Vlk, který se ale daleko víc chová jako pes. Temperamentní, svérázný, neúnavný, zato oddaný svému pánovi až za hrob. Československý vlčák je vzhledem a povahou podobný vlkovi karpatskému, po německém ovčákovi zdědil hlavně pracovitost a oddanost člověku. Oproti německému ovčákovi má tento pes daleko tužší kořínek.
Československý vlčák je pes, se kterým se rozhodně nebudete nudit. Jejich majitelé říkají, že s nimi často zažijí velká dobrodružství. Jsou to uhrančivá zvířata a vlčí předci se v nich rozhodně nezapřou. Pro všechny jedince je typická svéráznost. Když něco chtějí, musí prostě být po jejich. A když se jim nechce, tak s nimi nehnete. Říká se o nich, že jsou také pro každou špatnost, ovšem v dobrém :). Jsou velmi aktivní a milují pohyb.
Důležitá je včasná socializace štěněte a následný výcvik. Československý vlčák je pes, který rád pracuje (stejně jako německý ovčák) a potřebuje unavit. Je to velmi odolný a sportovně založený chlupáč. Počítejte s tím, že na jeho péči je třeba si vyhradit dostatek času. Hodí se proto spíše k „přírodně“ založeným lidem, což všakneznamená, že byste ho nemohli chovat ve městě. Nemají rádi dril, důležitá je při jejich výcviku pozitivní motivace a učení hrou.
Jde o velmi mladé plemeno, které bylo vyšlechtěno na našem území. Vzniklo v padesátých letech křížením německého ovčáka a karpatského vlka. Vlčí krve má tento pes pouze kolem 10 procent, ze vzhledu a povahy ovšem zůstalo mnohem více. Jako národní plemeno byl uznán v roce 1982 a v roce 1999 Mezinárodní kynologickou federací. Původním záměrem bylo mít psa, který bude mít zdraví vlka a povahu německého ovčáka.
Tento „polovlk“ je oproti německému ovčákovi mnohem zdravější. Netrpí tolik zejména na ortopedické poruchy jako jeho předci. Přesto se doporučuje nepodceňovat testy na dysplazii kyčelního kloubu a dysplazii loketního kloubu a udělat je hned, jak budou vzhledem k věku psa možné. U některých jedinců se objevuje onemocnění míchy (degenerativní myelopatie). Tato degenerativní porucha bývá ale spíše ojedinělá.
Jedinci československého vlčáka dosahují nadprůměrné velikosti. Jeho kohoutková výška činí v průměru 65 centimetrů u psů a 60 centimetrů u fen. Váhou vás možná také překvapí. Na svou výšku je to velmi lehký pes. Hmotnost by se měla pohybovat kolem 25 kilogramů, resp. 20 kilogramů. Československý vlčák má obecně velmi pevnou a symetrickou stavbu těla, které se tvarem podobá obdélníku.
Charakteristické jsou velmi silné čelisti a mohutný chrup, malé, šikmé a jantarově zbarvené oči a světlá maska. Kožich má velmi hustý, pokrývající celé tělo, až by mu ho jeden mohl závidět. Budoucí páníček by tak měl počítat s pravidelnou péči a vyčesáváním.
S přivykáváním psa na kadeřnické úkony byste měli začít již od štěněte. Pak už by vás tento svéráz nemusel na svůj bujný kožich nechat sáhnout. Paspárky na tlapkách jsou nežádoucí a měli byste je nechat odstranit.
Je to neskutečně živý, aktivní, rychlý, chytrý, věrný, ale nedůvěřivý pes. Pokud jste chovatelé-začátečníci, měli byste se poohlédnout raději po jiném plemeni. Československý vlčák vedle sebe potřebuje zkušeného člověka, který je jednoznačným vůdcem smečky. A ačkoli není ani typickým rodinným psem, přesto s dětmi vychází dobře. Neměli byste je ovšem s chlupáčem nechávat samotné bez dozoru. Pes nikdy nikoho bezdůvodně nenapadne, ale když je ohrožen, nezná strach. To platí i pro vaši návštěvu :).
Také jste po tomto úchvatném „polovlkovi“ toužili? Máte s jeho chovem zkušenosti? Co na tomto plemeni máte nejraději?
Když se vám rodina rozroste o nového (lidského) člena, nemusí to být radostná událost pro všechny. Nejeden pes se s takovou situací jen těžko srovnává, a proto je lépe ho na ni začít připravovat ještě před narozením miminka. Pejskovi to tak ulehčíte a...
O tom, že nemáte v letních dnech nechávat zavřeného psa v autě, nebo jak přehřátí kočky a psa předcházet, už jsem psala. Prevenci tedy už máme v malíku. Je ale také třeba vědět, jak přehřátí zvířete poznat a co v takovém případě dělat.
Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?
Co si budeme povídat, kočky jsou prostě jiné. Od nepaměti jsou opředeny tajemstvím a záhadami. Většina z nich se chová, jako by byla pánem světa a člověka ani nepotřebovala. Čím to je, zajímalo i pár genetiků.
Vybrat to správné krmivo právě pro vaši kočku může být pěkný oříšek. Aby se jeden ve složení vyznal... Proto se dnes podíváme, na co se zaměřit, co ve složení hledat a čemu se raději vyhnout.
Pokud přemýšlíte o tom, že byste se svým čtyřnohým parťákem rádi pustili do canisterapie, ale nevíte, jestli byste to zvládli, zde najdete stručný přehled toho, jaké vlastnosti by pes měl mít a co všechno by měl umět.
Dermatologické problémy jsou jedním z nejčastějších důvodů návštěv veteriny. Často na ně trpí i kočky. Kožní problém se může objevit hned z několika příčin a nemusíme si ho u kočky ihned povšimnout. Třeba i proto, kolik času kočky věnují úpravě svého...
Toxokaróza je nejčastější vnitřní parazitózou psů a koček. Pokud chceme udržet své mazlíčky i sebe v bezpečí, je třeba pravidelného odčervování. Víte, co za touto nemocí stojí a jak se přenáší?
O tom, jak si kočka našla cestu do života člověka a jak byla ve starověku chována v úctě, jsme si řekli minule. Pojďme se teď tedy podívat na to, co dalšího ji po boku člověka čekalo, než se zhostila role domácího mazlíčka.
Pokud uvažujete o pořízení králíka, možná vám přijde vhod pár rad o tom, jak ho doma ubytovat. Králík má jako každé zvířátko určité potřeby a je na nás majitelích mu život udělat co nejpohodlnější.
Rychle se blíží období dovolených a možná uvažujete, kam vyrazit i se svým čtyřnohým parťákem. Pokud byste se s ním chtěli vydat pod stan, je toho určitě hodně, co je třeba zvážit. Musíte plánovat a balit nejen pro sebe, ale i pro chlupáče. Rozhodně se...
Zoonózy jsou nemoci společné pro zvířata i člověka. Zajímá vás, jak se takové onemocnění může přenášet, které nám v Čechách hrozí, nebo jak se jim bránit?
