Posledně jsem vám doporučila stříhat pejska doma, pokud nerad navštěvuje psí salóny. To se ale snadno řekne, že. Abych vám práci na vizáži vašeho chlupáče usnadnila, přidávám k dobru ještě moje vlastní zkušenosti s domácím stříháním. Třeba se vám můj postup také osvědčí.
Posledně jsem vám doporučila stříhat pejska doma, pokud nerad navštěvuje psí salóny. To se ale snadno řekne, že. Abych vám práci na vizáži vašeho chlupáče usnadnila, přidávám k dobru ještě moje vlastní zkušenosti s domácím stříháním. Třeba se vám můj postup také osvědčí.
Kulajda nejhůř snáší holení na nohou. Dřív jsem jí je holila celé, ale byl to boj. Ještě jsem se jí strojkem ani nedotkla a už se kroutila, kopala a vyluzovala zvuky jako opice. Snažila jsem se do ní vcítit a myslím, že musela mít stejný pocit, jaký jsem měla já, když mi mamka jako malému špuntovi stříhala nehty na nohou. Nesnášela jsem to. Navíc nůžkami se mezi psí prstíky dostanete snáz, jen si holt musíte dávat větší pozor, abyste nestřihli moc.
Donedávna jsem začínala holení tlapkami a jela strojkem proti směru růstu srsti. To bylo celé špatně. Kulajda se hned na začátku vyplašila a zůstala nervózní až do konce. Navíc měla srst zbytečně krátkou, a když se objevil nějaký cucek (většinou nad ocasem, v „podpaží“ a za ušima), pořádně ji zatahal. Když holím po směru, chlupy se pěkně rozčísnou. Díky tomu můžu začít holení třeba i v půlce zad a nemusím postupovat od spodu. Kulajda zůstane klidná a zápasíme spolu jen chvíli v závěru, když dojde na packy. Je důležité, abych jí s packami nijak nekroutila, netahala za ně a ohýbala je jen v rámci jejich přirozeného pohybu – tj. dopředu nebo dozadu, mírně nahoru, nikdy ne do stran nebo moc vysoko.
V létě se vyplatí oholit pejska na co nejkratší délku, ale v chladnějších měsících je zkrátka lepší holit častěji a nechávat kožíšek delší. Já používám nástavce, které chlupy zkrátí na 0,4 cm a na 0,9 cm, pokud holím po směru růstu. Jen ocásek nechávám dlouhý, pouze zastřihnu umolousané konečky a u kořene ho zkrátím, aby Kulajda zůstávala čistá. Jednak se do něj může zachumlat, když spí, a jednak jí to s blond ohonem prostě sluší. Směrem od uší dopředu stříhám jen nůžkami. Abych jí nevypíchla oko, držím ji pevně za čumák. Za ušima holím, má tam jemné chloupky, které snadno plstnatí a ve výsledku způsobují, že ušiska div nepřirostou k hlavě. Zastřihování kolem uší, očí a na bradě mám nejradši – pokaždé se mi to povede jinak a Kulajda má vždy trochu jiný obličej, to mě baví.
Celý proces mi zabere asi hodinu a půl a pokaždé mě stojí pytlík psích dobrot a kyblík nervů. Ale už jsme celkem sehrané – naučila se, že když je hodná, dostane něco dobrého, když zlobí a zapírá se, dostane přes zadek. Hlavní je, že nakonec je šťastná jak blecha a lítáním po bytě oslavuje, že už to má za sebou. Žádné chmury, tak to má být :)
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
