Tento mini hlodavec, původem ze stepí jižní a střední Sibiře, je po křečkovi zlatém tím nejchovanějším druhem křečka. Věděli jste, že samečci křečíka džungarského pomáhají samičkám při porodu a následně i s péčí o jejich mláďata?
Spousta z nás jistě mělo džungaráka jako jednoho z prvních dětských mazlíčků. Jako pro většinu dětí i pro mě byli pes a kočka zapovězení (což jsem si plně vynahradila v dospělosti), a tak se u mě vystřídali hlodavci - myši, křečci, morčata nebo králíci. A mezi nimi i křečík džungarský, s pracovním označením „tryskomyš“. Byl to takový nezastavitelný malý prďola, kterému nožky jely snad i ve spánku.
Tento křeček se zavalitým tělem, které připomíná vajíčko, má kulatou širokou hlavičku, korálkové oči a kulatá ouška. Charakteristický je svými černými oblouky nad pacičkami a černým hřbetním proužkem, který se mu úhledně line od hlavičky až k ocásku.
Barva zbytku srsti se pak mění podle ročního období. Zatímco v létě je tmavší, v zimě světlá někdy až do bílé a proužek je méně rozeznatelný. Obecně platí, že v čím drsnějším prostředí žije, tím znatelnější změny barvy jsou. Krom tohoto základního zbarvení už ovšem byly vyšlechtěny i další.
Přirozeně se křečíci džungarští vyskytují od nížin až po hory, do asi 3000 m. n. m. Najít je můžete od Kazachstánu přes Mongolsko až po Mandžusko. Jsou to noční zvířata, proto pozor, kam si klec s nimi doma umístíte. Takový dětský pokoj určitě není vhodnou variantou.
Chovatelé si křečíka džungarského oblíbili pro jeho mírnou, přátelskou až společenskou povahu. Je to roztomilé malé zvířátko se spoustou energie, které stále něco podniká, prozkoumává a hraje si. Na rozdíl od křečka zlatého, který je samotář, džungarák uvítá společnost dalšího křeččího kamaráda. I v přírodě totiž žije ve skupinách. Nejpřirozenější je pořídit si jednoho samečka a několik samiček. Ovšem pokud nechcete mláďata, chovejte jen samičky. S krátkověkostí těchto křečků (dožívají se asi 2 až 3 let) totiž souvisí i jejich ohromná plodnost. Nejlépe si budou rozumět sestry z jednoho vrhu. Pokud ovšem není nablízku žádná samička, budou spolu dobře vycházet i samečci. I tohoto mazlíka si lze do jisté míry ochočit. Dokáže si zvyknout na vaši ruku a kousnutí pak už nehrozí. Jít na to musíte přes dobroty.
Na chov je to jinak nenáročné zvířátko. Dorůstá pouhých 6-10 cm, tedy asi o polovinu méně než křeček zlatý. Kvůli možnosti šplhání po stěnách a vzdušnosti je pro ně nejideálnější klec, ale pozor - nesmí stát v průvanu. Dejte si také pozor, aby rozestupy mezi dráty byly dostatečně malé a křeček se mezi nimi neprotáhl. Pokud jim chcete připomenout jejich přirozené prostředí, pro vystlání dna zvolte namísto hoblin jemný písek pro činčily.
Jelikož jsou křečíci džungarští tak hraví, zvědaví a nabití energií, je třeba jim klec vybavit různými prolézačkami a schovávačkami. Prolézačky jsou vhodnější než běhací kolečko, na kterém si někteří mohou vybudovat závislost a běháním bez cíle se zcela vyčerpat.
Co se týče potravy, přebytek těmto pouštním obyvatelům škodí. Základem by proto měla být kvalitní speciální směs pro křečky, občas doplněná moučným červem. Ovoce a zelenina by se jim měly podávat pouze pro zpestření v malé míře a jen nenadýmavé druhy. Hlodáky je třeba neustále brousit, k čemuž dobře poslouží kousek suchého chleba a větvičky ovocných stromů. Jen dejte pozor, ať větvičky nejsou chemicky ošetřené!
Patříte mezi fanoušky těchto malých hlodavců? Povedlo se vám je ochočit a nechají se od vás vzít si je do ruky, nebo se každý druhý kontakt neobejde bez kousnutí, jako to bylo u toho mého?
Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...
V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Poslední rozloučení s domácím mazlíčkem, zvláště se psy a kočkami, kteří s námi žijí dlouhá léta, je psychicky velmi náročné. Kdo to zažil, dá mi za pravdu. Pro lidi, kteří se necítí v těchto chvílích na to, aby organizovali kremaci či pohřeb svého...
U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...
Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...
Klonování patří k výdobytkům moderní doby. Leckoho tedy asi nepřekvapí, že svět má už nějaký ten rok i svého prvního naklonovaného psa. Pojmenovali ho Snuppy, což si jistě dobře zapamatujete kvůli podobnosti s pouze jinak psaným jménem Snoopy, jehož...
Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.
Možná i vy máte doma malého čtyřnohého stresaře. V takovém případě čtěte pozorně, třeba tu narazíte na něco, co jste ještě ve snaze zbavit parťáka stresu nezkoušeli.
Pravděpodobně jste se setkali s názorem, že mnohem důležitější než to, co psovi říkáte, je, jakým způsobem (tónem) to říkáte. Ukazuje se ale, že psi lidské řeči mohou rozumět lépe, než jim obecně přisuzujeme.
Každý z nás určitě rád fotí svoje mazlíky. Ne vždy ale fotky vyjdou podle očekávání. Tady je proto pár rad, jak fotografování zvládnout, a co nejlépe zachytit ty naše chlupaté společníky.
Mohlo by se zdát, že čím menší zvíře, tím méně péče bude vyžadovat. Nenechte se však mýlit. I pokud máte doma myšku, křečka nebo třeba morče, měli byste péči o něj přizpůsobovat ročnímu období a situacím, jimž je vystavujete. V parných dnech, jaké nás...
Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.
