Život s hluchým psem

Máte pocit, že vás váš pes ignoruje a neposlouchá na zavolání? Je možné, že se u něj rozvíjí problémy se sluchem. Přestože může být život s hluchým psem výzvou, neslyšící psi mohou žít normální život plný radosti. Je ale potřeba, abyste se naučili, jak se svým parťákem komunikovat.

Možná vás to překvapí, ale ztráta sluchu je u psů velmi častá. Stejně jako lidé mohou psi ohluchnout z mnoha příčin. Hluchota může přicházet postupně s přibývajícími roky. Může být dědičná nebo způsobená infekčním onemocněním, zánětem či zraněním. Věděli jste, že genetické předpoklady pro ztrátu sluchu jsou spojovány s bílým zbarvením srsti? Mezi plemena náchylná na hluchotu tak patří například dalmatini,argentinské dogy nebo bullteriéři.

Jak poznat, že váš pes neslyší?

Včasné rozpoznání, že váš pes neslyší, je důležité proto, abyste se naučili vzájemně komunikovat a vyhnuli se možným nepříjemným situacím. Neslyšící pes může vykazovat více znaků, díky kterým je možné hluchotu rozpoznat. Často se ale stane, že si postupné ani vrozené či náhlé ztráty sluchu nemusíte hned všimnout. Pes může na první pohled i dále normálně fungovat. Prvním znakem, kdy byste měli zbystřit, je problém s naučením se základních povelů nebo také chvíle, kdy váš jinak dobře vycvičený pes přestane na povely reagovat.

Kromě problémů s povely se může také stávat, že pejsek hned nezaregistruje váš příchod a jednoduše ho zaspí. Obecně se vám může zdát, že váš pes spí více a tvrdším spánkem. Kromě toho bude nejspíš jeho štěkot hlasitější a může se stát, že bude více lekavý.

Pokud vypozorujete některé z těchto změn, je dobré svého parťáka nechat vyšetřit. Speciální testy vám s jistotou potvrdí úplnou či částečnou hluchotu a vy se tak budete moci co nejlépe přizpůsobit potřebám svého parťáka. Nejjistějším způsobem, jak vrozenou nebo získanou hluchotu diagnostikovat, je tzv. BAER test (brain stem autditory evoked response). Test vašemu psovi provedou na specializovaných veterinárních klinikách.

Znakování jako nejlepší pomůcka!

První krok máte za sebou a je potřeba se naučit, jak si vzájemně porozumět. Začátky mohou být těžké, ale uvidíte, že brzy přijdete na způsob, který vám oběma bude vyhovovat. Uvidíte, že váš pes udělá vše pro to, aby vám co nejlépe rozuměl!

Neslyšící psi jsou při komunikaci silně závislí na vizuálních podnětech. To znamená, že musíte nahradit verbální příkazy signály rukou nebo gesty. Osvojit si znakovou řeč jako způsob komunikace bude pravděpodobně náročnější pro vás než pro vašeho psa.

Znakování je pro psy poměrně přirozené a je také běžnou součástí kynologického výcviku. Doporučujeme ho proto zařadit do výcviku, i když váš pes slyší. Můžete si usnadnit život v pokročilejším věku. Neslyšící psi navíc nejsou při výcviku rušeni zvuky, což jim může pomoci soustředit se pouze na vás. Tito psi jsou navíc zvyklí pravidelně navazovat oční kontakt se svým majitelem, proto je někdy ještě snazší naučit hluchého psa signály rukou.

Dobrou zprávou je, že výcvik vašeho psa, aby porozuměl těmto signálům, může být zábavným zážitkem. Zároveň výcvik hluchého psa pomocí vizuálních vodítek vyžaduje trpělivost, důslednost a pořádnou dávku kreativity. Začněte se základními příkazy, jako je „sedni“, „zůstaň“ a „pojď“ a buďte konzistentní. K výcviku můžete využít některý z již existujících znakových systémů, které byly speciálně vyvinuty pro komunikaci se psy. Pokud si nejste výcvikem jistí, nebojte se obrátit se na odborníka, který vám se znakovou řečí a celkovým výcvikem pomůže.

Kromě znakové řeči můžete pro komunikaci využívat také další výcvikové pomůcky, jako je vysokofrekvenční píšťalka pro psy, kteří mají alespoň zbytky sluchu. Další využívanou pomůckou jsou elektronické nebo vibrační obojky, které vám pomohou například upoutat pozornost vašeho psa. Nejlepší pomůckou při jakémkoliv výcviku jsou pak dobře zvolené odměny, pamlsky a pozitivní přístup!

Důležitý je pocit bezpečí

Přestože si osvojíte vzájemnou komunikaci na jedničku, je dobré myslet na to, že váš psí parťák není jako ostatní psi a je třeba více dbát na bezpečnostní opatření. Kvůli omezenému smyslovému vnímání nemusí zaznamenat blížící se nebezpečí a snadno se vyleká. Na procházkách proto mějte psa raději jen na vodítku.

Je také užitečné psa viditelně označit, aby ostatní lidé věděli, že by se k vašemu pejskovi neměli bez zeptání přibližovat. Vhodným označením je žlutá stužka. Ta funguje jako mezinárodní znamení, že váš pes potřebuje více prostoru. Stužku můžete doplnit také viditelným nápisem: „Neslyším“. Nezapomínejte na tuto skutečnost upozornit také návštěvy a další pejskaře.

Psa ani sebe nemusíte ale přehnaně omezovat. Po čase sami zjistíte, jaký přístup vám i vašemu psovi nejvíce vyhovuje!