I přes značné snahy spolků na ochranu zvířat u nás poslední dobou stoupá počet polodivokých zvířat. Mohou za to hlavně kolonie koček, které se nekontrolovaně množí.
S problémem opuštěných psů a koček a množstvím polodivokých zvířat se potýká celá republika. Některá města mají zřízený kastrační program a finanční stránku věci vzala na svá bedra, aby počet volně žijících zvířat dostala pod kontrolu. Jinde se s kastračním programem můžete setkat u některých veterinářů a spolků, kde toulavé zvíře vykastrují za symbolický poplatek.
Problém ale je, že podle znění nového zákona odchytit volně žijící zvíře může jen vyškolený odborník s licencí, pracující pod registrovaným útulkem. Pokud vám tedy třeba po zahradě pobíhá bezprizorní kočka a rádi byste ji nechali vykastrovat, i kdyby na vás byla zvyklá a nechala se chytit do ruky, nemáte právo ji vzít a odvézt na veterinu. V opačném případě vám hrozí pokuta až 50 tisíc korun. Jediná možnost je zaplatit si odchyt odborníkem.
Další velkou komplikací je, že kočky v koloniích jsou generace od generace “vyčůranější”. Rychle se naučí, že nemají lézt do sklopce a časem přijdou i na to, jak z něj dostat nastražené jídlo, aniž by se spustil. Sama jsem se v minulosti odchytů účastnila a byla svědkem toho, jak si kočky maso vytahávají ze sklopce packou, jak do sklopce vlezou, ale vyhnou se spouštěcímu mechanismu a jak kočky od pasti odhánějí koťata nebo je učí, jak nad ni vyzrát.
Každá generace je navíc divočejší a je složitější, občas i nemožné, znovu je zvyknout na lidský kontakt. A to dokonce i tehdy, když se vám koťata povede odchytnout už v raném věku. Zažila jsem odchycená dvouměsíční koťata, která se ani po několika měsících snahy o domestikaci a životu mezi domácími kočkami nesžila s člověkem a nenechala na sebe sáhnout. Nesnesla ani přítomnost člověka.
Vzhledem k těmto faktům a skutečnosti, že kapacity útulků jsou po většinu času naplněny, nebo spíše praskají ve švech, zůstává jediným východiskem snaha sdružení měst a obcí odchytit co nejvíc volně žijících koček, vykastrovat je a vypustit zpět do jejich útočiště a doufat, že časem se tak jejich počet začne zmenšovat.
K tomu je ovšem třeba, aby majitelé venkovních koček, nebo těch, které mají přístup ven, své mazlíky kastrovali. Nejen kočky, ale samozřejmě i kocoury. I proto je nezbytnou součástí kastračních programů osvěta veřejnosti, snažící se šířit a vysvětlit veškeré přínosy kastrace.
Problémem samozřejmě nejsou jen kočky, ale i psi. U obou druhů je obrovský počet odložených nebo opuštěných jedinců. Nejhorší je to po Vánocích a o prázdninách. Proto by majitelé psů a koček měli co nejvíce (ideálně kastrací) zabraňovat nechtěným nakrytím. I když totiž svým nechtěným mláďatům najdou domov a neodloží je vstříc svému osudu, nebo je rovnou nedej bože nezabijí, zavřou tak dveře k domovu mnohým bezprizorním zvířatům, čekajícím v útulku. I proto se stavy zvířat bez majitele nesnižují.
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Není zas tak neobvyklé, že v období dospívání změní váš pes barvu. Jenomže co když váš dospělý pes přijde domů s barevným přelivem?
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně:
Záliba Malajsijců ve zvířátkách chovaných jen pro radost je velká, takže se nemusíte bát do těchto končin vyrazit. Skvěle se tam najíte vy, i váš pes. Malajsijská kuchyně je vyhlášená pro svoje chutná a voňavá koření. Zažívání vašeho čtyřnohého kámoše...
Určitě jste si všimli, že každý pes si hraje jinak a každý proto také upřednostňuje jiné hračky. Jestli nevíte, co svému chlupáčovi pořídit pro zábavu, třeba vám pomůže náš malý průzkum.
V článku o tom, jak jsem Kulajdu léčila po otravě, jsem vám slíbila, že se rozepíšu o podávání prášků. Se psy je to na rozdíl od koček jednoduché. Většinou všechno zhltnou a nestarají se, co by mohlo být uvnitř. Vnímají chuť jen na povrchu a často ani...
Pořád ještě se mi honí hlavou myšlenka pořídit si nového psa. Udělala jsem si celkem jasno v tom, jak si ho vybrat. Nemám teď na mysli vzhled ani povahu psa, ale jeho původ. Rozhodně totiž nechci podporovat množírny psů.
Při výběru štěněte je potřeba brát ohled na několik zásadních věcí. Jsou tak samozřejmé, že nás paradoxně často ani nenapadnou.
Kulajdina falešná březost mě přivedla na myšlenku adopce. Ne pro mě, ale pro ni. Poslední dobou je sama doma častěji než dřív. Nudí se a přemýšlí o nesmyslech. Veterinář mi řekl, že ji mám přivést na jiné myšlenky. Jenomže venku pořád pršelo a ve městě...
Před nějakým časem jsem narazila na článek o zajímavém výzkumu, který uskutečnila Friederike Rangeová z vídeňské Univerzity veterinární medicíny. Nebojte se, žádné zvířátko při něm netrpělo.
