Malá plemena psů jsou ideálními mazlíčky do městských bytů, pozor ale na jejich tvrdohlavou povahu
Lidé žijící v bytě se často před pořízením pejska rozhodují i podle jeho velikosti a často padne volba na malé plemeno, kterému stačí malé teplé místečko a malý městský byt je pro ně ideální. Není divu, že se malí roztomilí psíci stali velmi oblíbenými mazlíčky. I oni ale mají své „vrtochy“, na které by si jejich majitelé měli dát pozor, aby je i přes svůj malý vzrůst nepřeválcovali.
Přestože se může zdát, že malý pes je méně náročný na výchovu a péči, je proto důležité nezapomínat na jejich temperament. Malá plemena bývají často tvrdohlavá a mají své vlastní představy o tom, kdo by měl být hlava rodiny.
Ideální městští psi
Díky tomu, že nezabírají mnoho místa, se malí psíci snadno vejdou i do menších bytů. Většina z nich je navíc opravdu spokojená na gauči po vašem boku. To je ideální pro život v městském bytě, kde mohou být neustále v kontaktu se svými majiteli. Ideálně pokud si ho můžete vzít i do práce, kde s vámi bude moct trávit celý den.
Malí psi mají obecně nižší nároky na fyzickou aktivitu – i zde ale najdeme výjimky. Samozřejmě potřebují pravidelné procházky a pohyb, ale krátké vycházky do parku či kolem bloku často postačují k tomu, aby se udrželi v kondici.
Také manipulace s malým psem je snazší – snadno se vejde do přepravky a v hromadné dopravě zůstane většinou bez povšimnutí.
Kdo je hlava rodiny?
I přes jejich malý vzrůst mají zpravidla opravdu odvážné srdce, silný temperament a nebojí se to dát světu najevo. To může pro některé majitele představovat výzvu. Malí psi mohou mít často sklony k nezávislosti, ochranářskému chování a může se zdát, že jen neradi udělají to, co po nich chceme.
Pro malé pejsky často není jejich velikost překážkou a může nám připadat, že se chovají, jako by byli mnohem větší. Hlasité štěkání a „vyskakování“ si na daleko větší psy nebo kolemjdoucí se tak může stát běžnou součástí soužití s malým pejskem.
Přestože se nám jejich tvrdohlavost a odvážné chování můžou zdát roztomilé, neměli bychom jim vše tolerovat. Může se totiž stát, že nám v opačném případě pejsek přeroste přes hlavu. Všichni psi potřebují výcvik, bez ohledu na velikost a roztomilost (nejen) ve štěněcím věku. Nedostatečný výcvik a socializace mohou mít za následek agresivní reakce na okolí a neustálé štěkání. Chcete-li domácího mazlíčka, kterého budete brát rádi na procházky, výcvik rozhodně nepodceňte.
Důslednost a pozitivní motivace
I u malých pejsků platí, že s výchovou je potřeba začít co nejdříve, nenechte se proto okouzlit jejich roztomilostí. V dospělosti by se mohlo snadno stát, že si pejsek bude dělat, co se mu zlíbí, a domácnosti bude vládnout on.
Kromě velké trpělivosti je klíčem k úspěchu silná pozitivní motivace. Najděte něco, co na vašeho pejska platí – pro někoho to může být chutný pamlsek, pro jiné hra nebo pomazlení. Naopak velkou chybou by mohly být tresty, které v pejskovi mohou vyvolat negativní asociace, stres a strach.
Při výcviku je potřeba být také důslední a pejskům neustupovat. Díky jejich chytré povaze rychle pochopí, že vás snadno obměkčí a budou své roztomilosti využívat ve vlastní prospěch. Trénink by měl být zábavný a plný her, které posílí váš vzájemný vztah a učiní ho pro psa zajímavým. Malí psi jsou zpravidla velmi chytří a učení nových triků a kousků pro ně může být skvělou zábavou.
Také socializace je důležitou součástí výchovy každého psa, ale u malých plemen je to obzvlášť důležité. Ujistěte se, že váš pes má příležitosti setkávat se s různými lidmi, zvířaty a situacemi. Čím více pozitivních zkušeností váš pejsek zažije, tím sebevědomější a klidnější bude.
Dermatologické problémy jsou jedním z nejčastějších důvodů návštěv veteriny. Často na ně trpí i kočky. Kožní problém se může objevit hned z několika příčin a nemusíme si ho u kočky ihned povšimnout. Třeba i proto, kolik času kočky věnují úpravě svého...
Toxokaróza je nejčastější vnitřní parazitózou psů a koček. Pokud chceme udržet své mazlíčky i sebe v bezpečí, je třeba pravidelného odčervování. Víte, co za touto nemocí stojí a jak se přenáší?
O tom, jak si kočka našla cestu do života člověka a jak byla ve starověku chována v úctě, jsme si řekli minule. Pojďme se teď tedy podívat na to, co dalšího ji po boku člověka čekalo, než se zhostila role domácího mazlíčka.
Pokud uvažujete o pořízení králíka, možná vám přijde vhod pár rad o tom, jak ho doma ubytovat. Králík má jako každé zvířátko určité potřeby a je na nás majitelích mu život udělat co nejpohodlnější.
Rychle se blíží období dovolených a možná uvažujete, kam vyrazit i se svým čtyřnohým parťákem. Pokud byste se s ním chtěli vydat pod stan, je toho určitě hodně, co je třeba zvážit. Musíte plánovat a balit nejen pro sebe, ale i pro chlupáče. Rozhodně se...
Zoonózy jsou nemoci společné pro zvířata i člověka. Zajímá vás, jak se takové onemocnění může přenášet, které nám v Čechách hrozí, nebo jak se jim bránit?
Kočka dělá člověku společnost už od prvních trvalých sídel. Proto není divu, že se objevuje v mytologii spousty národů po celém světě. Víte, čemu věřili v Asii, a co stálo za vznikem Maneki Neko, známou soškou kočky se zdviženou packou? Nebo jak se...
Kočka je společníkem člověka už po 12 000 let. A za tu dobu si toho s námi prošla spoustu. Od uctívání a nošení na rukou až po pronásledování a kruté vyvražďování. Pojďme se tedy nejdřív podívat na začátky soužití člověka a kočky.
Zjistit, které stelivo Vaší kočičce i vám maximálně vyhovuje, je někdy opravdu věda. Víte, z čeho všeho můžete vybírat a jaké výhody a nevýhody jednotlivé druhy steliv mají?
Nikoho už dnes asi nepřekvapí, že pes nebo kočka se mohou stát certifikovanými terapeuty a pomáhat s léčbou psychických i fyzických problémů lidí. Věděli jste ale, že pomáhat léčit může i morče?
Kočky jsou proslulé svým výborným zrakem v šeru. Víte ale, v čem je kočičí oko naprosto jedinečné, v čem všem nás překoná a kdy se tomu lidskému naopak nevyrovná?
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?