Jak být dobrým venčitelem

Občas mám pocit, že většina lidí si neumí venčení užít a dokonce si ho i zbytečně komplikuje. Dost často myslí hlavně na to, aby už jejich pes konečně vykonal potřebu. Požitek zvířete z procházky bývá až na druhém místě, ostatní pejskaři na třetím a zdánlivě nezúčastnění kolemjdoucí jako by ani nestáli za pozornost. Přitom se vše vejde do jednoho harmonického ranečku na cesty. Stačí se řídit několika nepsanými pravidly:

1. Nekřičet – ani na svého psa, ani na cizího, a už vůbec ne na lidi
2. Komunikovat – pokud vidíte, že se někdo bojí, ujistěte ho, že váš pes je hodný; pokud vaše fenka hárá, vysvětlete majitelům, proč je jejich náruživí psi neposlouchají; při každé konfrontaci s jinými lidmi zdravte; za každý prohřešek se omluvte
3. Koukat – zda nemá cizí pes náhubek, zda si ho pán úzkostlivě nevolá k sobě, zda se váš pes neježí a nestaví do obrané nebo útočné pozice, ale také zda nejdou kolem malé nebo rozjívené děti, lidé s berlemi, s plnýma rukama, zda někdo neběží, nemá míč nebo frisbee určené pro lidi…
4. Uhýbat – mezi lidmi držte svá flexi vodítka na uzdě a nekrájejte jimi chodníky, nenechávejte psy pobíhat v místech, kde by o ně někdo mohl zakopnout
5. Sbírat – za sbírání výkalů vám budou vděční všichni: chodci, kteří do ničeho nešlápnou, psi, kteří se ničím nenakazí, páníčci, kteří svým psům nebudou muset omývat špinavá záda, i děti, které do ničeho omylem nespadnou
6. Hrát si – oblíbená hračka vašeho psa vyřeší nejednu krizovou situaci a nakonec zabaví i vás

Venčení je skvělá věc, každý pohyb nám svědčí. Užívejte si, že jste venku, za každého počasí. Vždyť když je venku ošklivo, o to víc se nám pak líbí návrat domů. A je to pořád lepší, než sedět v práci nebo ve škole. Budete-li při venčení v pohodě, i váš pes zůstane klidný a z procházky se stane velmi příjemná záležitost.