Kočka divoká se vrací
Kočky divoké patří mezi nejvzácnější šelmy naší fauny. V minulosti lov a ztráta přirozeného prostředí způsobily jejich vymizení. Po šedesáti letech to ale vypadá, že se do našich krajin opět vrací.
Posvátná kočka z Barmy má nápadný exotický výraz. Asi o žádném jiném plemeni se nevede tolik hypotéz o původu, jako o těchto klidných a rozumných kočkách.
Birmy jsou velmi elegantní a klidné kočky. Jejich typickým znakem, který se nevyskytuje u žádného jiného plemene, jsou bílé nohy. Jejich původ není dodnes znám, koluje o něm ale spousta legend a hypotéz. Shodují se pouze v tom, že pocházejí ze severní Barmy, kde byly chovány jako chrámové kočky. Jedna z nich vypráví, že birmy žily dlouhá léta v jednom barmském klášteře, mimo okolní svět. Své bílé nohy získaly tak, že se jedna z nich dotkla umírajícího mnicha dřív, než naposledy vydechl.
Jisté ale je, že první kočky tohoto plemene se do Evropy dostaly kolem roku 1900 díky francouzským milovníkům koček a zde byly i položeny základy chovu. Tomu nasvědčuje i fakt, že rodokmeny všech čistokrevných posvátných koček z Barmy vedou právě sem. Během II. světové války téměř vyhynuly, po konci zůstal v celé Evropě naživu pouze jeden pár. Plemeno se ale pomocí křížení se siamskými a perskými kočkami povedlo obnovit.
Tyto kočky mají velmi jemnou a klidnou povahu. Jsou skromné a snášenlivé, ale mají rády svůj klid. Proto jim také moc nesvědčí rušné prostředí a spokojenější budou spíše v klidných rodinách. Pořizování si birmy k malým dětem tedy není ten nejlepší nápad.
To ale neznamená, že by neměly rády lidskou společnost. Ba naopak, ke spokojenosti potřebují poměrně velkou pozornost i kontakt s člověkem. To pravé je pro ně domácnost plná klidu a pohody.
Nejsou ani hlučné nebo jinak průbojné v projevu. Když něco chtějí, snaží se dosáhnout svého navázáním očního kontaktu nebo jemným drcáním hlavou. Jsou to prostě mniši původem i povahou. Klidní, tišší a mírumilovní.
O posvátných kočkách z Barmy je také známo, že dost často bývají vybíravé v jídle. Za to si ale možná můžeme částečně i sami, protože spousta majitelů těchto koček je rádo rozmazluje. Jako povahový rys plemene bych to rozhodně nepovažovala.
Polodlouhou srst mají birmy velmi hustou a jemnou, nevyžaduje ale příliš pozornosti. Díky její textuře se totiž jen opravdu zřídka zacuchává. Důležité je vynechat kovový hřeben, který by poškodil podsadu. ideálním pomocníkem je kartáč z přírodních štětin.
Rozpoznat posvátnou kočku z Barmy není příliš složité. Krom bílých ponožek má vždy i himalájské odznaky, což se u jiných plemen s tímto zbarvením nevyskytuje. Stejná je vždy i barva očí, a to tmavě modrá. Hlavu mají mohutnou, se zakulacenými tvářemi i čelem. Koťata se rodí bílá a odznaky se vybarvují až postupem času, někdy docílení konečné barvy srsti trvá až rok.
Měli jste už někdy čest být ve společnosti posvátné kočky z Barmy? Je to vážně takový roztomilý, ochlupený mnich, že?
Kočky divoké patří mezi nejvzácnější šelmy naší fauny. V minulosti lov a ztráta přirozeného prostředí způsobily jejich vymizení. Po šedesáti letech to ale vypadá, že se do našich krajin opět vrací.
Takzvané pet friendly kanceláře, kde si zaměstnanci mohou do práce přivést svého psa, jsou čím dál modernější. Trend se ovšem nezastavuje jen u psů, v některých firmách si zvířátko pořídí dokonce nastálo. Vedle rybiček dělají pracantům společnost...
Název psinka je vám možná povědomý, znáte ale přesnější charakteristiku tohoto zákeřného virového onemocnění? Vezmeme to pěkně od historických kořenů po současnost.
Pravděpodobně mezi svými přáteli máte i někoho s cukrovkou. Víte ale, že tímto onemocněním trpí poměrně často i psi a kočky?
Pro jedny děsivá noční můra, pro druhé ráj na zemi. To jsou kavárny, kde vám společníky dělají kočky.
Jistě při shánění vánočních dárků myslíte i na své kočičí členy domácnosti. Ostatně kdyby ne, oni by vám to nikdy neodpustili :).
Víte, jaké sny mají vaši domácí mazlíčci? Tato otázka zajímala kromě mě i nemálo vědců, kteří přicházejí s různými hypotézami. Tipnete si, o čem se zdá vašim čtyřnohým parťákům?
Psincový kašel je infekční onemocnění horních cest dýchacích, velmi často se vyskytující právě na podzim a na jaře. Víte, jak ho poznat a jak před ním svého čtyřnohého parťáka chránit?
Pejska ani kočku nechcete, přesto ale toužíte po nějakém chlupatém mazlíčkovi, který se vám neztratí v náručí? Tento malý obr je pak možná právě to, co hledáte.
Pokud váš pes žije celoročně venku, je třeba mu k tomu zřídit vhodné podmínky. Jeho bouda musí být dobře zateplená a musí být i dobře konstruovaná. Zde je pár tipů, jak na to.
Minule jsem se s vámi podělila o mé názory na kastrace obecně a vyjmenovala výhody a nevýhody tohoto zákroku u fen. Teď se pojďme podívat, jak je to u psů.
Kastrace je stále celkem ošemetné a velmi konzultované téma. Já vám dnes představím fakta o tomto zákroku a o jeho důsledcích a podělím se také o svůj názor.