Smíšená domácnost aneb Jak se žije s kočkou a psem pohromadě

Vztahy mezi kočkou a psem bývají všelijaké. Někteří jsou parťáci na život a na smrt, jiní úhlavní nepřátelé. Tady je příběh naší smečky, kterou si prošly všelijaké charaktery, ale vždy jsme se nějak sžili.

Všechno začalo, když k nám domů přišla první kočka. Ta Kočka, o které jsem vám psala. Svéhlavá, dominantní bytost, co bere kočičí čest smrtelně vážně. A pak přišla Roxy. Dvouměsíční ztřeštěné štěně z množírny. Až časem se ukázalo, že je to pěkně dominantní potvůrka s vrozenou bázlivostí a loveckým pudem. No, nejlepší kamarádky z nich nebyly. Roxy Kočku honila, ta ji na oplátku provokovala, ale dokázaly vedle sebe žít celkem v klidu, tolerovaly se.

Pak přišel Pantalaimon. Krásný černý dvouměsíční kocourek s trojúhelníkovou hlavou. Třeštiprdlo, v depozitu přezdívaný Kryštof (Kolumbus) pro jeho zvědavost a dobrodružnou povahu. Když jsem domů přinesla tuhle neřízenou střelu, Kočce bylo kolem tří let, Roxy zhruba dva. Kočka jeho příchod brala jako velezradu a ke kocourkovi se chovala s naprostým opovržením a znechucením. První den se urazila a utekla z domova, vrátila se až po dvou dnech, špinavá a s pokorným výrazem. Jak já se o ni bála! I potom všechny jeho pokusy o spřátelení ignorovala a raději trávila čas venku.

Zato z Roxy a Pantíka se stali úžasní nerozluční parťáci. Trávili spolu veškerý čas. Odpočívali spolu, hráli si spolu, prali se spolu... Dokonce vytvořili kooperaci při krádežích jídla, kdy ho kocour shazoval z linky, fenka dole trhala obaly a spolu se pak dělili o kořist. Pantalaimon s námi bohužel nebyl dlouho, nedožil se ani roku a stejně jako všichni jeho sourozenci podlehl FIP infekci.

Roxy jeho odchod nesla hodně těžce, proto jsme celkem rychle přivítali nového člena - půlročního pejska Aríška. Je to takový rozvrkočený nejistý ňouma s opatrovnickými sklony. S Kočkou měl snahu se přátelit, ta jeho zájem sice nesdílela, ale doma ho akceptovala. Roxy konečně měla na kom uplatňovat svoji dominanci a Aran se zas měl o koho starat.

Pak od nás odešla Roxy a zůstal jen Aran s Kočkou. Když je nikdo nerušil svou dominancí a honěním, ti dva se spolu celkem sblížili. Ne sice tak jako Pant s Roxy, ale doma zavládl naprostý klid. Velmi rychle si mezi sebou nastavili hranice (rozuměj Aran po pár kočičích fackách pochopil, kdy má Kočku nechat na pokoji) a brzy jsem je začala vídat ležet spolu na gauči nebo v posteli. Kočka dokonce snesla i nějaké to psí olíznutí. Hra se psem je stále pod Kočky důstojnost, ale i když by to nikdy nepřiznala, náklonnost, která by šla nazvat přátelstvím, k tomu psímu ňoumovi cítí.

No a jelikož jsme zřejmě stále neměli těch sociálních mezidruhových experimentů dost, pořídili jsme si ještě mládě dvounohé. To v Aríškovi probudilo jeho pečovatelské sklony. Stačilo sebemenší kňournutí, aby okamžitě přiběhl, veškerou mou manipulaci s dcerou ostražitě sledoval, vždy připraven zakročit. Pláč doprovázel kňučením a snahou ji utěšit, což se samozřejmě neobešlo bez jejího olizování.

S Kočkou to bylo složitější. Ta se sice tvářila že se nic neděje, rozhodla se ale dělat, že dcera prostě neexistuje. Až tak po měsíci k ní sem tam opatrně, a hlavně nenápadně čuchla, až jsem ji jednou přistihla ležet s ní v postýlce. Nutno dodat, že dcerka byla mimino velmi klidné a tiché, takže ani Kočka nakonec neměla větší problém ji přijmout a začít akceptovat jako člena rodiny.

Další zvrat přišel, když se dcerka začala hýbat. Aran byl v první linii a bylo nutno oba naučit, co si k sobě můžou a nemůžou dovolit. Kočka tuhle lekci zvládla sama. Nikdy neměla problém vyjádřit, když se jí něco nelíbilo, a pořádek si tak sjednávala sama. Ani s dcerou to nebylo jinak. Pár šrámů na ručičce ji naučilo líp, než bych to zvládla já, že na Kočku musí jít pomalu, a poznat, kdy ji může hladit a kdy ji nechat být.

Nyní, troufám si říct, mají všichni členové naší domácnosti jasně stanovené hranice a pozice v rodině. Žijeme spolu v klidu a spokojeně, těšíme se ze vzájemné společnosti. Já už se jen těším, jaké změny ještě čas přinese a jaké nové členy smečky k nám osud zanese. Jak početnou smečku máte doma vy a jak se vám podařilo se vzájemně sžít?

 

Související články

Užitečné rady při výchově koček

Přestože mají kočky svou hlavu, s výchovou byste to neměli vzdávat, jinak by se mohlo snadno stát, že se vaše kočka opravdu stane hlavou rodiny. Výchova kočky nemusí být nadlidský výkon. Stačí vědět, jak na ně! Přinášíme vám užitečné tipy, které vám...

Může být pes či kočka vegetarián?

V poslední době se poměrně často setkáváme s novým trendem – vegetariánskou stravou pro naše domácí mazlíčky. Přirozeně jsou psi i kočky masožravci, přesto se na trhu často objevují různé vegetariánské alternativy jejich stravy. Zeptali jsme se proto...

Co dělat, aby váš pes nehltal?

Stává se vám, že sotva položíte svému psovi misku s večeří na zem, všechny granulky zmizí a pes před každým jídlem působí, jako by celý týden nedostal najíst? Přestože hltání potravy je typické pro velké množství našich čtyřnohých parťáků, je u nich...

Jak psovi pomoci během horkých dní

Kdo by nemiloval léto? Dny plné slunce, dnů strávených u vody nebo teplé večery v parku či na terase. Jsou však dny, kdy je horko nesnesitelné jak pro nás, tak i pro naše čtyřnohé parťáky. Během těchto dní zkoušíme všechny způsoby, jak si od tepla...

Psí hrdinové v ČR i ve světě

Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepší přítel člověka. Jsou to naši nejvěrnější kamarádi, kteří by pro nás udělali, co nám na očích vidí. I mezi psy jsou navíc hrdinové, kteří zachraňují lidské životy nebo jim pomáhají se zvládáním každodenních...

9 věcí, které kočky milují!

Každý majitel kočky ví, že tato elegantní a na první pohled nezávislá zvířátka mají své jedinečné zvyky. Pokud chcete své kočce udělat radost, je dobré vědět, co opravdu miluje. Přinášíme vám devět nápadů na věci, které by v životě vaší kočky...

Nejlepší způsoby, jak oslavit narozeniny vašeho psa

Pravidelně slavíme narozeniny svých blízkých kamarádů nebo rodiny. Ale co náš čtyřnohý parťák? I narozeniny našich věrných psích kamarádů si zaslouží pořádnou oslavu! A pokud nevíte, kdy se váš pes narodil, můžete například oslavit den, kdy jste si...

Život s hluchým psem

Máte pocit, že vás váš pes ignoruje a neposlouchá na zavolání? Je možné, že se u něj rozvíjí problémy se sluchem. Přestože může být život s hluchým psem výzvou, neslyšící psi mohou žít normální život plný radosti. Je ale potřeba, abyste se naučili,...