Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s druhým vedoucím týmu, Vaškem Kejřem, vyrazila směr stadion, abychom vyřídili vše nezbytné. Tým mezitím odjel na hřiště na trénink.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s druhým vedoucím týmu, Vaškem Kejřem, vyrazila směr stadion, abychom vyřídili vše nezbytné. Tým mezitím odjel na hřiště na trénink.
Na stadionu jsem v kanceláři závodu předala průkazy původu, výkonnostní knížky a dárky a pak jsme si šli obhlédnout stadion – protože včera, kdy jsme u něho byli poprvé, se ještě nedalo jít dovnitř. Dnes už byly postavené makety, na svém místě stály i překážka a áčko a probíhalo zaměřování placu. Stadion v Malmö, kde se mistrovství koná, je obrovský, má kapacitu 30 000 lidí a byl postavený v roce 1958, což je už i trochu vidět :-), ale plac je krásný. Jen jsem zvědavá, jaká bude návštěvnost a jak budou ty obrovské tribuny zaplněné – určitě to na fotkách budete moci vidět :-). Zajímavostí dneška je pro mne informace, že meeting point na stopy je 40 km od Malmö, máme GPS kódy a adresu, takže se tam každý závodník musí nějak dostat...
A jinak? Dnes dopoledne jsme se fotili, děkujeme za Brit-dárky :-), se kterými jsme si vyhráli, a tak vzniklo pár funky fotek – kluci v týmu jsou rodilí komici, takže to nebyl až zas takový problém :-).
Dnes večer čekáme slovenský tým, a určitě posedíme jako jedna rodina, stejně jako to fungovalo na letošním Mistrovství světa stopařů v německé Oberdorle, Češi a Slováci zcela přirozeně utvořili jeden tým a nemělo to chybu! Tímto zdravím českou stopařskou reprezentaci Irču Zemanovou a Táňu Buriánovou a za Slovensko Evku Panákovou a Juru Linharta!
Mějte se všichni krásně a pár řádků zase zítra – ráno vyrážíme v 8.30 na veterinární přejímku, abychom měli vše v klidu vyřízené a byli připravení na oficiální trénink v 10.20. Více se dozvíte zítra :-)
Prvního psa, Dixiho, jsem si pořídila s bývalým přítelem ještě na střední škole. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v mém životě. Ani jeden z nás toho o psech moc nevěděl a o Dixiho jsme se starali dost podobně, jako o sebe – roztržitě a...
Lovecký výcvik může být tou správnou cestou pro vašeho psa, aniž byste byli myslivec nebo měli zalíbení ve zbraních. Můžete být dokonce i zapřisáhlý vegetarián. Pokud bydlíte v přírodě a bojíte se, že by váš pes mohl prohánět zvěř jako divý, díky...
Někteří lidé považují soužití psa a hlodavce za nesmysl. Já se jim ani nedivím, vždyť jsme vyšlechtili plemena přímo za účelem lovu hlodavců. Z toho plyne obava, že pes bude chtít každé drobné domácí zvířátko ulovit. To ale vůbec nemusí být pravda –...
Tančení se psem není pro každého. Nejde ale jen o velikost nebo rasu pejska, záleží hlavně na tom, jak jste pilní vy sami. Potvrdila by vám to i Vanda Gregorová, která své psy dovedla k mnohým oceněním za dogdancing. Její čivava Roxy a australský ovčák...
Psi si podzim vychutnávají, ať už se válí v listí nebo v blátě. Jejich majitelé si ho užívají o poznání méně – po příchodu z procházky je dost často místo pohodičky s nohama nahoře čeká koupání, sušení a v některých případech i trocha zápasení. Pokud...
Nedávno jsem se setkala s člověkem, který pronesl, že kočku by doma mít nechtěl, protože se na rozdíl od psa nedá vychovat. S tímhle názorem rozhodně nemůžu souhlasit.
Domestikace psa je téměř nevyčerpatelné téma. Nikdy se nedozvíme, jak přesně tenkrát probíhala, přece jenom už je to nějakých deset tisíc let. Stále se ale dozvídáme něco nového a kousek po kousku odhalujeme její tajemství ve snaze dozvědět se co...
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...