Když se řekne mini pes, většině z nás hned vyvstane na mysli právě čivava. A ještě aby ne, vždyť jde o nejmenší psí plemeno na světě. Oblibě se těší v zahraničí i u nás a bývá častou volbou pro lidi toužící po psovi, kteří zároveň nemají velké časové nebo prostorové možnosti.
Čivavy nesou jméno podle místa svého původu – mexické provincie Chihuahua. Zde a po celé Střední Americe se tito mini psíci volně vyskytovali už za časů Toltéků. Žili původně v norách, indiáni je však chytali a domestikovali. Domorodci jsou dokonce čivavy popisovány jako ochránci zemřelých náčelníků ve světě duchů. K nám byl první jedinec dovezen v roce 1971, tedy 29 let po uznání plemene Mezinárodní kynologickou organizací.
Jak čivavy vypadají, asi dlouze popisovat nemusím. Váhově se pohybují od pouhých 500 gramů do 3 kg. Charakteristická je pro ně jejich jablíčkovitá hlava a kulaté výrazné oči. U těchto psíků můžeme mluvit o velkém duchu v malém těle. Mívají velké sebevědomí a odvahu. Kvůli svému malému vzrůstu ovšem mají i mnoho důvodů ke strachu. Cizím lidem většinou nedůvěřují, a pokud podceníte socializaci v raném věku, může se objevit agrese.
Jinak jsou to ale přátelští a inteligentní společníci, kteří se většinou zafixují na jednoho člověka. Ke všem členům rodiny se ale chovají velmi mile a přítulně. Většinou, pokud jsou dobře socializovaní, dobře vycházejí i s ostatními psy, i když přednost dávají společnosti další čivavy. Ani s kočkami nemívají problém. Znám dokonce jednu čivavu žijící v kočičím depozitu s asi 15 kočkami, která do smečky skvěle zapadla. Ačkoli se o čivavě většinou mluví jako o kabelkovém psu, spousta z nich miluje procházky a některým, pokud jsou zvyklé, nedělá problém ani delší výlet.
Co do délky srsti a její barvy si vybere snad každý. Existují krátko i dlouhosrsté variety ve všech možných zbarveních a odstínech. Pozor si ale musíme dát u merle, tzv. mramorového zbarvení. Dva jedince této barvy je u nás zakázáno křížit, protože dědičnost mohoucí za tento atraktivní vzhled srsti s sebou nese i vážná zdravotní rizika. V některých zemích je dokonce merle zbarvení u čivav zakázáno, je bráno jako týrání a přísně trestáno. Mezinárodní kynologická organizace každopádně toto zbarvení u čivavy nepovoluje, a pokud si tedy pořídíte takto barevnou čivavu, nikdy nemůže mít průkaz původu. K dosažení merle zbarvení se totiž musela čivava křížit s jiným plemenem. Nepůjde tedy nikdy o čistokrevného a tzv. “papírového psa” a nikdo vám ani nezaručí, že se jedná o zdravého jedince bez vrozených vad. Většinou jde o produkty množíren a jejich pořizování bych rozhodně nedoporučila.
Čivava dokáže být skvělým a oddaným společníkem, pokud budete v její výchově důslední. Díky své velikosti vám bez problému může dělat společnost i na cestách. Miluje hry a hodí se také k dětem, i když jim musíte důsledně vysvětlit, že je při hře třeba opatrnosti, aby psíkovi neublížily. U malých dětí je proto nutná zvýšená opatrnost. Tito psíci jsou zatížení poměrně časnou kazivostí zubů, na což bychom měli také brát ohled před jejich pořízením. Pokud se ale rozhodnete pořídit si čivavu, jistě nebudete litovat.
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
