Pejskařská etika nejen pro pejskaře
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Také stále hledáte nové výzvy? Tak to jste na tom stejně jako já a můj čtyřnohý psí parťák. Už jsme zkoušeli běhat i zdolávat překážky na agility tréninkovém hřišti a ačkoli musíme ještě pilovat nově nabyté dovednosti, rozhodli jsme se rozšířit si obzory o další sport - dogfrisbee.
Také stále hledáte nové výzvy? Tak to jste na tom stejně jako já a můj čtyřnohý psí parťák. Už jsme zkoušeli běhat i zdolávat překážky na agility tréninkovém hřišti a ačkoli musíme ještě pilovat nově nabyté dovednosti, rozhodli jsme se rozšířit si obzory o další sport - dogfrisbee.
Na první pohled by se zdálo, že na tomto sportu nebude nic záludného. Vždyť lze říct, že házet talířem zvládne každý. Ze zvědavosti jsem se rozhodla trochu ponořit do teorie. Když jsem se začetla do oficiálních pravidel na stránkách psích klubů, po chvilce jsem si připadala jak ve španělské vesnici. Překvapilo mě, kolik různých variant této psí hry existuje a co vše vlastně pes i jeho psovod musí ovládat.
Rozhodla jsem se tedy přetlumočit základy tohoto sportu do jazyka obyčejných pejskařů, jako jsem já, které by to třeba lákalo, ale nevědí, jak na to. Jak název napovídá, dogfrisbee, někdy také vtipně označované jako discdog, spočívá v házení talíře (disku neboli fresbee) psovodem psovi. Ten by jej ideálně měl chytit ještě ve vzduchu. Záleží ale na vás, jak aktivitu uchopíte a jaké různé způsoby hodu si pro vašeho psa zvolíte. Důležité je, aby vás to oba bavilo.:)
Ovšem dřív než po po svém psovi budete chtít, aby napodoboval výkony whippeta Ashleyho, který v roce 1974 proslavil tento sport a jehož majitel, náruživý hráč frisbee, je považován za zakladatele sportu, měli byste začít se svým psem od základu. Aportování.
Pokud jste absolvovali základní výcvik na cvičišti, tak jste se již pravděpodobně seznámili s tím, jak psa motivovat, nejen pomocí odměn v podobě pamlsků, ale v tomto případě spíše důležitějším povelem “drž”, kdy psovi dáte za odměnu “podržet” hračku. Důležité také je, aby pes ovládal povel “pusť”.
Se psem bychom měli nejdříve natrénovat přetahování - cvičit můžeme rovnou s diskem. Pro začátek spíše asi s diskem z pevnějších materiálů, aby jej pes hned nerozkousl. Zároveň však z takových, aby byl disk pro psa bezpečný a ten se o něj nemohl poranit. Proto si raději pořiďte disk určený pro hru se psem.
Cílem přetahování se o disk je v psovi vzbudit zájem o nový předmět. Abyste psa motivovali, nechávejte ho ve chvíli, kdy opravdu tahá, “vyhrát”. Potom co disk pustíte, odběhněte kousek směrem pryč, když se k vám pes zase přiblíží, tak pokračujte ve hře. Jakmile jsme přesvědčeni, že pes je diskem dostatečně zaujat a neodhazuje ho při první příležitosti, můžeme začít s házením.
První hody vybíhejte společně se psem směrem za talířem a ve chvíli, kdy talíř chytí či zvedne opět trochu odběhněte pryč, abyste jej poňoukli vás následovat a disk vám tak donést. Za odměnu se pak se psem o disk opět přetahujte.
Při dogfrisbee je totiž důležité, aby pes neodevzdával předmět do ruky, ale pouštěl a vzápětí se rozběhl za dalším hozeným talířem. Postupně tak zapojujeme více talířů. Dle zkušených hráčů může toto trochu způsobovat problémy. Při přetahování disky střídejte (přetahujte se tím druhým, než který pes donese). Jakmile to zvládnete, máte základy za sebou!
Já se svým psem ještě musím potrénovat pouštění disků, ale už se těším, až se předvedeme našim přátelům a třeba je v budoucnu vyzveme i v nějaké soutěži. Ale o tom zase až příště. Mám v plánu vás seznámit ještě s dalšími poddisciplínami a typy disků:-)
(Zdroj: www.discdog.cz)
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Asi si nejde nevšimnout dlouhých výrazných vousků na tvářích kočky. Víte ale, kde všude kočka hmatové chlupy má? A víte, jak vlastně tento komplexní hmatový orgán funguje?
Jak jistě víte, asistenční psi dnes pomáhají lidem s řadou fyzických nebo psychických postižení. Nejen v Americe ale existuje i program, který pomáhá dětem se čtením a komunikací.
Všichni se snažíme dát svým psím parťákům to nejlepší, od péče o zdraví až po volnočasové aktivity. Ani výživa v tom není výjimkou a u psů sleduje podobné moderní trendy, jako u lidí. Omezení či vyřazení obilovin z jídelníčku je jedním z hlavních a...
Ať už jde o kastraci nebo jakoukoli jinou operaci, vždy je potřeba dodržovat v určitém rozsahu následný klidový režim psa. To může být ovšem občas pořádný oříšek. Udržet hyperaktivního čtyřnohého mazlíčka v klidu není jen tak. Tady je pár tipů, jak...
O to v podstatě v tomto poměrně novém psím sportu jde - pást balóny. Cíl je stejný jako při pasení ovcí, tedy dostat všechny míče do branky. A nepleťte se, v treibballu se nenajde místo jen pro ovčácké psy. Cvičit můžete se psem jakékoliv rasy,...
Artróza se řadí mezi nejčastější onemocnění kloubů u psů. Doprovází ji bolesti a omezení pohybu. A protože se nedá vyléčit, přináším vám pár tipů na opatření, kterými můžete parťákovi s artrózou trochu ulevit.
Že existují psí restaurace, salony a lázně, je už dnes celkem běžná věc. Lidé se snaží svým mazlíčkům dopřávat veškerý možný luxus. Některé nabízené procedury mají větší smysl, jiné menší, ne-li žádný. Thalassoterapie je ale zrovna jedna z těch, které...
V dnešní době jsou civilizačním chorobám vystaveni i naši mazlíci. Obezita, stejně jako lidem, nesvědčí ani jim. Víte, jak poznáte obezitu u své kočky, jaké jsou její příčiny a důsledky?
Opět začíná sezóna klíšťat, a tak je na čase začít před nimi naše mazlíky chránit. Tito parazité totiž psy krom boreliózy ohrožují i anaplazmózou. A fakt, že je toto onemocnění nepříliš známé, neubírá na jeho vážnosti. Víte, na co si máte dát pozor?
Jen když se řekne kočičí mor, možná vám – chovatelům kočiček – naskočí husí kůže. Právě tímto označením se někdy nazývá panleukopénie, velmi nebezpečná kočičí nemoc. Lze jí nejen předejít, ale i včas odhalit její příznaky, jen je nutné mít informace.
Každá, byť sebemenší operace s sebou samozřejmě nese určitá rizika. Jde také jak o psychickou, tak o fyzickou zátěž zvířete. Sepsala jsem tedy pár tipů, jak rizika i zátěž co nejvíce eliminovat.