Dříve bylo toto onemocnění srdce přisuzováno jen určitým čistokrevným plemenům. Dnes se už ale může vyskytnout i u kříženců. Další z nemocí, která nám připomíná, jak důležité jsou pravidelné preventivní kontroly u veterináře.
Hypertrofická kardiomyopatie (neboli HCM) je získaná choroba srdce. Krom koček jí mohou trpět i lidé, méně často pak psi nebo prasata. Na srdci se projeví zesílením srdeční svaloviny na úkor komor. Sval roste směrem dovnitř, předsíně se zvětšují a komory smrskávají. Nedovedou tak čerpat do těla dostatek okysličené krve. Nedostatek kyslíku pak způsobuje poškození orgánů.
Jak se onemocnění předává nebo dědí zatím není zcela známé. Nedávné studie však objevily gen zodpovědný za vznik či zesílení HCM. Původ genetické choroby je zatím prokázán u mainské mývalí kočky a nově i u plemene ragdoll. Nejčastěji pak touto chorobou trpí britské kočky, již zmíněné mainské mývalí a ragdoll, dále norské lesní, něvské maškarády, devon rex nebo german rex. Rostoucí tendence k HCM ovšem existuje i u jiných plemen a rozšířena je i mezi klasickými domácími kočkami.
Nejvíce ohrožené jsou mladé kočky ve věku 1-5 let. Onemocnět ale mohou i kočky starší deseti let. V takovém případě jde ovšem o sekundární hypertrofickou kardiomyopatii související obvykle s nemocemi stáří.
Ačkoli nejde o vrozené onemocnění, vzhledem k potvrzené dědičnosti a zjištěnému jedinému genu odpovědnému za abnormální změny srdce, ho můžeme považovat za dědičnou genetickou vadu. Kočky se již narodí s chybnou genetickou výbavou, která započne pomalý rozvoj nemoci. U chovných koček rizikových plemen by se proto mělo pravidelně provádět kardiologické vyšetření.
A jak tedy HCM u své kočky poznáme? Především dodržujte pravidelné kontroly. Ty totiž mohou u mladé kočky odhalit srdeční šelest (který se objevuje u 40-50 % případů koček s HCM). V takovém případě je pak potřeba podrobné vyšetření srdce, které odhalí jeho příčiny. U každé kočky se může onemocnění projevit odlišně. V pokročilejším stádiu může docházet například k ochrnutí zadních končetin, otoku plic, často také dochází k efuzi dutiny hrudní (vytváření tekutiny mezi plícemi a hrudní stěnou).
Čeho si můžete všimnout vy, je časté břišní dýchání s otevřenou tlamou. Navíc si kočka bude snažit ulevit lehem na hrudním koši s nataženým krkem, pootevřenou tlamičkou a masivním břišním dýcháním. V tomto stádiu už ale má značné množství tekutiny v hrudníku. Do té doby nemusí mít kočka žádné příznaky nebo jsou tak nepatrné, že si je s HCM těžko spojíte. Patří mezi ně například skleslost, letargie, rychlá a častá únava, sporadický kašel, který si lehce spletete s nutkáním ke zvracení, dušnost, mdloby, úbytek svalové hmoty nebo snížená chuť k jídlu.
K odhalení nemoci pak pomůže vyšetření EKG (pokud má kočka arytmii), RTG hrudníku ke zhodnocení velikosti srdce a plic a především je třeba provést echokardiografické vyšetření srdce. Starší kočky by pak měly mít ještě změřený krevní tlak a stanovenu hladinu hormonů štítné žlázy. Kvůli možnosti absence příznaků je ale HCM u kočky často objeveno náhodou na preventivní prohlídce, při rentgenu u jiných obtíží, občas ale bohužel dojde i k náhlému úmrtí.
Jde o nemoc doživotní, dnes už ale existuje několik léků, které při zodpovědném výběru po důkladném vyšetření dokáží významně prodloužit život a hlavně zlepšit kvalitu života kočky. Závisí ovšem na pokročilosti onemocnění a individuálním stavu kočky. Pokud HCM objevíte včas, vhodně zvolené léky ji dokáží život prodloužit o 2-4 roky. Nevyhnete se ovšem pravidelným kontrolám u veterináře i kardiologa. Je totiž potřeba provádět kontrolní vyšetření krve a upravovat léčbu.
Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...
V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Poslední rozloučení s domácím mazlíčkem, zvláště se psy a kočkami, kteří s námi žijí dlouhá léta, je psychicky velmi náročné. Kdo to zažil, dá mi za pravdu. Pro lidi, kteří se necítí v těchto chvílích na to, aby organizovali kremaci či pohřeb svého...
U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...
Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...
Klonování patří k výdobytkům moderní doby. Leckoho tedy asi nepřekvapí, že svět má už nějaký ten rok i svého prvního naklonovaného psa. Pojmenovali ho Snuppy, což si jistě dobře zapamatujete kvůli podobnosti s pouze jinak psaným jménem Snoopy, jehož...
Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.
Možná i vy máte doma malého čtyřnohého stresaře. V takovém případě čtěte pozorně, třeba tu narazíte na něco, co jste ještě ve snaze zbavit parťáka stresu nezkoušeli.
Pravděpodobně jste se setkali s názorem, že mnohem důležitější než to, co psovi říkáte, je, jakým způsobem (tónem) to říkáte. Ukazuje se ale, že psi lidské řeči mohou rozumět lépe, než jim obecně přisuzujeme.
Každý z nás určitě rád fotí svoje mazlíky. Ne vždy ale fotky vyjdou podle očekávání. Tady je proto pár rad, jak fotografování zvládnout, a co nejlépe zachytit ty naše chlupaté společníky.
Mohlo by se zdát, že čím menší zvíře, tím méně péče bude vyžadovat. Nenechte se však mýlit. I pokud máte doma myšku, křečka nebo třeba morče, měli byste péči o něj přizpůsobovat ročnímu období a situacím, jimž je vystavujete. V parných dnech, jaké nás...
Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.
