Sem tam internetem či televizí prolétne zpráva o tom, že se na jednom či druhém konci světa objevil nový kandidát na titul nejvyšší pes světa, popřípadě že máme novou kočičí rekordmanku v kategorii nejdéle žijící kočky. Nedalo mi to a jala jsem se zjistit, jaké další zvířecí rekordy jsou zapsány v Guinessově knize rekordů.
Sem tam internetem či televizí prolétne zpráva o tom, že se na jednom či druhém konci světa objevil nový kandidát na titul nejvyšší pes světa, popřípadě že máme novou kočičí rekordmanku v kategorii nejdéle žijící kočky. Nedalo mi to a jala jsem se zjistit, jaké další zvířecí rekordy jsou zapsány v Guinessově knize rekordů.
Guinessova kniha rekordů vychází od roku 1954 a kategorie zvířat patří mezi ustálené rubriky. Vybrala jsem pro vás z mého pohledu nejzajímavější a svým způsobem i nejvíce kuriózní zápisy psů do světa rekordů.
Psí rekordmani
Mezi rekordy pokořené našimi čtyřnohými přáteli se najde celá řada zajímavých činností od jízdy na skatebordu přes běh na předních tlapkách až po balancování s plechovkou na hlavě zvířete. Nejrychlejší jízdou na skatebordu se může chlubit pes Jumpy z Kalifornie, který překonal vzdálenost 100 metrů za necelých 20 sekund (přesně 19,65 s). Naproti tomu fena Rose, rovněž ze Spojených států, dokáže v tlamě udržet až 7 létajících talířů najednou. Mým favoritem mezi psími rekordmany je ovšem pes Konjo (do třetice Američan), který v roce 2014 ušel vzdálenost 5 metrů za neuvěřitelný čas 2,39 sekund, a to celé na předních tlapkách. Mezi další nezvyklé psí rekordy zapsané Guinessovce patří fena australského ovčáka a border kolie Sweet Pea, která dokáže balancovat celých 100 metrů s plechovkou na hlavě v čase 2 minuty a 55 sekund.
Nejmenší, největší, nejušatější, …
To by jeden nevěřil, jak je ta příroda nevyzpitatelná – titulem psa s nejdelšíma ušima, které měří 31,1 (levé) a 34,3 centimetru (pravé), se od roku 2010 pyšní Harbor, americký mývalí pes z Colorada. Pekingský palácový psík jménem Puggy se do knihy rekordů zapsal délkou svého jazyka – ten měří 11,43 centimetru. Vzhledem k velikosti tohoto plemene se to zdá minimálně velmi nepraktické. Když se ovšem vracíme z procházky lesem s naší briardicí, kde si i trochu zaběháme, vždy mi přijde, že má vypláznutý jazyk až po její „psí kolena“.
Nejmenším žijícím psem je čivava Milly z Portorika, která ve svých dvou letech měřila 9,65 centimetru. Nejkratším psem je rovněž čivava, jedná se o Heaven Sent Brandy z Floridy, která na délku svého těla měří pouhých 15,2 centimetru. Nejvyššího psa už asi ani není třeba představovat, neboť se z něj stala hvězda internetu – jedná se o německou dogu se jménem Zeus, někdy také přezdívaný „Giant George“, pocházející z Michiganu, měřící neuvěřitelných 111,8 centimetru na výšku. Zeuse by však s klidem přeskočila fenka chrta se jménem Cinderella May a Holly Grey z Floridy, která v roce 2006 přeskočila tyč ve výšce 172,7 centimetru.
Rekordy psích záchranářů
Guneissova kniha rekordů ovšem obsahuje i seriózní rekordy jako je například ten, kdy Jack the Black vom Muehlrad, novofundlandský pes z Německa, vytáhl za pouhou jednu minutu a 36 vteřin osobu z vody ve vzdálenosti 25 metrů. Psi záchranáři však nemusí být zapsaní v knize rekordů, aby nás přesvědčily o tom, jak úžasnými pomocníky pro lidi jsou. O historii záchranářských psů si můžete přečíst v jednom z předchozích článků zde.
Který rekord vás nejvíce zaujal? A pokud jsem nějaký rekord zapomněla, podělte se o vaše postřehy .
P.S. Já osobně už vymýšlím, jak se s mým zvířectvem zapsat alespoň do té české Guinessovy knihy.
(Zdroj: http://www.guinnessworldrecords.com/explore-records/animals?page=2)
Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...
V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Poslední rozloučení s domácím mazlíčkem, zvláště se psy a kočkami, kteří s námi žijí dlouhá léta, je psychicky velmi náročné. Kdo to zažil, dá mi za pravdu. Pro lidi, kteří se necítí v těchto chvílích na to, aby organizovali kremaci či pohřeb svého...
U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...
Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...
Klonování patří k výdobytkům moderní doby. Leckoho tedy asi nepřekvapí, že svět má už nějaký ten rok i svého prvního naklonovaného psa. Pojmenovali ho Snuppy, což si jistě dobře zapamatujete kvůli podobnosti s pouze jinak psaným jménem Snoopy, jehož...
Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.
Možná i vy máte doma malého čtyřnohého stresaře. V takovém případě čtěte pozorně, třeba tu narazíte na něco, co jste ještě ve snaze zbavit parťáka stresu nezkoušeli.
Pravděpodobně jste se setkali s názorem, že mnohem důležitější než to, co psovi říkáte, je, jakým způsobem (tónem) to říkáte. Ukazuje se ale, že psi lidské řeči mohou rozumět lépe, než jim obecně přisuzujeme.
Každý z nás určitě rád fotí svoje mazlíky. Ne vždy ale fotky vyjdou podle očekávání. Tady je proto pár rad, jak fotografování zvládnout, a co nejlépe zachytit ty naše chlupaté společníky.
Mohlo by se zdát, že čím menší zvíře, tím méně péče bude vyžadovat. Nenechte se však mýlit. I pokud máte doma myšku, křečka nebo třeba morče, měli byste péči o něj přizpůsobovat ročnímu období a situacím, jimž je vystavujete. V parných dnech, jaké nás...
Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.
