Nástrahy života ve městě - jak přejít bezpečně silnici?
Život se psem ve městě má mnoho nástrah. Jednou z nich je bezpochyby pohyb přes silnici a v její blízkosti. Nemusí se však jednat jen o frekventovanou silnici ve větším městě. I na venkovské cestě vás a vašeho psa může překvapit nečekaný automobilový závodník. V takových situacích není nad to mít psa, který ví, jak se u silnice chovat.
Někteří psi jsou od povahy tuláci a sem tam si odběhnou až na kraj parku, kde je jejich páníčci venčí. Může to být ale i chvilka nepozornosti, kdy se člověk zapovídá s dalším pejskařem na chodníku. Pokud pes v jakémkoli věku není naučený, že nesmí sám vstoupit do silnice, může to vést k průšvihu.
Na druhé straně přes silnici se totiž může venčit psí kamarád nebo tam jen můžou posedávat holubi, které psi často rádi honí. Někdy v tom ani nemusí být žádné lákadlo. Psi mohou do silnice vběhnout ve hře, kdy z ničeho nic udělají při běhu o něco větší oblouk než obvykle. A podobných situací je spousta. Psa je tak důležité už od štěňátka učit nejen jak přecházet, ale aby se také vždy sám zastavit a počkal na další povely pána.
A jak na to? Nejdřív je potřeba si vybrat pro nácvik přecházení místo, kde není příliš velký provoz. Do začátku je fajn, když jdete se psem ve dvou, kdy ten druhý hlídá, jestli je silnice volná, zatímco vy se soustředíte na pejska. Na přecházení silnice byste se neměli vrhat hned na první procházce, kdy je štěně poprvé venku na vodítku. Když vodítko psíkovi nečiní žádné problémy, můžete vyrazit trénovat. Také je dobré, když už zná povely “sedni” a případně i k “noze”.
S našimi chlupáči jsme přecházení nacvičovali takto:
Těsně před přechodem jsem si psa přitáhla na vodítku na krátko vedle nohy.
Před přechodem jsme se zastavili a s mírným škubnutím za obojek jsem dala povel “sedni”.
Když si škvrně sedlo, odměnila jsem ho. A po rozhlédnutí jsme se na povel rozešli do silnice, stále se zkráceným vodítkem, aby šel pes u nohy.
Povel pro přecházení může být jakýkoli. Častý je povel “k noze”, ale slyšela jsem i “chodník jdeme” nebo jen “jdeme” nebo také “přecházíme”.
Důležité je, aby se chlupáč rozešel až na tento povel, nikdy ne dříve. A také to, že zastávka je až na druhém chodníku či kraji silnice.
Tam jsem si psa opět na povel “sedni” posadila a následně odměnila. U větších chlupáčů, kteří už to umí, to už nedělám. Šlo o to je naučit, že je důležité přecházení dokončit, něčím to celé ohraničit.
Stejné je to s povelem “sedni” na začátku silnice. Když chlupáči pochopili, že si mají před silnicí sednout, nahradila jsem ho povelem “stůj”.
Když jsou nyní chlupáči na volno, ale chtěli by vběhnout do cesty, byť i nefrekventované, zavolám na ně “stůj” a oni do ní dále nejdou, v ideálním případě se posadí a vyčkávají.
Určitě doporučuje ke zhlédnutí video ze série Brit Training Tips, které jednotlivé kroky také pěkně shrnuje.
V neposlední řadě je pro větší bezpečnost chlupáče při pohybu u silnice dobré pořídit nějaký reflexní prvek. Dnes už je možné vybírat z celé řady možností. Od reflexních vestiček, které se můžou hodit i na cesty autem, po reflexní, např. nylonové, obojky či reflexní proužky na psích postrojích. I psí botičky jsou dnes k dostání v provedení se svítivými proužky.
Bezpečnostní (reflexní a jiné výrazné) prvky ocení nejen páníčci např. při večerním venčení nebo na cestách, ale také řidiči. V místě, kde bydlím, máme přechod, který ve večerních hodinách téměř není možné přejít. Chodec, ať už dvounohý sám nebo s čtyřnohým parťákem, není vůbec vidět. Když máme jak já, tak i chlupáč reflexní pásky, řidiči nás většinou zbystří a zastaví.
A jak to máte vy? Používáte reflexní prvky pro vaše pejsky, např. při večerním venčení nebo při cestování?
Kočka je dokonalým nástrojem pro lov. Vděčí za to desítkám let evoluce. Zatímco u psů byly jejich tělesné znaky zdůrazněny nebo potlačeny, kočkám zůstaly krom několika výjimek jejich hlavní rysy stavby těla nezměněny. Krom smyslů je právě stavba těla...
Ať jsme v prevenci sebedůkladnější, může nastat situace, kdy se pes nebo kočka k pro ně jedovaté věci dostane, ať už naší nepozorností, nebo cizím zaviněním. Proto není od věci se na možnost otravy připravit a vědět nejen, co v takové situaci dělat,...
Jsem milovnicí koček. Fascinují mě svou ladností, hravostí i velkou hrdostí. Na konci jara jsem zapátrala po zajímavostech z kočičí historie a kroky mě zavedly až na dálný Východ k Maneki Neko, kočce která lidem nosí štěstí a bohatství. Podobně jako v...
Příběh udatného Bamsyho se začal psát v norském Oslu v roce 1937. Jako štěně ho koupil lodní kapitán Erling Hafto, který z něj začal vychovávat pravého námořníka. Už od útlého štěněčího věku se tak Bamsy plavil na lodích a seznamoval se s životem na...
Hned v úvodu musím zdůraznit, že každý pes je jiný. Každý prožívá nervozitu jinak, a tudíž ji i jinak projevuje. Někteří se bojí, jiní se hned ženou do boje. Je úkolem pána poznat, co jeho pes zrovna cítí, a pokud možno i předvídat, jaká situace mu...
Na tom, jestli správně vytáhnete klíště z psího nebo kočičího kožichu, může záviset, jestli se zvíře nakazí lymskou boreliózou nebo jiným zákeřným onemocněním přenášeným klíšťaty. Máte na to tu správnou techniku a pomůcky?
Stejně jako u lidí, je také u psů borelióza velmi závažným onemocněním. Nakažených je v České republice odhadem 20 % klíšťat. A protože i přes použití antiparazitik může váš pes sem tam nějaké to klíště chytit, je dobré vědět, jak se toto bakteriální...
Už není žádnou zvláštností, když obec zřídí psí park nebo hřiště. Vzhledem k časté regulaci pohybu psa na volno by to mělo být mnohdy i povinností. Víte, jak se na takových místech chovat, abyste neobtěžovali ostatní návštěvníky a nedocházelo ke...
O šantě kočičí už jsem psala, dnes se podíváme na ostatní méně známé drogy. Ne všechny kočky totiž reagují na každou a ne na vše reagují stejně. Pokud jste tedy se šantou neuspěli, možná budete mít štěstí s nějakou z následujících.
Každý majitel kočky už určitě někdy slyšel o šantě kočičí, kočičí mátě, kocourníku nebo catnipu. Pod všemi těmi názvy se schovává bylina, která většinu koček přivádí do “rauše”.
Na pobřeží tichého oceánu v Britské Kolumbii můžete najít zvláštní vlky - říká se jim “mořští vlci” a žijí dvěma tlapami v oceánu. Plavou z ostrova na ostrov a živí se mořskými živočichy.
Kočky trávu milují. Okusují ji ať už proto, aby si vyčistily bříško od chlupů, nebo jen tak pro zábavu. Navíc pokud kočce pořídíte její vlastní květináč, máte naději, že vaše ostatní kytky nechá na pokoji :).