Manx, tedy manská kočka, je starobylé, přirozeně vzniklé plemeno žijící na ostrově Man jako lovec myší i oblíbený domácí mazlíček. K nevýraznému zevnějšku obyčejné domácí kočky působí jejich extrémně krátký, nebo dokonce téměř žádný ocas jako pěst na oko.
Nejnápadnější na manxovi je jistě právě jeho ocas. Nebo lépe řečeno to, že mají ocas extrémně krátký (tzv. “stumpy”), nebo ho nemají vůbec (tzv. “rumpy” nebo “rumpy-riser”). Spousta lidí si díky tomu myslí, že kočky tohoto plemene mají díky tomu problémy s rovnováhou a skákáním, ale není tomu tak. Manské kočky nemají v pohybu žádné omezení.
Kořeny má manská kočka na britském ostrově Man, od kterého je také odvozeno její jméno. Plemeno vzniklo přirozeně, spontánní mutací, která vedla k narození bezocasého kotěte někdy před čtyřmi stoletími. Bezocasá kočka se pak dále rozmnožovala a šířila tak na ostrově svůj genofond, až tu bylo více koček bez ocasu než s ním.
Časem manxe objevili milovníci koček a začali je z ostrova exportovat. Na výstavě v USA se objevili už v roce 1830, v Evropě pak roku 1890. Díky extrémnímu zájmu o bezocasé kočky vláda ostrova založila v 50. letech státní chovnou stanici, aby zastavila úbytek koček, a dodnes je tu manská kočka oficiálně chráněná.
Povahově jsou manxové přítulné kočky, ze kterých vyzařuje klid. Dobře vycházejí s ostatními zvířaty i s lidmi a dětmi. Některé mají ovšem sklon upnout se na jednoho člena rodiny. Jsou to chytré kočky, lehce je naučíte aportovat papírové kuličky i chůzi v postroji. Jako kontrast k jejich klidu a vyrovnanosti působí hravost, která přetrvává do vysokého věku.
Vzhledově vypadají jako klasické domácí kočky. Mají středně velké silné tělo a zadní nohy zřetelně delší než přední. Co se týče ocasu, je pět různých délek. Od úplného, přes různě dlouhé nekompletní ocasy až po žádný. Srst může být krátká nebo polodlouhá ve všech přírodních barvách.
Pokud netoužíte po žádné exotice, ale přeci jen chcete kočku něčím zajímavou, přitom přátelskou, vyrovnanou a zároveň hravou, může být pro vás manx tím pravým.
Prvního psa, Dixiho, jsem si pořídila s bývalým přítelem ještě na střední škole. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v mém životě. Ani jeden z nás toho o psech moc nevěděl a o Dixiho jsme se starali dost podobně, jako o sebe – roztržitě a...
Lovecký výcvik může být tou správnou cestou pro vašeho psa, aniž byste byli myslivec nebo měli zalíbení ve zbraních. Můžete být dokonce i zapřisáhlý vegetarián. Pokud bydlíte v přírodě a bojíte se, že by váš pes mohl prohánět zvěř jako divý, díky...
Někteří lidé považují soužití psa a hlodavce za nesmysl. Já se jim ani nedivím, vždyť jsme vyšlechtili plemena přímo za účelem lovu hlodavců. Z toho plyne obava, že pes bude chtít každé drobné domácí zvířátko ulovit. To ale vůbec nemusí být pravda –...
Tančení se psem není pro každého. Nejde ale jen o velikost nebo rasu pejska, záleží hlavně na tom, jak jste pilní vy sami. Potvrdila by vám to i Vanda Gregorová, která své psy dovedla k mnohým oceněním za dogdancing. Její čivava Roxy a australský ovčák...
Psi si podzim vychutnávají, ať už se válí v listí nebo v blátě. Jejich majitelé si ho užívají o poznání méně – po příchodu z procházky je dost často místo pohodičky s nohama nahoře čeká koupání, sušení a v některých případech i trocha zápasení. Pokud...
„Bude z něj ohromný pes, tak musí hodně jíst a hodně běhat.“ To si řekne nejeden čerstvý majitel velkého plemene. Opak je ale pravdou.
Nedávno jsem se setkala s člověkem, který pronesl, že kočku by doma mít nechtěl, protože se na rozdíl od psa nedá vychovat. S tímhle názorem rozhodně nemůžu souhlasit.
Není ani tak hrozné, když vám pes zmokne, jako když zůstane mokrý. Na možná rizika jsem se zeptala MVDr. Jana Šímy.
Domestikace psa je téměř nevyčerpatelné téma. Nikdy se nedozvíme, jak přesně tenkrát probíhala, přece jenom už je to nějakých deset tisíc let. Stále se ale dozvídáme něco nového a kousek po kousku odhalujeme její tajemství ve snaze dozvědět se co...
I malí psi se dají vycvičit. Nepodceňujte je, důvěřujte jim, nebuďte úzkostliví, zkrátka jim dopřejte plnohodnotný společenský život.
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
