Hlodavec chalupář

Říká se o nás, že jsme národ chalupářů. Rádi trávíme volný čas mimo civilizaci a ideálně někde co nejblíže přírodě. To platí dvojnásob i o našich mazlíčcích, a to i těch hlodavčích. Dnes jsem si pro vás připravila pár rad, na co nezapomenout, když berete svého hlodavce s sebou na chalupu.

Než vyrazíte

Základem úspěšné cesty se zvířecím mazlíčkem je příprava, ostatně tak jako u jakéhokoli cestování. Přípravě byste měli věnovat čas především, jedete-li se zvířátkem ven poprvé a nové místo ještě není řádně vybaveno. Na co tedy při pátečním shonu určitě nezapomenout?

Krmení - ačkoli můžete mít na zahradě u chalupy pro vašeho hlodavce úžasnou pastvinu, vždy je dobré mít po ruce i krmení, na které je zvyklý z domova.
Napáječka, mistička či jiná nádoba na vodu - voda je základ života, a tak raději nespoléhejte, že v dílně po dědovi najdete volný ventilek k napáječce, kterou si ukutíte z pet lahve, ale raději si vezměte s sebou jeden náhradní.
Klec - i na výletě potřebuje váš hlodavec bezpečné prostředí a místo, kam se může schovat. Jistě bude zprvu z nového prostředí trochu vyplašený, a tak mu klec bude sloužit nejen jako noční domeček, ale i denní úkryt. Přenosnou klec doporučuji, i když máte například volné venkovní králíkárny, aby s vámi mohlo být zvířátko přes noc uvnitř chalupy.
Stelivo a další materiál - nemusíte nutně hlodavcovi brát s sebou jeho oblíbené hračky, ale dle druhu hlodavce byste určitě neměli zapomenout na potřebné stelivo, a to především z hygienických důvodů.
Přepravku - a v neposlední řadě je potřeba zajistit zvířeti bezpečnou cestu. Přepravka by tak neměla být ani příliš velká, aby si zvíře ve volném prostoru neublížilo, ale ani příliš malá, aby se tam zbytečně netěsnalo. Na cestu mu můžeme do přepravky vložit nějaký ten pamlsek. Je-li cesta delší, určitě byste měli myslet také na pitný režim.

Pokud vyrážíte na cestu s hlodavcem poprvé, určitě je dobré zvíře na přepravku zvykat několik dní dopředu. Říká se, že malí hlodavci trpí takzvaným transportním stresem, snažte se být tedy před cestou klidní, nedělat zrychlené pohyby a mluvit klidným hlasem, abyste ho ještě více nestresovali. Pokud by se vám ukázalo, že zvíře cestu velmi těžce snáší, uděláte nejlépe, poradíte-li se s veterinářem, jestli je možné zvířeti podat nějaké lék na zklidnění, např. malé množství kynedrilu.

Venkovní výběh

Jste na místě a váš hlodavec se již seznámil s novým prostředím uvnitř chalupy. Je na čase vyrazit ven. Pokud nepatříte mezi zapálené kutily, můžete využít již relativně pestré nabídky nejen zverimexů, ale i nejrůznějších hobby marketů, které nabízejí již hotové výběhy, ohrádky a další. Výběhy jsou k dispozici buď jednoduché či kombinované, například pro snadné spojené s králíkárnou. Co se týče materiálů, nejčastěji najdete kombinaci dřeva a pletiva.

Někteří hlodavci rádi šplhají a skáčou, v takovém případě je potřeba připevnit pletivo i shora na ohrádku tak, aby nemohli utéct. Jiní se pro změnu rádi podhrabávají - doporučuje se stěny výběhu, ideálně z pletiva, zapustit několik desítek centimetrů do země. Pokud máte hlodavce zabezpečeného proti úniku, neměli byste ještě zapomenout na to:

zajistit alespoň v části výběhu stín ať už pod stromem či přistaveným slunečníkem, ale také přístup k čerstvé vodě, abyste předešli úžehu či úpalu,
zkontrolovat, jestli se ve výběhu nepovalují větvičky či nerostou jiné rostliny, které by mohli hlodavci způsobit otravu či být jinak škodlivé,
a zabezpečit nejen hlodavce před únikem, ale rovněž před případným napadením dravcem či sousedovic kočkou. Opět by mělo pomoct pletivo umístěné shora.

Na závěr mne ještě napadá, že by vás mohlo zajímat, jak je to s očkováním pro pobyt hlodavce venku. Obecně se malý hlodavci neočkují pro domácí ani venkovní chov, očkovat se nechávají jen králíci a to proti králičímu moru a myxomatóze. Pokud byste se přeci jen báli, že by se hlodavec mohl něčím nakazit, poraďte se raději s veterinářem a zvažte případné hlídání v domácím prostředí.

Uvedená doporučení jsou spíše obecnějšího charakteru. Je důležité si uvědomit, že každý hlodavec může mít odlišné nejen potřeby, ale také povahu. Zatímco jeden může být vyložený kliďas, jiný může být pěkný ďáblík, a stejně odlišně mohou snášet nové prostředí.

A jak jste na tom vy? Jezdíte s mazlíčky na chalupu nebo je raději dáváte k příbuzným a známým?

(Zdroj: http://www.rozhlas.cz/poradnapraha/chovatele/_zprava/mala-zvirata-jsou-prekvapive-velmi-citliva-na-transport--1076808)