tedy dostat všechny míče do branky. A nepleťte se, v treibballu se nenajde místo jen pro ovčácké psy. Cvičit můžete se psem jakékoliv rasy,...
Artróza se řadí mezi nejčastější onemocnění kloubů u psů. Doprovází ji bolesti a omezení pohybu. A protože se nedá vyléčit, přináším vám pár tipů na opatření, kterými můžete parťákovi s artrózou trochu ulevit.
Že existují psí restaurace, salony a lázně, je už dnes celkem běžná věc. Lidé se snaží svým mazlíčkům dopřávat veškerý možný luxus. Některé nabízené procedury mají větší smysl, jiné menší, ne-li žádný. Thalassoterapie je ale zrovna jedna z těch, které...
V dnešní době jsou civilizačním chorobám vystaveni i naši mazlíci. Obezita, stejně jako lidem, nesvědčí ani jim. Víte, jak poznáte obezitu u své kočky, jaké jsou její příčiny a důsledky?
Opět začíná sezóna klíšťat, a tak je na čase začít před nimi naše mazlíky chránit. Tito parazité totiž psy krom boreliózy ohrožují i anaplazmózou. A fakt, že je toto onemocnění nepříliš známé, neubírá na jeho vážnosti. Víte, na co si máte dát pozor?
Jen když se řekne kočičí mor, možná vám – chovatelům kočiček – naskočí husí kůže. Právě tímto označením se někdy nazývá panleukopénie, velmi nebezpečná kočičí nemoc. Lze jí nejen předejít, ale i včas odhalit její příznaky, jen je nutné mít informace.
Každá, byť sebemenší operace s sebou samozřejmě nese určitá rizika. Jde také jak o psychickou, tak o fyzickou zátěž zvířete. Sepsala jsem tedy pár tipů, jak rizika i zátěž co nejvíce eliminovat.