Nedávno jsem se s vámi podělila o můj pocit, že Kulajda má nadváhu, a o snahu řešit tento problém dietou. Zmenšení porcí jídla ale proměnilo moji fenku v chodící vysavač. Už dřív do sebe v nestřežených okamžicích cpala kdejaký zbytek jídla nebo špinavý papír pohozený na ulici. Teď by ale na procházkách nedělala nic jiného. Už si ani nevybírá a nepohrdne třeba nedopalkem z cigarety.
Nedávno jsem se s vámi podělila o můj pocit, že Kulajda má nadváhu, a o snahu řešit tento problém dietou. Zmenšení porcí jídla ale proměnilo moji fenku v chodící vysavač. Už dřív do sebe v nestřežených okamžicích cpala kdejaký zbytek jídla nebo špinavý papír pohozený na ulici. Teď by ale na procházkách nedělala nic jiného. Už si ani nevybírá a nepohrdne třeba nedopalkem z cigarety.
Než mi došlo, že ji zkrátka nedokážu uhlídat, otrávila se. Když jsme večer přišly z procházky, chovala se normálně, ale asi po dvou hodinách jsem si všimla, že má úplně nepřítomný pohled. Zorničky se jí roztáhly tak, že z její hnědé duhovky byl vidět jen asi milimetr, hlavičkou kývala ze strany na stranu jako ty figurky psíků, které se dávají pro pobavení za okno do auta, tlamičku měla otevřenou a bradu mokrou od slin. Uši sice držela nahoře a vrtěla ocasem, ale při chůzi se kymácela a nožičky se jí rozjížděly do stran, když se zastavila.
Zkusila jsem, jestli má chuť k jídlu. Samozřejmě měla, jídlo prostě miluje za každého stavu. Dala jsem jí kousek masa, pár granulí a řekla jsem si, že počkám, jestli se z toho vyspí. Druhý den ráno sice čile vyskočila z postele, ale pořád měla zpomalené reflexy a byla malátná. Chtěla jsem ji pohladit po hlavě, pomalu jsem natahovala ruku a Kulajda si jí všimla, až když ji měla nějakých deset centimetrů před očima. Leknutím sebou cukla.
To už jsem neváhala a okamžitě jsem ji vzala k veterináři. Posvítil jí do očí, uznal, že má velmi zpomalené reakce a že je něčím intoxikovaná. Píchl jí hned tři injekce, ta třetí očividně hodně bolela, ale i tak byla Kulajda hodná a klidná.
„Proč jste s ní nepřišla hned včera?“ ptal se překvapeně.
„No, víte, já jsem si toho všimla až v jedenáct večer…“
„To jsou akorát výmluvy, to říká každej,“ nenechal mě pan doktor dokončit větu a o něco méně rozčileně dodal: „Příště běžte hned na pohotovost. Víte, že v Praze je víc ambulancí pro zvířata než pro lidi?“
„Cože?“ žasla jsem a v duchu si poznamenala, že o tom musím zjistit víc (a samozřejmě vám to sem musím co nejdřív napsat).
„Jojo, je to tak. Tušíte, jak se jí to stalo? Nemohla sníst doma nějaký prášky? No jen se přiznejte,“ vyzývá mě přátelsky.
„Snad jedině Ibalgin, ten ležel na stole, ale…“
„Ne, to by hned zvracela, to není ono,“ zarazil mě doktor.
„Nic dalšího mě nenapadá. Myslíte, že mohla sníst něco otrávenýho?“
„To se moc nestává. Lidi s tim dost plašej, ale jen málokdo je tak zvrácenej, aby kladl otrávený kusy masa po městě, aby zabíjel zvířata. Mnohem častějš ten pes olízne nějakej postřik na trávníku nebo sní mršinu, ve který už můžou bejt bakteriální toxiny. Nebo třeba stačí, aby si někdo položil nákupní tašku na zem a vytek mu z ní nějakej čisticí prostředek, třeba Savo. Některý psi milujou Savo, na to bacha. Náhoda je blbec. Takže já vám dám prášky, ty jí pomůžou zbavit se zbytků toxickejch látek. Kolik jí dám… ta váží tak 5 kilo, žejo?“
„Ne, teď má něco přes sedm kil,“ přiznala jsem potupně a zmínila dietu.
„Jo?“ vedl mě překvapený veterinář k váze. „Ajo, tak to jsem ji podcenil. Do zejtřka ji ale nekrmte, tím by se ty nebezpečný látky mohly dostat hloubějc do těla. Dávala jste jí od tý doby jídlo?“
„Ano,“ špitla jsem. Já hloupá jsem si myslela, že jí tím dokonce pomůžu!
„A zvracela? Měla průjem?“
„Ne, od včerejška nic nedělala.“
„Dobře, tak už jí nic nedávejte. Zejtra přijďte na kontrolu a zkuste přinýst trochu první moči, když se vám to povede, ale nutný to není.“
Odešla jsem domů podstatně klidnější – myslím, že to dobře dopadne. Samozřejmě vám co nejdřív napíšu, jak Kulajdina léčba probíhala.
Psí filmové hvězdy i hrdiny reálného světa jsme již vzpomínali v jednom z předchozích článků. Dnes se pro změnu zaměřím na kočky, neboť i ony si jistě zaslouží naši pozornost. Každý správný „kočkař“ totiž ví, že i kočky se umí zasloužit o slávu :-).
Psi jsou nejenom skvělí společníci a věrní přátelé, ale také neuvěřitelní pomocníci. O tom, jak pomáhají v terapeutické oblasti, si můžete přečíst v jednom z předchozích článků „Canisterapie“. Dnes se s vámi ale chci podělit o pár faktů o asistenčních...
I ve světě psího chovatelství můžeme hovořit o různých trendech. Od dob našich prarodičů, kdy byli velmi oblíbení jezevčíci, kokršpanělové a němečtí ovčáci, se do pozornosti pejskařů dostala celá řada „nových“ plemen. A jaká plemena jsou dnes populární?
Nevinný zvířecí kukuč nás může lehce zmást. Jeden by řekl, že se zatím pohledem nemůže skrývat složitější hra emocí podobných těm lidským. Ale už bajky připisovaly zvířatům nejrůznější lidské emoce. Dnes se podíváme, jak je to vlastně se žárlivostí...
Hop, skrz, nahoru a mnohé další. Uhádnete, o co jde? No přeci o agility. Já osobně jsem se svým psem ještě překážky nezkoušela, určitě to máme ale v plánu, a tak jsem se rozhodla si o tom nejdříve něco zjistit. A velmi ráda se s vámi podělím :-).
I psí svět má své celebrity. Někteří psi se proslavili na filmovém plátně, jiní záchranou lidských životů. Každý kdo má doma nějakého mazlíčka, ví, že on je tím jeho pravým hrdinou. A samozřejmě samotní psi k tomu přistupují ještě úplně jinak. Jaký...
Vysvitnou první jarní paprsky a vaše kočka se vrhá na parapet, kde se pak sluní po zbytek dne. Je vám to povědomé? Jaro, které přináší více slunce i vyšší teploty, vítají jak lidé, tak i jejich zvířecí přátelé. Zejména pak kočky.
Dnes se zaměříme na trochu odlehčenější téma, a to na otázku, jak to mají psi s televizí. Reaguje váš pes na televizi? A jak vlastně vnímá televizní obraz? Na toto téma jsem se zeptala také MVDr. Jana Šímy.
U domácích zvířat nedochází k obměně letní a zimní srsti a línají tak průběžně po celý rok. I přesto si myslím, že nyní, když se zima chýlí ke svému konci, není na škodu si zopakovat něco málo o vyčesávání psích chlupů. Připravila jsem si pro vás i pár...
Také už jste si zkoušeli spočítat, kolik let je skutečně vašemu mazlíčkovi? Jednoduchý násobek sedmi totiž nemusí být vždy přesně vypovídající. Jak rychle stárnou psi a kočky, co věk ovlivňuje a podle čeho určit, kolik jim je vlastně let?
Máme je rádi a bereme je za věrné a poslušné přátele, ale nezapomínejme, že pes je šelmovité zvíře. S Jiřím Čejkou, odborníkem na sportovní kynologii, jsme se bavili o tom, jak se zachovat při setkání s agresivním psím jedincem. Ne všude je obvyklé, že...
Blíží se víkend a meteorologové hlásí slunečné počasí a vy přemýšlíte, že byste sobě a svému psovi dopřáli nějaké sportovní vyžití. Léto je sice ještě daleko, ale proč se nepřipravit už teď. Nabídka venkovních psích her a aktivit se zdá až neskutečně...
