Mera - první pes co zdolal sedmitisícový vrchol

https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství závidím i já. Navíc si nese prvenství coby první pes, co vystoupil na sedmitisícový vrchol. Tedy výš, než se za celý život podívá většina z nás.

Zvědavý pes jménem Mera je nejspíše kříženec tibetského mastifa a himalájského ovčáka. V Nepálu se připojil k výpravě, která právě sestupovala z vrcholku Mera Peak, podle nějž také dostala fenka svoje jméno. Výprava měla dále namířeno k Baruntse, vrcholu v Himalájích jižně od Mount Everestu, a právě tam ji doprovodila.

Tohle dvacet kilo vážící zvíře se spřátelilo s vůdcem skupiny Donem Wargowskym, se kterým po následující tři týdny sdílelo jeho stan. Dostalo dokonce karimatku a bundu jako pelech. 

Takováto vysokohorská túra bývá často náročná nejen fyzicky, ale i psychicky. Psí doprovod v takových situacích může znamenat skvělou možnost k odreagování nebo odbourání stresu.

Kvůli výskytu vztekliny přitom ale není zvykem, že by se tu horolezci přátelili s toulavými psy. Mera ovšem učarovala horolezcům i doprovázejícím šerpům svou osobností a vynikajícími lezeckými schopnostmi. Wargowsky se nechal slyšet, že podobného psa prý nikdy dřív nepotkali. Říkal, že Mera byla speciální a přinesla expedici štěstí. Někteří členové si dokonce mysleli, že byla požehnaná.

V jednu chvíli, když zuřil silný vítr, nebyla Mera schopná horolezce následovat a zůstala po dvě noci sama uprostřed ledovce. Všichni si byli jistí, že to pes nemůže přežít. Dva šerpové se ale museli vrátit jejím směrem a narazili na ni. Za jejich povzbuzování se Meře podařilo překonat obtížnou sekci, a tak se mohla znovu přidat k výpravě a pokračovat s ní ve výstupu. 

Když se konečně horolezci ve dvě ráno vydali na vrchol hory, Wargowsky nechal Meru spát ve svém stanu. Údajně spala až do rána, ale pak se vydala v jejich stopách a dostihla je. Terén, který horolezci zdolávali sedm hodin, zvládla fena překročit za pouhé dvě hodiny. 

Na posledním hřebeni běžela fena před horolezci, kteří se v takové nadmořské výšce pohybovali pomalu kvůli řídkému vzduchu. Počasí bylo sice pěkné, stejně byste ale na teploměru naměřili -20 °C. 

Po takovém zážitku, kdy se o Wargowského na sedmitisícovém vrcholu opíral pes a chtěl pohladit je jasné, že si Meru chtěl adoptovat. Vyvézt z Nepálu se mu ji nepodařilo, ale alespoň si psa adoptovala manažerka vedoucího tábora Kaji Sherpa.

Související články

Když máte psa epileptika

Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...

Psi a kočky ve světě IV - Psi v Albánii

V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.

Jak správně pečovat o chrup hlodavců

U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...

Play More - první interaktivní výstava jen pro psy

Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...

I mazlíčci mají svou záchranku

Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.

Devět životů nemají, ale padat kočky skutečně umějí

Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.