Mistrovství světa FCI IPO Švédsko - den čtvrtý

Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně naštěstí k tomu nedošlo. A tak jsme si na stadionu v klidu prohlédli stánky a pozdravili se s Elenou Suskovou, první náhradnicí českého týmu, která místo závodění pilně poletovala ve svém stánku (včera nás překvapila večerní návštěvou u nás v kempu, a tak i včerejší večer proběhl v duchu společenské konverzace :-). 

Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně naštěstí k tomu nedošlo. A tak jsme si na stadionu v klidu prohlédli stánky a pozdravili se s Elenou Suskovou, první náhradnicí českého týmu, která místo závodění pilně poletovala ve svém stánku (včera nás překvapila večerní návštěvou u nás v kempu, a tak i včerejší večer proběhl v duchu společenské konverzace :-).

Na stadionu jsme poprvé na tomto mistrovství usedli do celkem pohodlných sedaček a zhlédli výkon zkušebního psa. Poprvé jsme viděli při práci figuranty, přílišné nadšení sice nevyvolali, ale snad se ukáže jejich volba zástupci Pracovní komise FCI jako správná a přežijí to jak oni, tak všichni psi v pořádku.

Hned po skončení programu na stadionu jsme my s Vaškem Kejřem nabrali tempo a zamířili do hotelu Mercure na poradu vedoucích týmu. Seděli jsme hned v první řadě a vznášeli nespočet dotazů na organizátory i jednotlivé rozhodčí – všichni působili mile, tak snad budou stejně dobře naladěni i v následujících dnech. Trochu nás jen nepotěšila jejich odpověď na otázku, zda může být vedoucí týmu přítomen závěrečnému vyhodnocení výkonu – to když závodník nebude rozumět posudku, tak aby se mohl například včas odvolat. Jejich odpověď byla zamítavá, prý je to někde v pravidlech, ale vlastně toto opravdu nechápu… Ale to hlavní – nalosovala jsem našemu týmu pro večerní losování číslo 22! Mohlo to být vzhledem k počtu 34 zemí i horší, nicméně jsem si stejně vysloužila od Jirky Čejky dotaz (samozřejmě myšlený v hezkém), jestli jsem si umyla před losováním ruce :-). Asi jsem týmu zapomněla sdělit, že já vždycky losuju spíš špatně, ale závodníci to pak vyrovnají a nalosují si skvěle – tak uvidíme :-).

Porada se protáhla na téměř hodinu a půl, takže jsme se s Vaškem vrátili akorát tak přesně, abychom se začali chystat na slavnostní nástup. V podstatě celý tým měl na obličeji namalované nebo nalepené české vlaječky, měli jsme tři velké vlajky a několik malých – prostě dokonalý český fanklub :-), a moc milý byl švédský klučík, který nesl název naší země. Honza Böhm si ho posadil na ramena, a hned tak dojal několik švédských organizátorů :-). Když pak ještě zjistil, že se malý Švéd jmenuje Juhan, tedy česky nejspíš Honza, zasmáli jsme se té náhodě všichni. Nástup byl jako obvykle malinko zdlouhavý, na stadionu v hledišti skoro nikdo nebyl, ale snad nějací fanoušci a zástupci sportovní kynologie ještě dorazí.

Po nástupu jsme šli rovnou na losování a Vašek Kejř při již druhé cestě ten den do hotelu Mercur trousil něco v tom smyslu: „Nohy mě bolej, hlad mám, to mám opravdu za odměnu tohle…“ :-)

A samotné losování? V neskutečně nacpaném sále, kde jsme si neměli kam sednout a seděli buď na stole u zdi, nebo na zemi, si český tým nakonec nalosoval takto:

Martin Plecháček – startovní číslo 16

Míša Kuncová – startovní číslo 4

Víťa Holan – startovní číslo 29

Petr Foltyn – startovní číslo 73

Jirka Čejka – startovní číslo 78

Luděk Šilhavý jakožto divoká karta – startovní číslo 79

Takže jednotlivé disciplíny mají:

Martin Plecháček – A: 11. 9. v 10.30; B: 13. 9. v 11.22; C: 12. 9. v 8.13

Míša Kuncová – A: 11. 9. v 8.00; B: 13. 9. v 6.54; C: 12. 9. ve 12.31

Víťa Holan – A: 11. 9. ve 13. 10; B: 12. 9. v 7.18; C: 13. 9. v 8.23

Petr Foltyn – A: 12. 9. ve 14.20; B: 13. 9. v 17.29; C: 14. 9. v 7.43

Jirka Čejka – A: 12. 9. ve 14.20; B: 13. 9. v 18.17; C: 14. 9. v 8.33

Luděk Šilhavý – A: 12. 9. v 15.40; B: 14. 9. v 8.44; C: 11. 9. ve 12.01

Jedeme z kopce, přátelé, více info zase zítra, dopoledne patří stopám Míši, Martina a Víti, v poledne bohužel neuvidím Luďkovi obranu, protože budu se stopaři v terénu, nicméně nějaké info určitě budu mít :-)

Draha Mašková :-)

Související články

Devět životů nemají, ale padat kočky skutečně umějí

Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.

Psi a kočky ve světě III: Psi na Srí Lance

Srí Lanka – dovolenkový ráj v jihovýchodní Asii, pro cestovatele země zaslíbená. Domluvit se anglicky tam není problém, ceny jsou vcelku nízké, domorodci jsou chudí, ale přátelští… Milovníkům psů se tam však naskýtá kromě pohádkových panoramat i smutný...

Mazlení s kočkami může i léčit

Domácí mazlíček přináší radost, to ví každý, kdo s nějakým žije v jedné domácnosti. Svojí hravostí a nepodmíněnou láskou nás často odpoutá od stresujících myšlenek a povinností. Učí nás žít tady a teď, soustředit se chvíli na přítomnost. Možná i to je...

Psí historie IV.: Bobbie

V tomto cyklu se seznámíme se slavnými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Bobbie ušel neuvěřitelných 4000 kilometrů, aby se vrátil ke své rodině.

Kočičí rekordy

Stejně jako psích rekordmanů, i těch kočičích najdeme dost. Víte třeba, jaký je rekord v počtu koček žijících pod jednou střechou?

Psí rekordy

Zajímá vás, jak velký je nejvyšší pes, jak malý je zas ten nejmenší, nebo třeba kolik míčků si pes dokázal nejvíc nacpat do pusy? Mezi těmi klasickými rekordy jako je věk nebo velikost najdeme i pár kurioznějších, pojďme se na některé z rekordů podívat.