Osmapadesátiletý Chris našel v záchraně koček a péči o ně znovu smysl života poté, co mu zemřel syn. Pomáhá mu to vyrovnávat se s žalem a má se zase čemu věnovat.
Chris Arsenault přenechal celý svůj dům i zahradu opuštěným kočkám, krom malé ložnice, kde spí a jí. Vytvořil tak útočiště pro 300 kočičích bezdomovců, kde jim poskytuje kompletní péči. Celé dny tráví vynášením záchodků, vytíráním podlahy, doplňováním misek na vodu a pečením kuřat k večeři pro své čtyřnohé rezidenty. Den pro něj začíná v 7 hodin ráno a víkendy nezná.
Chris své nové poslání opravdu miluje a říká, že pokud je člověk pro něco opravdu nadšený, zvládne překonat jakékoli překážky. Třeba ubytovat 300 koček ve svém domě v Medfordu v New Yorku. Veškeré změny na domě si navrhl a zrealizoval sám, přičemž prioritou pro něj byla bezpečnost a hygiena koček. Tomu jsou uzpůsobeny veškeré povrchy jak uvnitř, tak na zahradě. Vše je lehce dostupné a omyvatelné.
Zatímco u nás spousta lidí bydlících v domě přenechá svým venkovním kočičím přátelům jako útočiště kotelnu, u Chrise je tomu naopak. Vybudoval si v ní místo pro sebe, kde má malou koupelnu a kuchyňku. Je neuvěřitelné, do jaké míry se někteří z nás dokážou vzdát svého pohodlí, aby pomáhali němým tvářím.
Pro otevření dveří svého domu kočkám, dnes útulku Happy Cat Sanctuary, se rozhodl v roce 2006, několik měsíců po synově smrtelné nehodě na motorce. Poté, co u železniční trati nalezl kolonii třiceti nemocných koťat. Věděl, že kdyby je tam nechal, zemřela by, a protože je od malička milovníkem zvířat, bylo mu jasné, co musí udělat.
Brzy si uvědomil, že po synově smrti má díky kočkám opět co dělat. V následujících letech tedy začal kontaktovat útulky a místní charitativní organizace a poskytovat svůj domov čím dál více kočkám, až se jejich počet dostal ke třem stovkám.
Celý projekt Chris financuje z vlastní kapsy a z darů veřejnosti. Provoz útulku ročně vyjde na víc jak 100 000 dolarů. Jen na veterině utratí přes 20 000 dolarů, i když jednodušší případy léčí sám. Říká ale, že poskytnutí domova opuštěným kočkám je mu samo o sobě odměnou a je na svou práci pyšný. Podle mě tedy opravdu má na co, nemyslíte?
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...
Každý pes má tendenci tak trošku „machrovat“. Občas se snaží někoho zahnat, prohnat nebo vyhnat. Nezáleží na rase, má to v sobě každý – jde totiž o pozůstatky chování, které bylo kdysi nezbytné, aby přežil. Chránil své území a své postavení vlastně...
