Pejskařská etika nejen pro pejskaře
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Máme je rádi a bereme je za věrné a poslušné přátele, ale nezapomínejme, že pes je šelmovité zvíře. S Jiřím Čejkou, odborníkem na sportovní kynologii, jsme se bavili o tom, jak se zachovat při setkání s agresivním psím jedincem. Ne všude je obvyklé, že pes je řádné vychovaný, často se jedná o potulné psy, kteří z pocitu vlastního ohrožení mohou i zaútočit.
Máme je rádi a bereme je za věrné a poslušné přátele, ale nezapomínejme, že pes je šelmovité zvíře. S Jiřím Čejkou, odborníkem na sportovní kynologii, jsme se bavili o tom, jak se zachovat při setkání s agresivním psím jedincem. Ne všude je obvyklé, že pes je řádné vychovaný, často se jedná o potulné psy, kteří z pocitu vlastního ohrožení mohou i zaútočit.
Jak reagovat při setkání s agresivním psem bez pána?
Jde o to, kde k tomuto setkání dojde. Pro všechny situace ale platí zvíře nespouštět z očí, pomalu od něj odcouvat a určitě se k němu neotáčet zády a zbrkle se nedat na útěk. To by jej naopak mohlo vyprovokovat k akci. Pes většinou neútočí bezdůvodně – může se vyplašit hlukem, pohybem proti němu nebo narušením jeho teritoria. V takovém případě se pro něj stáváme nepřítelem a v obraně může i zaútočit.
I tak se to v našem prostředí stává zřídka a nejčastěji útočí menší plemena jako např. jezevčíci, teriéři drobnějšího vzrůstu a kříženci. Málokdy vás na ulici napadne vycvičený pes, který je trénován v takzvaných obranách, kdy pes kouše do rukávu nebo ringo obleku. Tito psi to berou jako hru, kdy se vybíjí na materiálu a nemají potřebu se zahryzávat do živého.
Je tedy možné, aby i dobře vychovaný pes napadl svého pána? Setkal jste se s tím?
Ano, již jsem to zažil. U vycvičeného psa se nejedná o stejný projev agrese jako u nezvladatelného jedince, který napadá většinou spíše ze strachu. Většinou jde o to, že pes špatně vyhodnotí situaci a reakcí na ni je obrana, resp. útok na psovoda. To se může stát i při výcviku, když pes nechce poslouchat povely a brání se proti donucovacím prostředkům.
(Více o obranné reakci ze strachu se dočtete v našem článku Kousnout může každý.)
Jak se bránit, pokud pes zaútočí?
Záleží především na velikosti psa. Malému nebo středně velkému plemeni můžeme zabránit v pokusu o zákus chycením pod krkem nebo v oblasti hlavy. Pokud je to možné, pak agresivního psa přitlačíme na zem a čekáme do příchodu pomoci. Mezitím můžeme psa mírně přisednout tak, abychom nad ním měli kontrolu. Pes většinou útočí na krk oběti nebo na břicho. Pokud k napadení dojde, vždy ruce před sebe! Tento postup je stejný, i když jsme ve větší skupině.
Je to jiné, když mám sebou psa?
V takovém případě je pravděpodobnější, že agresivní jedinec spíše napadne vašeho psa. Rozhodně mezi ně nesahejte, pokud nemáte po ruce něco dostatečně dlouhého (např. klacek). Může se stát, že v afektu by vás mohl kousnout i váš pes. Bohužel je nutné počkat, až se vysílí a pak je odtrhnout od sebe. Pokud cizí pes nemá majitele, měli bychom při tom být velmi opatrní, nevíme, jak se může zachovat.
Jsou nějaká gesta, pomocí kterých psa uklidním?
Je těžké to říct obecně. Každý pes reaguje jinak. Je to jako s lidmi – co jednoho rozčílí, druhého nechává chladným. Určitě psa neprovokujme výhružnými gesty (např. nehrozit rukou nebo nenaznačovat nakopnutí). Pokud potřebuji uklidnit svého psa, pomůže v tom intonace hlasu – mluvíme-li na psa klidně, postupně se uklidní. Můžeme si dopomoct i pamlsky. Jestliže je pes v afektu a nereaguje, je nutné psa „přiškrtit“ na stahovacím obojku. Opakujeme to do té doby, než přestane vzdorovat a pokojně se posadí nebo položí.
Co dělat, když jsem svědkem napadení psem?
Pokud není v okolí majitel psa, ihned volat Policii ČR. Případně se pokusit psa odlákat od napadeného, tak aby měl napadený možnost se dostat z jeho dosahu. Agresivního psa sami raději nepacifikujte, pokud to nebude nutné.
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Asi si nejde nevšimnout dlouhých výrazných vousků na tvářích kočky. Víte ale, kde všude kočka hmatové chlupy má? A víte, jak vlastně tento komplexní hmatový orgán funguje?
Jak jistě víte, asistenční psi dnes pomáhají lidem s řadou fyzických nebo psychických postižení. Nejen v Americe ale existuje i program, který pomáhá dětem se čtením a komunikací.
Všichni se snažíme dát svým psím parťákům to nejlepší, od péče o zdraví až po volnočasové aktivity. Ani výživa v tom není výjimkou a u psů sleduje podobné moderní trendy, jako u lidí. Omezení či vyřazení obilovin z jídelníčku je jedním z hlavních a...
Ať už jde o kastraci nebo jakoukoli jinou operaci, vždy je potřeba dodržovat v určitém rozsahu následný klidový režim psa. To může být ovšem občas pořádný oříšek. Udržet hyperaktivního čtyřnohého mazlíčka v klidu není jen tak. Tady je pár tipů, jak...
O to v podstatě v tomto poměrně novém psím sportu jde - pást balóny. Cíl je stejný jako při pasení ovcí, tedy dostat všechny míče do branky. A nepleťte se, v treibballu se nenajde místo jen pro ovčácké psy. Cvičit můžete se psem jakékoliv rasy,...
Artróza se řadí mezi nejčastější onemocnění kloubů u psů. Doprovází ji bolesti a omezení pohybu. A protože se nedá vyléčit, přináším vám pár tipů na opatření, kterými můžete parťákovi s artrózou trochu ulevit.
Že existují psí restaurace, salony a lázně, je už dnes celkem běžná věc. Lidé se snaží svým mazlíčkům dopřávat veškerý možný luxus. Některé nabízené procedury mají větší smysl, jiné menší, ne-li žádný. Thalassoterapie je ale zrovna jedna z těch, které...
V dnešní době jsou civilizačním chorobám vystaveni i naši mazlíci. Obezita, stejně jako lidem, nesvědčí ani jim. Víte, jak poznáte obezitu u své kočky, jaké jsou její příčiny a důsledky?
Opět začíná sezóna klíšťat, a tak je na čase začít před nimi naše mazlíky chránit. Tito parazité totiž psy krom boreliózy ohrožují i anaplazmózou. A fakt, že je toto onemocnění nepříliš známé, neubírá na jeho vážnosti. Víte, na co si máte dát pozor?
Jen když se řekne kočičí mor, možná vám – chovatelům kočiček – naskočí husí kůže. Právě tímto označením se někdy nazývá panleukopénie, velmi nebezpečná kočičí nemoc. Lze jí nejen předejít, ale i včas odhalit její příznaky, jen je nutné mít informace.
Každá, byť sebemenší operace s sebou samozřejmě nese určitá rizika. Jde také jak o psychickou, tak o fyzickou zátěž zvířete. Sepsala jsem tedy pár tipů, jak rizika i zátěž co nejvíce eliminovat.