Psi jsou neodmyslitelnou součástí našich životů. Jak to ale udělat, když je vaším snem vyrazit na plachetnici kolem světa nebo jakékoliv jiné dobrodružství? Vezměte svého psího chlupáče s sebou. Na co při přípravách na vzdálenou cestu - ať vás zavede kamkoliv - nezapomenout?
Cestování do vzdálených koutů světa se dnes stalo naprosto běžnou věcí. Mnoho z nás rádo objevuje nepoznané a vydává se na druhý konec planety zdolávat vrcholy, sjíždět řeky, brázdit divoké lesy, plachtit na mořích a oceánech a mnoho dalšího. Pokud jste doposud na své výpravy brali i svého psího chlupáče, nemusí tomu být jinak ani při tomto novém dobrodružném podniku. Je jen potřeba se na něj dopředu a pořádně připravit. Základem je zjistit si všechny potřebné informace, aby byla cesta pro zvíře bezpečná. Pak už vám nic nebrání vyrazit.
O přípravě ví své i Chester a Awa - pár, který se proslavil plavbou na katamaránech se svými domácími mazlíčky. Vyřízení všech povolení kolem plavby se zvířaty jim prý zabralo více času a papírování než vše ostatní související s oceánskou výpravou. Je proto potřeba byrokracii ani v tomto případě nepodcenit a začít ji řešit včas - příprava se klidně může protáhnout na několik měsíců. O tom, že každá země má jiná pravidla a je potřeba počítat i s extra výdaji za různá očkování, vyšetření a karantény, už jsem psala v předchozích článcích. Čím tedy začít?
V první řadě byste zvířeti měli nechat vystavit mezinárodní očkovací průkaz a cestovní pas. Nenechte se ovšem zmást. Pojem "pet passport" se začal používat na území Evropské unie, kde majitelé psů, koček nebo dalších domácích mazlíčků od svého veterináře mohou skutečně získat modrou cestovní knížečku. Mimo EU se tento termín v podstatě používá pro veškerou potřebnou dokumentaci.
Mně osobně se osvědčilo si připravit co nejpodrobnější itinerář. Vždy si pořídím mapu regionu, do kterého se chystáme, a pomocí lepících papírků sepisuji vše, co do jaké země budu potřeba pro psího chlupáče zajistit, příp. kterým zemím se vyhnout (červený “lepík”). Někde je vstup se zvířaty velmi přísně regulován a jejich návštěvou byste se mohli vystavit zbytečným komplikacím. Je dobré si poznačit i informace ohledně veterinární péče, rozšířených nemocí (zejména vztekliny), a uložit si do mobilu čísla na psí ambulance. S tím by vám mohl pomoci veterinář, příp. se můžete obrátit na některou z mezinárodních asociací, které tyto informace shromažďují.
Největší část mého batohu vždycky tvoří lékárnička. Ani na cestě se psem by to nemělo být jinak, naopak ještě přibudou léky pro vašeho čtyřnohého parťáka. Stejně by to mělo být i se speciálním vybavením, pokud takové budete potřebovat. Ať už jde o outdoorové oblečení, vesty apod. Vše byste v podstatě měli pořídit dvakrát - jednou pro vás a jednou pro psího kumpána. Nespoléhejte raději na to, že v zemích, které plánujete na cestě “dobít”, bude stejná nabídka jako u nás. Pet shopy se po světě výrazně liší, a to často podle toho, jaké postavení domácí mazlíčci v dané zemi mají a jak se k nim přistupuje. To také souvisí zejména s dostupností kvalitního krmiva.
V neposlední řadě je dobré si připravit i krizové scénáře. Zní to možná negativně přemýšlet o katastrofách, ale zde přísloví “lepší být připraven než zaskočen” platí dvojnásob. Může vám i vašemu chlupáči totiž zachránit život. Je dobré si de facto celou výpravu projít a zamyslet se nad vším, co by se mohlo stát - od úrazu, přírodní katastrofy... Berte v potaz i to, jak váš pes reaguje na nenadálé situace, ale i na velký hluk, ruch apod. Je také dobré se připravit na situace, kdy nevíte, jak váš chlupáč zareaguje. Třeba až poprvé uvidí delfíny nebo slony :).
Určitě se nejedná o vyčerpávající výčet, jde spíše o pár praktických tipů, které se nám za pár let cestování se psem po světě osvědčily. Jaké jsou vaše zkušenosti s cestováním se psy? Napadá vás ještě nějaký praktický tip, na co se dopředu připravit?
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...