Malý pán, šikovný pes

Dnes bych se s vámi ráda podělila o krátkou úvahu na téma děti a psi. Ne všichni jsou nadšenými pejskaři a už vůbec ne všichni jsou jimi od malička. Já osobně o psa pečuji a starám se od svých čtyř let a věřím, že mi to soužití se psem dalo mnoho pozitivního do života. Jak to tedy je ve vztahu děti a psi?

Kdybych neměla absolutně žádné zkušenosti se zvířaty, asi bych se jako první ptala na otázku: Existují nějaká vhodná plemena do rodiny s dětmi? Internet se hemží články, které se pokouší poskytnout odpověď s výčtem doporučených ras. Selský rozum mi však v první řadě říká, že bychom se měli řídit následujícími dvěma faktory:

věkem dítěte
a našimi časovými možnostmi.

Co si pod tím konkrétního představit? Určitě je rozdíl mezi tím, když plánujeme pořídit psa pro celou rodinu, kde by se jednotliví členové střídali např. při venčení, ale hlavní zodpovědnost by zůstávala především na dospělých. Na druhé straně někteří rodiče mohou pořízením nového čtyřnohého člena do rodiny sledovat to, aby se jejich dítě postupně učilo přebírat odpovědnost za živého tvora. V takovém případě může větší díl zodpovědnosti za výchovu a péči ležet na malém pánovi, i když stále pod dohledem dospělých.

Dítě se přitom neučí pouze odpovědnému chování. Při výchově a výcviku zvířete se necvičí jen zvíře samotné, ale také jeho majitel, a to především trpělivosti a zvládání emocí. Například když pes ignoruje náš povel, kterým ho k sobě přivoláváme, mohli bychom rychle ztratit trpělivost. Někteří majitelé pak psa namísto pochvaly, když k nim přijde zpět, zvýšením hlasu kárají. Pes je pak zmatený, co vlastně udělal špatně. Nejlépe fungují pozitivní vzory a motivace – jak v psím, tak i v tom dětském světě :-). Dítě se tak učí, jak být psovi správným pánem.

V neposlední řadě dítě tráví svůj volný čas aktivně a smysluplně na čerstvém vzduchu namísto za televizními či počítačovým monitorem :-). Pes se stává jeho přítelem, který je tu pro něj vždy a nikdy nevyzradí tajemství :-). Pozor ovšem na situace, kdy by se pes stal dětskou hračkou nebo by byl dokonce týrán. Děti nemusí zvířeti ubližovat úmyslně, stejně tak nemusí postřehnout varovné signály psa, když se mu něco nelíbí. Rodiče by proto vždy měli působit v roli jakýchsi supervizorů a do pokročilejšího věku dítěte jej nenechávat se psem úplně samotné.

Rovněž by měli dítěti vysvětlit základní principy soužití se psem – o jeho životním prostoru, potřebách a dalším. Samostatnější a soustavnější péči, např. pravidelné krmení, zvládají již děti školního věku. Větší zodpovědnost za výcvik a trénink je pak doporučován dětem o něco starším, cca od 13 let výše.

Když se vrátíme zpět k vhodným plemenům, není nad to řídit se obecnými doporučeními pro výběr nového psího přírůstku – jejich shrnutí najdete v článku „Výběr štěněte“. Každý pes je individualita, proto je dobré zjistit od chovatele více informací o rodičích štěněte, ale i obecných charakterových rysech. Příliš se k dětem nedoporučují pracovní a lovecká plemena, která potřebují relativně hodně pohybu a interakce s pánem.

Naopak doporučování bývají psi asistenční jako např. labradorský a zlatý retrvír, ale i bernský salašnický či novofundlandský pes, dále kolie, pudlové a bíglové. Na velikosti záleží částečně – říká se, že jsou spíše vhodná větší „bytelnější“ plemena, která se například při neopatrném kroku ihned nebrání. Na druhou stranu k většímu plemeni je potřeba i určitá fyzická síla, aby majitel psa udržel. Při výběru bychom tak měli zhodnotit i předpokládanou váhu psího parťáka.

A jaké jsou vaše zkušenosti se soužitím dětí a psů?