Jak začít s agility, radí trenér Juraj Ruža

Přemýšlíte, že byste začali s agility, ale hlavou se vám místo rozhodnutí honí jen samé otázky? Hodí se můj pesan pro tento sport? A hodím se pro něj vůbec já? Jak a kdy začít? Na tohle všechno a ještě víc jsem se zeptala trenéra agility Juraje Ružu.

Agility asi netřeba nikomu dlouze představovat. Jde o jeden z nejznámějších psích sportů. Pes má za úkol za doprovodu psovoda zdolat překážkovou dráhu ve správném pořadí a v co nejkratším čase. Pro nezúčastněného diváka to může vypadat celkem složitě. Jak tomu opravdu je a kdo se agility může věnovat, jsem se zeptala trenéra Juraje Ružu.

Juraj v agility reprezentuje Slovensko od roku 2014 a od roku 2016 dokonce vede slovenský národní agility tým. Mimo to má na kontě už nespočet pořádaných mezinárodních závodů a seminářů nebo je také národním rozhodčím pro agility.

Juro, jaký pes je na agility vhodný? Rozhoduje jeho rasa, věk nebo velikost? 

Krása agility spočívá práve aj v tom, že ho môže robiť každý pes. Čo sa týka veľkosti, psíky su rozdelené do príslušných kategórií podľa svojej kohútikovej výšky. Vek hrá rolu samozrejme v pripravenosti psa. Keď sa začne s vhodným tréningom od šteniatka, aj dosiahnuté výsledky sú lepšie. Čo sa týka plemien, agility robia naozaj rôzne rasy psov, ale môžeme povedať, že niektoré z nich majú lepšie predispozície a môžeme ich vidieť na parkúroch najčastejšie. Ide hlavne o border kólie, teriérov, šeltie a pudlov.  

Agility je sportem zatěžujícím hlavně pohybový aparát a především klouby. Je například dysplazie kyčelních nebo loketních kloubů překážkou k cvičení?

Je dôležité, aby bol psík zdravý a fit, pripravený na výzvy prekážok, ktoré ho čakajú na trati. Spomenutá dysplazia je samozrejme problémom, ktorý zasahuje aj do bežného života psa. Agility je veľmi dynamický a atleticky náročný šport, preto by som psom s dysplaziou osobne odporúčal iné kynologické vyžitie.

Musí být pes absolutně zdravý, nebo nějaké lehčí zdravotní omezení není překážkou, pokud se sportu chceme věnovat jen rekreačně? 

Áno, osobne zastávam názor, že by mal byť pes na výkon agility 100% zdravý. Je to inak aj jedna z podmienok na pretekoch. Čo sa týka zdravotného obmedzenia, tak poznam napríklad psíka, ktorá behá agility a je hluchý. Čiže aj s obmedzením sa dá tento šport robiť, ale zdravie musí byť v poriadku.

Jak poznám, že se pesan na agility hodí, že ho bude bavit? Měl by mít nějaké povahové vlastnosti?

Na agility preferujeme určite skôr akčných pesanov, ktorí sa dobre motivujú a dokážu sa aj správne koncentrovať na prácu. To ale neznamená, že lásku a zanietenie pre tento šport neobjavíme aj v psíkovi, ktorý na prvý pohľad tieto vlastnosti postráda. Agility môže vyskúšať naozaj každý, väčšinou po pár tréningoch sa veci samé vykryštalizujú :).

Jaká specifika by měl splňovat psovod? Musí mít například určitou fyzickou zdatnost?

To, čo som spomínal vyššie, platí aj na ľudskú časť tímu v agility. Je to šport naozaj pre každého, ženy či mužov, deti alebo seniorov. Dokonca som bol viackrát na pretekoch aj pre hendikepovaných a musím priznať, že to bol neuveriteľne emotívny zážitok. Ak sa ale zameriame na pretekárske agility, v dnešnej dobe je už pre psovoda potrebné byť riadne fyzicky pripravený a musí mať tiež natrénované. Výhodou je dobrá priestorová orientácia, správne reakcie, rýchle nohy a dostatočná kondícia.

  

Co by měl pejsek umět, než se sportem začneme?

Ideálne je mať základnú poslušnosť, hlavne privolanie a odloženie. Dôležité je mať naučené aj rôzne motivačné hry, aby nám psík venoval pozornosť, vedel sa s nami hrať a mal záujem o to, čo robíme. Výhodou je tiež napríklad ovládanie sebakontroly.

Je potřeba na trénování docházet na cvičiště a spolupracovat s instruktorem, nebo nám postačí naše zahrada či park?

Ja osobne odporúčam obrátiť sa minimálne zo začiatku na trénera alebo agility klub, pretože tak minimalizujeme chyby, ktoré je následne dosť pracné odbúrať. Inštruktor vie nastaviť tréning individuálnym znalostiam tímu a zverenec tak rýchlo napreduje. Ak už ovládame základy agility, dajú sa potom niektoré veci pocvičiť aj na záhrade alebo v parku.

Jak často bychom se měli tréninku věnovat a jak dlouhý by měl být?

Dĺžka a intenzita tréningu môže byť rôzna podľa fázy výcviku, v ktorej sa práve nachádzame. Pri šteniatkach odporúčam len krátke, pár minutové hry, dospelý pretekársky psík zvládne samozrejme dlhší tréning. Popri krátkych tréningoch doma (na niektoré cvičenia nám totiž stačí len obyvačka) odporúčam 2 až 3 hodinové tréningy na cvičáku za týždeň. Samotný pes totiž nebehá celý čas, veľa času zaberie práve trénovanie psovoda, kedže psíky sa učia veľmi rýchlo.

Jaké pomůcky budeme pro cvičení agility potřebovat?

Na klasický tréning potrebujeme len pamlsky, hračku a samozrejme vhodnú športovú obuv pre psovoda. Čo sa týka samotného agility vybavenia, tam je už zoznam podstatne dlhší. Práve preto by sme mali určite trénovať na cvičákoch, kde maju kvalitné a bezpečné agility prekážky: skočky, tunele, slalom, zónové prekážky a iné. Na domáci tréning niektorých cvikov sa nám zíde kužel, kliker či napríklad automatický odmeňovač. 

Pokud dosud nebyl pesan zvyklý na tolik pohybu, je potřeba reflektovat jeho větší aktivitu do jeho stravy či péče?

Je veľmi dôležité dbať na správnu výživu a doplnky stravy pre psieho športovca. Agility je fyzicky náročný šport a váš štvornohý zverenec potrebuje výbornou starostlivosť. Na trhu už máme granule pre aktívne psy, vhodné su aj rôzne vitamíny alebo prípravky na regeneráciu. Zásadne je okrem stravy aj psíka pred výkonom dobre rozhýbať a následne vychodiť, prípadne mu dať masáž. Osobne odporúčam aj pravidelnú kontrolu od psieho fyzioterapeuta a rôzne doplnkové aktivity jako napríklad plávanie alebo dogfitness (cvičenie na balančných pomôckach).

Co vám osobně agility dalo, proč vás tak baví a proč byste ho doporučil i ostatním?

Ja som našiel v agility najprv skvelú zábavu so svojim psím kamarátom, až následne som objavil ten pretekársko-súťažný rozmer, ktorý mňa ako športovca veľmi napĺňa. Bavia ma výzvy a radosť s čistého víťazného behu je veľmi návyková :). Taktiež som cez agility spoznal nespočet výborných priateľov z celého sveta. Agility je skvelá zábava, ktorá vám výrazne zlepší vzťah so psíkom, prispieva k dobrej fyzickej kondícii a duševnému zdraviu. Kladie výzvy na psovoda a psa, ktorých zdolávanie je odmeňujúce. Ten, kto prepadne čaru agility, pri ňom prevažne zostáva už na celý život.

Juro, děkuji za vaše cenné rady a zkušenosti, přeji mnoho dalších úspěchů.

FOTO KREDIT: Roman Nemesszeghy, Martin Cintula, Iveta Majorová

Související články

Když máte psa epileptika

Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...

Psi a kočky ve světě IV - Psi v Albánii

V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.

Jak správně pečovat o chrup hlodavců

U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...

Play More - první interaktivní výstava jen pro psy

Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...

I mazlíčci mají svou záchranku

Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.

Devět životů nemají, ale padat kočky skutečně umějí

Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.