Proč se psí stopaři pletou při monitorování divokých šelem

Psi trénování na lokalizaci trusu šelem v projektech ochrany přírody občas identifikují špatný druh. A to ve 4 až 45% případů. Studie zveřejněná v časopise Scientific Reports přišla s možným vysvětlením, proč tomu tak je. Na vině nemusí být ani chyba ve výcviku psa, ani na straně psovoda.

Tito stopovací psi jsou ceněnými členy ochranářských týmů fungujících jako alternativa k fotopastem či jiným, invazivnějším metodám lokalizace jednotlivých druhů zvířat v daných oblastech. Zúčastnili se například studie identifikace trasy, kterou cestují ohrožené pumy a další masožravci podél biologicky důležitého koridoru v Argentině. Jejich výhodou je, že jelikož k lokalizaci používají čich a ne zrak, dokáží nalézt i trus ukrytý ve vysoké trávě, vzorky, které se díky dešti rozpustily do bahna.

Ani v případech, kdy psi vystopují špatný druh trusu, výsledky výzkumu to nezničí. Vědci, kteří tuto metodu ke sledování zvířat v terénu používají, obvykle nalezené vzorky podrobují testům DNA, aby druh zvířete potvrdili, nebo vyvrátili. Shromažďování a testování falešně pozitivních nálezů ale stojí čas a peníze.

Doposud se předpokládalo, že pokud se v detekčních studiích objeví necílový vzorek (tedy trus jiného než sledovaného zvířete), na vině je chyba ve výcviku stopovacího psa nebo psovoda. Zmiňovaná studie ale dokázala, že tomu tak nemusí být vždy. Složitost ekosystému, ve kterém se studie provádí, totiž může ovlivnit přesnost stopovacích psů. Přirozené chování necílových druhů zvířat totiž může změnit genetický profil trusu cílového druhu.

Jedním zmíněným přirozeným chováním je koprofágie - tedy pojídání výkalů. U divokých koček je toto chování spojeno s teritoriálními nebo výživovými benefity, u kojotů je ale pojídání pumích výkalů novým zjištěním a fakt, že se koprofágie přirozeně vyskytuje za různých okolností, má různé ekologické důsledky.

Pokusy prováděné v oblasti St. Louis zase ukázaly, jak může značení močí necílových druhů ovlivnit schopnost stopovacích psů lokalizovat trus žádaného druhu zvířete a také to, co se stane, pokud jedno zvíře přenese v tlamě trus jiného zvířete, případně se takový vzorek dostane do kontaktu s jeho slinami.

Díky těmto studiím výzkumníci zjistili, že všechny tyto tři vzorce přirozeného chování divokých zvířat, mění genetický profil trusu sledovaného druhu zvířete a také, že hrají roli v označování špatných vzorků trusu stopovacími psy.

Momentálně se rozšiřují oblasti použití stopovacích psů pro účely ochrany přírody, navyšuje se i počet takto trénovaných psů i zvířecích druhů, které stopují. Popravdě, jednodušší je kvalitně vycvičit psa než psovoda. Větší riziko chyby tedy hrozí na straně člověka.

Jak už jsem psala, chybně označené vzorky trusu sice zpomalují a ztěžují sledování zvířat, přinášejí ale cenné informace o funkci ekosystému, vnáší na světlo souvislosti například v otázce přenosu parazitů nebo chorob.