Boxeři jsou temperamentním plemenem, které je proslulé svou láskou k lidem. Jeho povahu a nekonečnou energii někteří milují, pro jiné můžou být oříšek. Na to, jak přistupovat k péči a výchově boxerů, jsme se zeptali chovatelky Michaely Martinů.
Můžete nám nejdříve přiblížit povahu těchto pejsků?
Boxera bych „pejskem“ nenazvala. :) Je to pes pevných nervů, sebevědomý, klidný a povahově vyrovnaný. Podle standardu plemene by měl být přátelský, nebojácný, s dostatečným temperamentem. Já říkám, že boxer je šašek a gladiátor v jednom těle. Boxer je pes pro ty, kteří chtějí parťáka, a ne stroj na výkony, i když i těch je schopen. Jak říkají majitelé jiných služebních plemen: „Boxer není pes, je to napůl člověk.”
Když se řekne boxer, tak se mi vybaví síla, krása, elegance, bláznivá radost ze života, přátelství, které není ničím podmíněno, razance, která boxera provází při hře i při práci, a bezvýhradná láska k lidem. Klaun s tělem atleta a srdcem gladiátora. Boxer nemá dlouhý život, ale žije ho radostně a intenzivně, a proto stojí za to prožívat jej po jeho boku.
Boxeři v lidech někdy budí hrůzu, jsou tyto obavy oprávněné?
Myslím, že názor na toto plemeno se u laiků dost různí. Někdo se u boxerů bojí hrůzostrašných zubů, jinde přetrvává názor, že boxer je nejvhodnější pes k dětem. Oba extrémy jsou špatné, pes bude takový, jakého ho vychováme. Schválně říkám vychováme, ne vycvičíme. Tyto pojmy nejsou synonymem. Podle mého názoru boxera dělá jeho temperament, radost, přátelskost, ale i razance, protože bez těchto vlastností je to pro mě sice krásný pes, ale není to krásný boxer.
Já sama se při prodeji štěňat snažím lidem volbu tohoto plemene spíše rozmlouvat, protože například mnou velmi ceněný temperament může být pro běžné zájemce o plemeno velmi obtěžující a za hranicemi jejich fyzických i psychických možností. Než si kdokoli pořídí boxera, měl by nejprve realisticky posoudit své možnosti, a to i s ohledem na čas, který je schopen psovi věnovat.
Jak bychom měli postupovat, pokud se pro toto plemeno rozhodneme?
Základem je vybrat si štěně z chovatelské stanice, kterou známe, prohlédli jsme si odchovy a rodiče jsou zdravotně vyšetřeni. Dobrý chovatel nemá problém nám ukázat matku budoucího odchovu a místo, kde štěňata bude odchovávat. Lze se podívat na internet a najít si zdravotní testy rodičů i sourozenců. Ovšem ani takový výběr nemůže na 100 % zaručit zdraví a povahu vybraného štěněte, ale je zde výrazně větší předpoklad, že to vyjde podle našich představ.
Kdy je s výcvikem boxera nejlepší začít a jaké by měly být první kroky?
Právě dobrý výběr je důležitý, protože první krůčky vedoucí k výcviku dělá už chovatel, který by měl štěně seznámit s různýmipovrchy, hluky, lidmi a vůbec s okolím. Výcvik pokračuje kvalitní socializací u nového majitele. Dalším kamenem do skládačky je důslednost. Pokud nejsme důslední, pes nám nerozumí, a když nám nerozumí, nebude s námi spolupracovat tak, jak si představujeme.
Těm, kdo ještě neměli boxera, bych doporučila se obrátit na zkušeného chovatele, který poradí nejen s výběrem vhodného štěněte, ale také se samotným výcvikem. Boxerklub má pobočky, které pořádají pravidelně Dny boxera, pravidelný výcvikový tábor a rádi doporučí vhodné ZKO (základní kynologické organizace), které se věnují výcviku. V podstatě lze říci, že nejsou velké rozdíly ve výcviku boxera a jiného plemene této velikosti.
Na co by se měli budoucí majitelé hlavně zaměřit?
Je důležité se rozhodnout, jaký druh výcviku budeme v budoucnu preferovat. V dnešní době je možnost se věnovat mnoha sportům, a to na různé úrovni. Já sama se věnuji záchranářské kynologii, sportovní i služební kynologii a vrátila jsem se ke coursingu. Vzhledem k tělesné stavbě není boxer ideálním psem pro agility, ale není důvod, proč by se nemohl věnovat třeba obedience (i když já sama poslušnost nepreferuji).
Mezi nedostatky plemene patří horší termoregulace, v zimě bývá boxerům zima, v létě mají tendenci se přehřát a s tím je třeba při aktivitách s boxery počítat. Za největší klad plemene považuji až nezřízenou lásku k člověku a velké sebevědomí. Z tohoto důvodu byli boxeři v záchranařině velmi využívaní, v současnosti je vytlačila lovecká plemena, která jsou na výcvik jednodušší.
Má výcvik boxerů nějaká specifika?
Na psa nelze klást nepřiměřené nároky. Tedy nároky, které neodpovídají jeho věku, fyzické a psychické vyspělosti. Tato rada se týká obecně všech plemen. Psi se vyvíjí a jejich svalový a kosterní aparát také – nepřiměřenými nároky tak můžeme štěně doživotně poškodit, a to jak fyzicky, tak i po psychické stránce, přičemž tyto změny mohou být nevratné. Myslím, že hodně boxerů je všestranných i vzhledem k tomu, že mají rádi změnu v přístupu k výcviku.
Naopak časté opakování cviků u nich může vést k nezájmu. Boxer je pes vhodný pro kreativní lidi se smyslem pro humor. Tedy aspoň pro lidi se schopností se zasmát sami sobě. A ještě bych ráda parafrázovala starší výrok: „Za každým vyrovnaným psem stojí vyrovnaný majitel a to je to, oč tu jde.“
A jak je to s krmením boxerů?
Já sama krmím superprémiovým Brit Care, mým fenám naprosto vyhovuje i skutečnost, že jim mohu vybrat z velkého množství příchutí a variant. Boxer sice není vybíravý, ale kvalita krmení by se neměla podceňovat. Důležité je mít granule větší velikosti a lehce je namočit, boxeři dost hltají, a tak hrozí vdechnutí granule. Hodně lidí v dnešní době krmí značkou Barf, ale tady je důležité stravu dobře vyvážit a tato starost u kvalitních granulí odpadá.
Pokud je pes v zátěži, je dobré přidávat i doplňky na klouby, kterých je na trhu nepřeberné množství. Co se týká pamlsků, tak i zde jsem věrnou zákazníci značky Brit, poloměkké Brit Jerky všech příchutí nic nepřekonalo, v oblibě máme například Brit Jerky – Duck Protein Bar, ikdyž Brit RAW TREAT jim zdárně šlapou na paty. A při odchodu do práce funguje jako malý úplatek Brit Dental Stick.
Pozor na některé druhy potravin, které mohou pro psy představovat velké zdravotní riziko, naprosto nevhodná je čokoláda, sůl, hroznové víno, rozinky, vařené kosti nebo pamlsky z buvolí kůže. A protože jsou boxeři docela žrouti, je lepší mít tyto nevhodné potraviny uložené tak, aby se k nim pes nedostal.
A jak je to s péčí o toto plemeno? Mají nějaké speciální nároky?
Boxer je plemeno, které není vhodné do kotce, a to ze dvou důvodů. Prvním je velká závislost na lidech a druhým je to, že boxerům chybí podsada. Jinak je to plemeno nenáročné, které žádnou zvláštní péči nevyžaduje. Nejznámější je pověra, že boxer slintá. Ne, že by neslintal vůbec, je to hodně individuální a je mnoho plemen, která boxery ve slintání hravě překonají, třeba doga, bernardýn nebo bloodhound.
Ve spojitosti s krmením boxerů je dobré zmínit, že vzhledem k hloubce hrudníku, temperamentu a velikosti jim hrozí torze žaludku. Můj první pes Tajpík zemřel na pátou operovanou dilataci žaludku, která je obdobná jako torze, jen ji nelze předejít přišitím žaludku.
Čtyři operace zázračně přežil, pátá mu byla v 8 letech osudná.
Dle mých zkušeností nelze torzi ani dilataci s ničím zaměnit – na psovi tento zdravotní problém poznáte, protože trpí obrovskou bolestí, snaží se zvracet a nejde mu to, což po jídle není obvyklé. Zvracení je úporné a začne se i nafukovat břicho, které při poklepu duní jako bubínek. Zkuste preventivně prohmatat psovi břicho po jídle, i když je plné, mělo by být normálně měkké. Jakmile si těchto projevů u svého psa všimnete, na nic nečekejte a ihned jeďte k veterináři. Určitě bych doporučila na veterinu zavolat a informovat, že vezete psa s torzí, aby byli na výkon připraveni. O přežití psa rozhodují minuty. Jakmile dojde k nekróze žaludeční stěny, mohou být změny nevratné a stav fatální. U boxerů a dalších větších plemen proto opravdu dbejte na prevenci a dopřejte psům po jídle dostatek
klidu. Ideální je, aby šel po jídle spát.
Čím boxerům uděláme největší radost a čeho by se měli majitelé naopak vyvarovat?
Největší radost má boxer z toho, že může být se svým majitelem. Boxeři milují hračky, míčky, obrany, běhání v lese, prostě boxer miluje život, ať už mu přináší cokoliv. Boxeři jsou rváči, kteří za vás položí život, ale hned potom vám doma sežerou večeři.
Boxer ovšem není pes, který může být sám na zahradě a nemusí se venčit. Nesmí se nudit, jinak zničí všechno, co mu přijde pod tlamu a packy. Takže boxer není plemeno pro lenochy.
Máte nějakou radu nebo doporučení na závěr?
Máte málo času, nemáte smysl pro humor, nemáte čas ani na vlastní děti, jste 12 hodin v práci? V takovém případě byste si měli rozmyslet, zda si má smysl pořizovat psa, a už vůbec ne boxera.
Foto kredit:
Antibiotika si rozhodně zaslouží naši vděčnost, ovšem pozor – všeho moc škodí. Měla by se užívat pouze s rozumem, v opodstatněných případech a správným způsobem. To ale neznamená, že byste se jich měli obávat. Jen je dobré vědět o nich něco víc....
Posoudit kvalitu krmiva pouze ze seznamu surovin není pro běžného chovatele snadné. Chce to nejen rozumět názvům konkrétních surovin a pochopit, co přesně tyto názvy znamenají, ale současně být schopný odhalit i občasné drobné „triky“ některých výrobců.
V podzimních měsících stejně jako nás i psy trápí různá infekční onemocnění způsobující kašel. Tyto infekce mají mezi chovateli spoustu názvů, mezi nimi je i psí chřipka, ale ve skutečnosti se přímo o chřipku nikdy nejedná. Pro příznaky uvedené níže v...
Kdy dělají psi nejvtipnější obličeje? Většinou když běží, že ;) A protože snad každý má rád vtipné fotky svého psa, podíváme se dnes na tuto „disciplínu“ zblízka s fotografem Lukášem Skalickým.
Už jsem měla možnost navštívit mnoho domácností a nešlo si nevšimnout, že některé se potýkají s chomáči chlupů poletujícími po podlaze a přistávajícími všude, kde se dá. Někdo však tento boj vyhrává, zatímco jiný naopak – přitom stačí řídit se...
Nejlepší z cest, jak odhadnout kvalitu krmiva, je přečíst si pečlivě jeho etiketu. Jaké náležitosti musí mít, je pevně dané zákonem, ale i tak se ji někteří výrobci snaží poupravit ve vlastní prospěch. V následujícím textu se dozvíte, jak etiketu...
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
