Elektrický obojek může být skvělou pomůckou k výcviku ale i zajištění bezpečnosti psa. Musíme ovšem vědět, jak ho správně nastavit a používat. Ve výsledku k samotnému výboji pak ani nikdy nemusí dojít. Na základní principy jeho bezpečného používání jsem se zeptala trenéra loveckého výcviku Petra Zoubka.
Od výcvikových elektronických obojků nemůžeme čekat, že vychovají našeho psa za nás nebo pouhým výbojem napravíme jeho nežádoucí chování. Dávají nám ale výhodu reagovat na nežádoucí chování okamžitě a to i na dálku, což je pro jeho odbourání naprosto stěžejní. Běžně se využívají k výchově mysliveckých a loveckých psů.
Mimoto se ovšem hodí i pro chronické útěkáře a lovce. Díky nim můžeme dopřát volnost pohybu bez vodítka i takto „problémovým psům”, kteří by jinak okamžitě vystartovali za zvěří nebo třeba cizím psem. Lehce by tak mohli skončit ztracení, přejetí nebo v době honby zastřelení. Abychom ale nenapáchali víc škody než užitku, používat je musíme s rozmyslem a správně. Rozhodně bychom si předem měli nastudovat alespoň základní principy této techniky výcviku. Jak obojek správně nastavit a jak ho používat, jsem se ptala Petra Zoubka, který se věnuje loveckému výcviku psů.
Petře, jak dlouhou zkušenost s elektrickými obojky máte a za jakým účelem je využíváte?Elektrický obojek jsem začal používat před 18 lety, kdy jsem začal s výcvikem loveckých psů, nejen svých ale i svých kamarádů. Využití elektrického obojku je výborná věc, která mi usnadnila výcvik a přípravu na lovecké zkoušky. Dále je i ochrannou pomůckou psa před střetem s dopravním prostředkem.
V jakých všech ohledech je možné obojek používat pro bezpečí psa?
Tuto otázku bych vyjádřil v několika bodech: ochrana psa a jeho okolí před vběhnutím pod auto či vlak, zatouláním se, útěkem, napadnutím jiného psa (popř. člověka) a v neposlední řadě štvaním zvěře.
Kdy je používání elektrických obojků vhodné? Hodí se jen pro výcvik loveckých psů nebo může být pomůckou i k běžnému výcviku?
Obojek se hodí pro obojí, ale musí se používat vhodným způsobem.
Ke správnému používání této elektronické pomůcky jistě nestačí si jen přečíst manuál. Doporučil byste používání i laikovi, nebo je potřeba si nejdříve nastudovat techniku výcviku či je dokonce nutné nechat se zaškolit kynologem?
Používání elektrického obojku je velmi individuální, rozhodně nestačí řídit se manuálem. Člověk musí psa pozorovat, naučit se rozpoznat jeho reakce a podle toho využívat jednotlivé funkce obojku. Nemyslím si, že je nutné se nechat školit kynologem, ale nejde obojek ani používat bez uvážení.
Někteří lidé, kteří si neví rady s výcvikem pesana, pořídí elektrický obojek jako formu trestu nebo ho používají místo běžného výcviku. Čekají, že se jim jeho pomocí podaří poslušnosti u psa docílit. Nenapáchá ale takto obojek víc škody než užitku?
Elektrický obojek není určen ke cvičení základních povelů, jako je třeba sedni, lehni nebo k noze. Setkal jsem se se špatnou manipulací obojku, která způsobila, že kdokoliv vzal do ruky obojek v přítomnosti psa, ten se okamžitě stal velmi agresivním.
Jaké chyby lidé při používání nejčastěji dělají? Dokážu si představit, že pokud bude cvičitel na psa chrlit povely, které zvíře pořádně nechápe, mačkání ovladače obojku bude kontraproduktivní.
Ze své zkušenosti vím, že laik lehce pokazí výchovu svou nesprávnou manipulací a použitím elektrického obojku, mnohdy i natrvalo. Měl jsem na výcvik psa, kterému panička nasadila obojek, zasypala ho množstvím povelů a ještě ho párkrát upozornila povelem z obojku. Ten pes byl zmatený, nevěděl, co se po něm chce, neposlouchal a bylo velice těžké tyto chyby napravit.
Jak psovi obojek správně nasadit?
Já přistupuji k používání obojku velice opatrně. Po zapnutí a spárování obojek psovi připnu a zkontroluji, zda se elektrody dotýkají kůže psa. Obojek nesmí být
volný, ale ani moc utažený, aby pes mohl volně dýchat.
Mezi funkce elektrických obojků nepatří jen výboj ale také zvukový signál nebo vibrace. Jak s nimi pracovat? Můžete v krátkosti popsat techniku výcviku s elektrickým obojkem?
Dám povel, pokud nereaguje, tak použiji vibrace nebo zvukový signál. Pokud pes neposlechne, přistoupím k elektrickému výboji. Osvědčilo se mi, že při prvním výboji se pes lekne, v tom okamžiku ho volám k sobě a hlavně chválím. Někteří psi princip obojku pochopí velmi snadno, a výboj není potřeba použít vůbec.
Je potřeba výboj používat pořád, nebo po nějakém čase výcviku postačí ostatní signály? Toto se asi bude lišit i podle důvodu jeho použití (lovecký výcvik versus chronický útěkář)?
Záleží na povaze a odolnosti psa. Některému psovi stačí, že má obojek na krku a poslouchá. Některý je vzpurný a mnohdy nestačí zvukové upozornění, to se musí použít výboj.
Aby elektrické obojky posloužily svému účelu, musíme vědět, kdy je používat a musíme je také správně nastavit. Elektrický výboj pro pesana není nebezpečný, pokud je dle jeho velikosti a citlivosti nastavená přiměřená intenzita. Jak poznáme, že jsme intenzitu nastavili dobře – tak, aby na výboj pesan reagoval, ale současně nebyl příliš silný?
Každý elektrický obojek má určitou stupnici síly výboje. Je tedy důležité správně odhadnout stupeň síly. Dobré je začít nejslabší intenzitou výboje a sledovat chování psa, postupně můžete přidávat, ale důležité je, že se pes nesmí obojku bát.
Petře, děkuji za váš čas. Nakonec se ještě zeptám, co byste vzkázal všem, kdo o pořízení elektrického obojku uvažují?
Elektrický obojek je výborná pomůcka, ale musí být správně používána. Pokud se intenzita výboje přežene, může se stát, že pes potom vůbec nepůjde od nohy svého pána, a to je u loveckého psa velký problém, kterého se těžko zbavuje.
FOTO KREDIT: Petr Zoubek
Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...
V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Poslední rozloučení s domácím mazlíčkem, zvláště se psy a kočkami, kteří s námi žijí dlouhá léta, je psychicky velmi náročné. Kdo to zažil, dá mi za pravdu. Pro lidi, kteří se necítí v těchto chvílích na to, aby organizovali kremaci či pohřeb svého...
U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...
Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...
Klonování patří k výdobytkům moderní doby. Leckoho tedy asi nepřekvapí, že svět má už nějaký ten rok i svého prvního naklonovaného psa. Pojmenovali ho Snuppy, což si jistě dobře zapamatujete kvůli podobnosti s pouze jinak psaným jménem Snoopy, jehož...
Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.
Možná i vy máte doma malého čtyřnohého stresaře. V takovém případě čtěte pozorně, třeba tu narazíte na něco, co jste ještě ve snaze zbavit parťáka stresu nezkoušeli.
Pravděpodobně jste se setkali s názorem, že mnohem důležitější než to, co psovi říkáte, je, jakým způsobem (tónem) to říkáte. Ukazuje se ale, že psi lidské řeči mohou rozumět lépe, než jim obecně přisuzujeme.
Každý z nás určitě rád fotí svoje mazlíky. Ne vždy ale fotky vyjdou podle očekávání. Tady je proto pár rad, jak fotografování zvládnout, a co nejlépe zachytit ty naše chlupaté společníky.
Mohlo by se zdát, že čím menší zvíře, tím méně péče bude vyžadovat. Nenechte se však mýlit. I pokud máte doma myšku, křečka nebo třeba morče, měli byste péči o něj přizpůsobovat ročnímu období a situacím, jimž je vystavujete. V parných dnech, jaké nás...
Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.
