Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Boloňský psík

Tito bratři bišonků jsou skvělí společníci snad pro každého. Bez problémů si s nimi poradí i člověk bez jakékoli zkušenosti se psy. Mají skvělou povahu, nevyžadují skoro žádnou péči, lehce se cvičí a zdraví jim slouží. Ke štěstí jim stačí jen společnost a trocha toho pohybu.

Bolonští psíci jsou bratry bišonků. Dlouho byla tato dvě plemena slučována, dokud se “boloňáci” v Itálii poblíž Boloně nevyhranili. Mezinárodní kynologickou federací FCI pak byli jako plemeno uznáni v roce 1934. 

Jejich poslání se za celý čas nezměnilo. Odpradávna jsou to mazlíci a společníci. Velmi oblíbení byli šlechtou a vyšší třídou zejména v 11. a 12. století. Vlastně po celou renesanci byli mezi šlechtou považováni za nejoblíbenější dar. Boloňského psíka vlastnila i Marie Terezie, madame de Pompadour nebo carevna Kateřina II. 

Jejich popularita ale netrvala dlouho. Pomalu klesala, až po II. světové válce zbyl v Itálii jediný chovatel a plemeno se ocitlo na pokraji vyhynutí. V 80. letech, kdy bylo v plemenné knize zapsáno už jen pouhých 7 jedinců boloňského psíka, se manželé Bonannovi rozhodli, že se plemeno pokusí zachránit. Většina zapsaných pejsků ale měla vážnou vadu, a proto se do chovu rozhodli zařadit i psy bez průkazu původu, kteří odpovídali standardu plemene. 

K nám se tito malí, tří až čtyřkiloví psíci dostali na přelomu tisíciletí a dnes už jde i v České republice o běžného městského psa, který se perfektně hodí do bytu. Svou oblibu si získal díky hravé mírné povaze. Je to bezstarostný veselý psík, který svou rodinu bezmezně miluje a silně se na ni poutá. Nevykazuje žádné známky agresivního chování, proto je skvělým společníkem a parťákem i dětem. Ačkoli je velmi vitální, dobře se přizpůsobí i pomalejšímu životnímu stylu. Co ale nesnáší je samota. Díky své vysoké inteligenci se snadno učí novým věcem, ale občas díky ní může být i tvrdohlavý. Nejlépe na něj platí pozitivní motivace, po zlém s ním moc nezmůžete. 

Boloňský psík se skvěle přizpůsobí snad každému. Ke štěstí mu postačí jen delší procházky, takže spokojený bude i se seniory. Je ale i podnikavý a plný energie, nudit se s ním tedy nebudou ani sportovci.

Jejich podsadité kompaktní tělo je porostlé bílou srstí bez podsady, která připomíná vlasy. Kožich jim tedy nelíná, což může být pro mnohé velkou výhodou. Odumřelé srsti se ale potřebují zbavovat vyčesáváním. Jinak jsou to zpravidla zdraví psíci, k nemocem nejsou náchylní. Netrápí je ani žádná obvyklá nemoc malých plemen.

Související články

Když máte psa epileptika

Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...

Psi a kočky ve světě IV - Psi v Albánii

V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.

Jak správně pečovat o chrup hlodavců

U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...

Play More - první interaktivní výstava jen pro psy

Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...

I mazlíčci mají svou záchranku

Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.

Devět životů nemají, ale padat kočky skutečně umějí

Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.