O tom, co všechno obnáší záchranařina a jací psi jsou pro hledání lidí v troskách domů vhodní, jsme psali v minulém článku. Téma je ale natolik zajímavé, že jsme se rozhodli se ještě více zaměřit na samotný výcvik psů, tedy na jeho průběh a co všechno trénink obnáší. Na naše otázky odpovídala chovatelka Michaela Martinů.
Jak výcvik záchranných psů probíhá?
Výcvik je o motivaci, která je alfou a omegou každé práce se psy. Pro výcvik záchranných prací je třeba vybrat vhodné štěně. To musí být co nejvíce samostatné, sebevědomé, nebojácné, s vyrovnanou povahou. Pokud se nám podaří takové štěně zvolit, máme nakročeno tím správným záchranářským směrem. Od útlého věku se štěněti snažíme spojovat člověka s pozitivními vjemy, a to ať ve formě pamlsků, tak ve formě hraček nebo pouze radostné pochvaly. Nesmíme na štěně klást přílišné nároky, které by v daném věku nebylo schopno plnit, musíme mu nechat čas, aby psychicky dospělo.
Co je důležitým a stěžejním bodem výcviku, kde se začíná? Je třeba důležité začít s tím, jak má pes nalezeného oznámit psovodům?
Ano, to je jeden z nejdůležitějších bodů, který si musíme promyslet hned na začátku. Oficiálně může pes značit osobu několika způsoby. Prvním a nejčastějším využívaným způsobem, je značení osoby pomocí vyštěkání, kdy pes, který označuje nalezeného pomocníka, musí setrvat na místě a vytrvale štěkat až do příchodu psovoda. Nalezené osoby pes nesmí napadat ani od nich odbíhat. Dalším způsobem může být označování tzv. nálezkou, což je malý váleček visící psovi na obojku. Pes, který najde pomocníka, uchopí nálezku do tlamy a vrací se k psovodovi, ten ho připne na vodítko a pes jej odvede k pomocníkovi nejkratší možnou cestou. Označování nálezkou je velmi složité na učení, psi si mohou z nervozity nálezku brát do tlamy jako hračku. Používá se v podstatě jenom tehdy, když pes, který jinak vykazuje všechny potřebné vlohy, odmítá štěkat. Poslední možností značení je hrabání, tento způsob je možný pouze na sněhu, popřípadě v sypkém terénu. Označovat tímto způsobem se pes neučí, jen se může ve svém přirozeném chování podpořit.
Účelem označení je tedy lokalizování označené osoby?
Účelem tohoto cviku je, aby pes všechny nalezené subjekty svým chováním co nejpřesněji a nejpřesvědčivěji psovodovi oznámil. Ukryté osoby nesmí psa v průběhu cviku na sebe upozorňovat, vybízet ke štěkání nebo jinému způsobu značení či ovlivňovat jeho setrvání na místě. Pokud pes označuje úkryt pomocníka, musí zůstat na místě a vytrvale štěkat až do příchodu psovoda. Jakmile pes označí úkryt pomocníka, psovod zvednutím ruky hlásí nález a slovně do vysílačky popíše, o jaký druh nálezu se jedná (např. „živá osoba ve výšce“). Pak na pokyn rozhodčího odchází k místu nálezu. Takto to vypadá a probíhá na zkouškách, ty by ale měly co nejvíce napodobovat reálnou situaci při opravdovém zásahu.
Jak funguje vztah psa a člověka v rámci výcviku?
Když učíme štěně značení, jde zpočátku pouze o budování důvěry mezi psem a lidmi, a učení psa, aby aktivně člověka vyhledával. Zpočátku pes vidí pomocníka odcházet a jenom k němu přibíhá a následuje odměna. Následně jej vidí odcházet, ale odměnu si je třeba vyštěkat. Doba štěkání se pomalu prodlužuje, ale je třeba vždy pamatovat na pravidlo jednoho kroku, kdy nemůžeme při tréninku navyšovat více kroků najednou. Příkladem je, že na známou osobu může štěně štěkat déle než na člověka, kterého vidí prvně. Toto pravidlo se s věkem dodržuje rámcově. Dalším krokem je, že pejsek osobu nevidí odházet na konkrétní místo, ale vidí ji odcházet do terénu. No a následuje krok, kdy osobu již odcházet nevidí. Zpočátku je vysílán na místo, kde si osobu dohledá, následně se hledání prodlužuje na minuty. Toto ovšem platí jen pro plošné vyhledání, pro vyhledání v sutině je třeba do tréninku zařazovat i různé terény a další složitosti. Vše ovšem s ohledem na věk a hlavně bezpečí psa. Výcvik záchranných psů je velmi časově a teoreticky náročný. Nic v něm nejde uspěchat a v podstatě platí, že záchranářský pes se učí celý život, poznává nové terény, situace, lidi a čím více vjemů za život potká, tím je pravděpodobnější, že ho v záchranářské praxi nic nepřekvapí.
Je tedy pravidelný trénink záchranářských psů je nutností?
Pravidelnost a střídání podnětů, prostředí, figurantů, terénů, počasí je základem dobrého výkonu. Nesmíme ovšem psa „otrávit“ příliš častým tréninkem v jednom prostředí, které zná. Psi jsou hračičkové, mají rádi schovky a výzvy, nové lidi, novou zábavu. Trénink jim musíme poskládat tak, aby pro ně byl stále zábavou a nedokázali odhadnout, co bude.
Kde mohu se svým psem „záchranařinu“ trénovat?
V současnosti existuje více organizací, které se tréninku psů záchranářů věnují. Některé soukromé subjekty se věnují tréninku pouze k zabavení psů bez jakýchkoliv praktických ambicí. Neříkám, že je to špatně, myslím, že je naopak dobře, když pes i člověk mají společnou zábavu, která se třeba v budoucnu vyvine do velmi náročného koníčka. Oficiálně se tréninku věnuje Svaz záchranných brigád kynologů ČR, který má jednotlivé brigády podle krajů.
V jakých situacích a jak může pes pomoci?
Jsem členem Záchranné brigády kynologů Praha, která rámci své hlavní činnosti provádí vyhledání pohřešovaných osob za pomocí speciálně vycvičených psů a GPS, v sutinách, ve volných i těžce prostupných terénech, štolách, vodních plochách, případně i na lavinovém poli. Úzce spolupracujeme s Hasičským záchranným sborem ČR, Policií ČR, Vodní záchrannou službou a ostatními složkami Integrovaného záchranného systému. Někteří členové jsou atestováni MV ČR pro nasazení v ČR i pro zahraniční mise. Kontaktovat nás může s prosbou o pomoc při pohřešování blízké osoby jakákoliv soukromá osoba.
FOTO KREDIT: Eliška Janovská
Ať už je váš pes útěkář nebo ne, vždycky se vyplatí, aby měl na obojku vaše kontaktní údaje. Pokud má pes na obojku nebo kšírách vaše telefonní číslo a své jméno, případnému nálezci značně usnadníte práci, jak vás najít a kontaktovat. Stačí jeden...
Nedávno si kamarádka pořídila štěně Stafordširského bulteriéra. Netrvalo ale dlouho, aby zjistila, kolik energie se v té malinké fence skrývá. A ani několikahodinové procházky nestačily na její unavení. A právě to jí přivedlo k bull sportům, které jsou...
Radost z prvních teplých slunečných paprsků a přicházejícího jara mají bezesporu i naši čtyřnozí přátelé. Na co si ale dát s prvními jarními dny pozor a jak je chlupáčům co nejvíc zpříjemnit? Přinášíme pár užitečných tipů.
Když je venku delší dobu počasí pod psa a dlouhé procházky nepřipadají v úvahu, moji chlupáči se pak doma začínají nudit a tropit neplechu. Vždycky se jim snažím vymyslet nějakou domácí aktivitu pro jejich zabavení. Nejlépe se mi osvědčily hlavolamy....
Žebrá váš pes u stolu o jídlo? Loudí i u cizích lidí, když jste v restauraci? Pak byste měli vědět, že za to s téměř stoprocentní jistotou můžete vy sami. Pokud se pes naučí žebrat o lidské jídlo, je to výchovná chyba. Dobrá zpráva ale je, že ho to...
Stručně řečeno – o dost líp, než my lidé. A kočky dokonce slyší ještě lépe než psi. Ze zkušenosti ale můžu říct, že taky záleží na tom, co a koho chtějí poslouchat . Jak je to u psů?
Nemusíte mít doma malou zoo jako já, abyste se zamýšleli nad případným potomstvem vašeho mazlíka nebo mazlíků. Rozhodnutí stát se z majitele chovatelem byste ale neměli brát na lehkou váhu. A rozhodně to není pro každého. Moje psí smečka se například...
Vždy jsem si myslela, že své čtyřnohé parťáky znám do posledního chloupku, ale stále mě něco dokáže překvapit a stále je toho dost co se o nich učit. Některé mýty jsou ale tak zažité, že člověka ani nenapadne se nad jejich pravdivostí zamýšlet. Tak...
Přivolání je bezpochyby jeden z nejdůležitějších povelů, který by pes měl spolehlivě ovládat za každé situace. Nejčastěji psa přivoláváme na povel „ke mně“, ale můžeme ho dále zdůraznit píšťalkou. Ta se vyplatí hlavně v situacích, kdy se od vás pes...
Pokud si zakládáte na pěkně upravené zahradě a váš pes patří do kategorie takzvaných hrabáčů, asi vám to moc radosti nedělá. Ovšem zuřivé hrabání v hlíně nepotěší ani ty z nás, kdo nad pár dírami v trávníku přimhouříme oko. Místo chlupáče nám totiž po...
Potíže s tlapkami patří u mého pejska k těm nejčastějším. Zrovna minulý týden jsme museli na veterinu poté, co si při běhání na zledovatělém chodníku ulomil až do masa hned dva drápky najednou. Jak se o psí tlapky starat tak, abychom podobným potížím...
Jaký pán, takový pes. Asi vám už někdo řekl, že se k vám váš pes skvěle hodí a nebo dokonce, že jste si podobní. Aspoň mně se to stává často. To, že se psi někdy chovají jako lidé a jsou nám díky tomu v lecčems podobní, ale povrzuje i celá řada...
