Pejskařská etika nejen pro pejskaře
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Někdy jeden pes nestačí a je lepší chovat rovnou celou smečku. Obzvlášť, pokud se věnujete chovu tažných psů. Samozřejmě s větším počtem psů roste i množství péče a starostí, násobí se ale i radost, kterou chovatel ze smečky má. Na co musíte být připraveni, pokud se rozhodnete žít s několika tažnými psy najednou a jaká plemena jsou pro to nejvhodnější? Na to jsme se ptali chovatelky tažných psů Anity Bebr.
Která plemena jsou nejlepší pro život ve smečce a závodění ve spřežení?
V České republice lidé, kteří chovají tažné psy ve smečkách, nejčastěji používají plemena jako sibiřský husky, aljašský malamut, samojed, aljašský husky nebo evropský saňový pes.
Co jsou hlavní pilíře péče o takové psy?
Je mnoho důležitých faktorů, které spolu musí dokonale fungovat. Hlavním z nich je správná výživa, u smeček tažných psů je ale zásadní i trénink a také následná regenerace. Neméně důležité je, aby musher, tedy psovod, splynul se smečkou a nevznikly nežádoucí problémy.
Jak přistupovat k výcviku tažných psů?
Osobně nejčastěji pracuji se sibiřským huskym, který má vrozenou touhu po běhání a tuto činnost miluje, tudíž se k ní nemusí nutit. Každé plemeno je ale specifické a potřebuje něco trochu jiného. Já se smečkami začínám s výcvikem tahání a běhu ve spřežení vždy zhruba od jednoho roku života. Vždy se snažím si v trénování vytvořit systém a dodržovat intervaly, během kterých pes trénuje a během kterých odpočívá. Takový interval může být například dva dny tréninku, jeden den regenerace. Zároveň je dobré stanovit si, na co se trénink soustředí. Z počátku se při výcviku věnuji především síle a na rychlost se zaměřuji až později, před vrcholem sezony, tedy na zimu.
Měl by výcvik probíhat pouze ve smečce nebo také samostatně?
Většinou se trénuje ve smečce, ale když potřebujete vycvičit dobrého vůdčího psa, je vhodné si ho brát na individuální tréninky.
Mají všichni tažní psi tuto dovednost v sobě nebo se ji někteří musí naučit?
Severská plemena mají tuto schopnost většinou vrozenou. Co se týká nových plemen jako například evropský saňový pes, tam se občas pes tah a chuť k běhu musí trochu učit.
Co je při výcviku smečky tažných psů nejdůležitější?
Nejdůležitější je znát svůj tým a vědět, jaké možnosti má každý pes. Psi se nesmí přepínat a nesmí se trénovat více, než na co jim stačí síly. Zároveň je nutné dbát na správnou stravu, která by se měla skládat především z kvalitních granulí, masa, regeneračních doplňků a kloubní výživy, která je pro tažné psy velmi důležitá.
Je nutné přizpůsobit výcviku i stravu psů?
Určitě ano. Když trénujeme, dbám na to, aby měli psi vyšší příjem potravy než v době, kdy mají odpočinkový režim.
Kolik času by tažní psi měli věnovat odpočinku?
Tolik, kolik potřebují. To by měl každý, kdo se psy žije, věnuje se jim a sportuje s nimi, poznat. Pokud jsou psi unavení, nebaví je trénink, špatně táhnou nebo jsou znudění, je dobré jim dopřát více odpočinku než v běžném režimu, který byl na začátku stanoven.
Jaký styl tréninku a výcviku by měli mít tažní psi v období, kdy je sníh?
V zimním období se věnujeme více rychlosti. Psi si totiž jízdu více užívají, protože sníh je pro ně přirozené prostředí.
A jaký naopak v době, kdy nesněží?
Během období, kdy není sníh a zima, se soustředíme více na silový trénink. Volíme tedy pomalejší tempo a větší zátěž, a to i s ohledem na jejich zdraví, jelikož jejich pohybový aparát více trpí.
Jak pečovat o tažné psy v letních horkých měsících?
V teple by tažní psi neměli mít velkou zátěž. Je dobré jim dopřát více odpočinku, volit lehčí a kratší procházky nebo třeba jít k vodě, aby se mohli ochladit. A samozřejmostí je dostatečný přísun tekutin.
FOTO KREDIT: Tereza Bulasová
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Asi si nejde nevšimnout dlouhých výrazných vousků na tvářích kočky. Víte ale, kde všude kočka hmatové chlupy má? A víte, jak vlastně tento komplexní hmatový orgán funguje?
Jak jistě víte, asistenční psi dnes pomáhají lidem s řadou fyzických nebo psychických postižení. Nejen v Americe ale existuje i program, který pomáhá dětem se čtením a komunikací.
Všichni se snažíme dát svým psím parťákům to nejlepší, od péče o zdraví až po volnočasové aktivity. Ani výživa v tom není výjimkou a u psů sleduje podobné moderní trendy, jako u lidí. Omezení či vyřazení obilovin z jídelníčku je jedním z hlavních a...
Ať už jde o kastraci nebo jakoukoli jinou operaci, vždy je potřeba dodržovat v určitém rozsahu následný klidový režim psa. To může být ovšem občas pořádný oříšek. Udržet hyperaktivního čtyřnohého mazlíčka v klidu není jen tak. Tady je pár tipů, jak...
O to v podstatě v tomto poměrně novém psím sportu jde - pást balóny. Cíl je stejný jako při pasení ovcí, tedy dostat všechny míče do branky. A nepleťte se, v treibballu se nenajde místo jen pro ovčácké psy. Cvičit můžete se psem jakékoliv rasy,...
Artróza se řadí mezi nejčastější onemocnění kloubů u psů. Doprovází ji bolesti a omezení pohybu. A protože se nedá vyléčit, přináším vám pár tipů na opatření, kterými můžete parťákovi s artrózou trochu ulevit.
Že existují psí restaurace, salony a lázně, je už dnes celkem běžná věc. Lidé se snaží svým mazlíčkům dopřávat veškerý možný luxus. Některé nabízené procedury mají větší smysl, jiné menší, ne-li žádný. Thalassoterapie je ale zrovna jedna z těch, které...
V dnešní době jsou civilizačním chorobám vystaveni i naši mazlíci. Obezita, stejně jako lidem, nesvědčí ani jim. Víte, jak poznáte obezitu u své kočky, jaké jsou její příčiny a důsledky?
Opět začíná sezóna klíšťat, a tak je na čase začít před nimi naše mazlíky chránit. Tito parazité totiž psy krom boreliózy ohrožují i anaplazmózou. A fakt, že je toto onemocnění nepříliš známé, neubírá na jeho vážnosti. Víte, na co si máte dát pozor?
Jen když se řekne kočičí mor, možná vám – chovatelům kočiček – naskočí husí kůže. Právě tímto označením se někdy nazývá panleukopénie, velmi nebezpečná kočičí nemoc. Lze jí nejen předejít, ale i včas odhalit její příznaky, jen je nutné mít informace.
Každá, byť sebemenší operace s sebou samozřejmě nese určitá rizika. Jde také jak o psychickou, tak o fyzickou zátěž zvířete. Sepsala jsem tedy pár tipů, jak rizika i zátěž co nejvíce eliminovat.