Jak vychovat kotě

Nedávno jsem se setkala s člověkem, který pronesl, že kočku by doma mít nechtěl, protože se na rozdíl od psa nedá vychovat. S tímhle názorem rozhodně nemůžu souhlasit.

Sice jsem u stolu seděla jediná, kdo tuto myšlenku nepodpořil, ale také jediná, kdo měl doma kočku a věděl, o čem mluví. Kotě se vychovat dá a v případě těch našich dvou to bylo dokonce snazší, než s Kulajdou. Neučili jsme je žádné povely, neumí přiběhnout na zavolání ani vám nepřinesou hračku, ale to přeci neznamená, že jsou nevychované. Kočka je svobodomyslná bytost. Její soužití s člověkem je založené na něčem jiném než na poslušnosti, ale má jiné výhody. Je totiž samostatný tvor dost chytrý na to, aby velmi rychle zjistil, jak si zařídit co nejpohodlnější život s minimem námahy. Vaše nespokojenost s jejím chováním a následné nepříjemné výlevy na její adresu – to je v jejích očích námaha. Abyste dosáhli spokojeného soužití, stačí vám držet se tří stěžejních pravidel:

1)  Nechte to na rodičích

Kotě by mělo zůstat s matkou dost dlouho, aby se naučilo chodit na bedýnku a chovat se slušně v bytě (lovit se naučí samo, nebojte). Když si ho přivezete domů, stačí do jeho bedýnky nasypat kousek steliva přímo ze záchoda, na který se naučilo chodit, když ještě žilo s mámou. Je důležité, aby cítilo matčin pach, takže nestačí jen odsypat nepoužitý písek. Díky známému odéru začne automaticky chodit tam, kam chcete, a nikdy vám neudělá neplechu jinde. S výjimkou nevykastrovaných kocourů v pubertě, kteří neváhají nechat pro vás překvapení v krabici s pracím práškem, jako to jednou udělal náš Čardáš. To byl asi jediný problém, který jsme s ním měli. Narodil se totiž naší kočce a ta ho vychovala v podstatě místo nás – další velká výhoda.

2) Žádné fyzické tresty

Jednou plácnete kočku přes zadek a máte ji na hezkých pár dní uraženou a odmítající spolupracovat. Ve většině případů bohatě stačí ji okřiknout, zatleskat, zadupat nebo jí jiným nepříjemným zvukem zkazit den. Na rozdíl od psů to u naší Racy stačilo udělat jen párkrát a hned si zapamatovala, že na záclony se neleze, do kytek se neseká a boty na podpatku nemají sloužit jako klouzačka pro kus syrového kuřecího (její oblíbená hra spočívala ve vhození kusu masa do lodičky a kutálení s ním sem a tam). Když ale kočka provede něco opravdu výjimečně špatného, chyťte ji za kůži za krkem a odneste ji do pelechu. Na rozdíl od psů to kočkám nijak neublíží, jen je to uklidní. Navíc si pamatuje, že to samé dělávala její máma, takže se neurazí na celý týden ;)

3)  Zjistěte, co má nejradši

Tak například naše Racy na jídlo moc není, celý život drží jakousi záhadnou dietu, kterou si sama zvolila a která jí už 14 let vyloženě svědčí. Jediné, co vážně miluje, je sušené maso pro kočky. Malý kousek téhle pochoutky už nejednou pomohl dostat Racy tam, kde jsme ji chtěli mít. S Čardášem to ale máme těžší, protože moje maminka mu podlehla. Rozmazluje ho vykrmováním a je velmi těžké se mu zavděčit, když má dobrot až až. Vy podlehnout nesmíte. Tím si totiž přivřete vrátka ke staré dobré manipulaci a i k naučení nějakého toho povelu. Moje kamarádka řešila problém škrábání futer ode dveří. Pokaždé, když s tím její kočka Beruška začala, vzala ji, odnesla na škrabadlo a odměnila kočičím pamlskem. Svou oblíbenou klobásu dostávala Beruška jen na škrabadle. Dnes stačí stoupnout nad škrabadlo, zaluskat prsty a Beruška si přijde zatnout drápky i bez pamlsku.

Trvá skutečně jen chvíli, než se s vaší kočkou sehrajete. Až dospěje, nebude vám dělat žádné potíže. Nemusíte ji venčit a můžete ji bez výčitek nechat přes víkend doma (ta naše si dokonce dovede vyšetřit jídlo na oba dva dny, nezhltne vše naráz). Navíc není na člověku tak závislá jako pes, takže vám dopřeje mnohem více svobody. Jen se holt musíte smířit s tím, že tu svobodu dopřává i sobě :)