Při návštěvě některé z asijských zemí si nelze nevšimnout spousty volně se potulujících psů. Většina z nich je navíc ve zbídačeném stavu. Často jsou nemocní a nevrlí. Boj o přežití je pro ně každodenní záležitostí.Díky aktivitám a osvětě místních aktivistů se ale situace naštěstí pomalu mění k lepšímu.
Vždycky, když cestuji, zajímá mě to, jak se v té dané zemi dívají na chov domácích mazlíčků. A obecně, jak se tam se zvířaty zachází. Postavení koček, psů a hlodavců se v různých zemí značně liší, a tak se najde vždy něco, co mě překvapí. Dnes se podělím o zkušenost z Indonésie.
Aktuálně patří Indonésie k zemím, kde je mezi psí populací jeden z nejvyšších výskytů vztekliny. Týká se to především ostrovu Bali, kde potkáte psí chlupáče na každém rohu. Většina místních si jich nevšímá a ve většině případů je nemá ráda. Psi jsou zde na nejspodnějších příčkách sociálního žebříčku. Tomu odpovídá i zanedbaná péče o tyto indonéské oříšky.
Pro turisty jsou to „prašiví čoklové” a rovněž si jich příliš nevšímají. V průvodci se navíc dočtete, že kvůli riziku žloutenky se mazlení ani nedoporučuje. Reakce místních psů mohou být vzhledem k divokému životu na ulici nepředvídatelné.
Mne od podrbání odradily spíše blechy, které si v kožíšku hrdě nese každý druhý (možná úplně každý) z těchto chlupáčů. Nicméně v porovnání například se Srí Lankou, kde jsem se poprvé v životě setkala s útočícími psími smečkami, mi místní psi přijdou spíše klidnější až apatičtější.
Panuje tu jakási nepsaná dohoda o vzájemném smíru. Já tě nekousnu a ty mě nebudeš bít. Mír ovšem trvá jen do chvíle, než se něco stane. Například několik dní hladovějící pes ukradne od stánku nestřežené maso na špejli nebo vymete obětní košíček. V tu chvíli nemají místní obyvatelé daleko pro kámen nebo prak.
Pro mě scéna naprosto drásající mé pejskařské srdce. Přesto jsou boj o přežití a časté pranice jejich každodenní realitou. V Indonésii navíc stále provozují „krvavý sport“, kdy nechávají psa zápasit s kancem. Není divu, v indonéské tradici ani kultuře pes nehraje žádnou významnou roli.
Některé indonéské, konkrétně balijské, organizace začaly v posledních letech s očkováním a kastrací psů žijících na ulici, ale také se vzděláváním a osvětovými aktivitami směrem k veřejnosti. Díky finančním darům se daří situaci indonéských chlupáčů postupně zlepšovat. Osvěta bude ovšem ještě chvíli potřeba. Pokud se někdo z místních rozhodne psa chovat, obvykle ho má uvázaného na krátkém řetízku u svého domku či stánku.
Přesto zde na ulici míjíte zverimexy a nestačíte se divit, pro koho jsou asi určeny. Sem tam sice potkáte psa s obojkem, ale není v o moc lepším stavu než jeho soukmenovci bez páníčka. Ani západní turisté si sem své psy většinou nevozí kvůli zdejšímu bakteriálnímu prostředí nebezpečnému pro organismus jejich čtyřnohých miláčků. A tak stejně jako já hledají dočasnou náhradu za své psí lásky v obdarovávání potulných psů zbytky svých svačin.
Jaká je vaše zkušenost se psy při cestování do zahraničí?
Kočka je dokonalým nástrojem pro lov. Vděčí za to desítkám let evoluce. Zatímco u psů byly jejich tělesné znaky zdůrazněny nebo potlačeny, kočkám zůstaly krom několika výjimek jejich hlavní rysy stavby těla nezměněny. Krom smyslů je právě stavba těla...
Ať jsme v prevenci sebedůkladnější, může nastat situace, kdy se pes nebo kočka k pro ně jedovaté věci dostane, ať už naší nepozorností, nebo cizím zaviněním. Proto není od věci se na možnost otravy připravit a vědět nejen, co v takové situaci dělat,...
Jsem milovnicí koček. Fascinují mě svou ladností, hravostí i velkou hrdostí. Na konci jara jsem zapátrala po zajímavostech z kočičí historie a kroky mě zavedly až na dálný Východ k Maneki Neko, kočce která lidem nosí štěstí a bohatství. Podobně jako v...
Příběh udatného Bamsyho se začal psát v norském Oslu v roce 1937. Jako štěně ho koupil lodní kapitán Erling Hafto, který z něj začal vychovávat pravého námořníka. Už od útlého štěněčího věku se tak Bamsy plavil na lodích a seznamoval se s životem na...
Hned v úvodu musím zdůraznit, že každý pes je jiný. Každý prožívá nervozitu jinak, a tudíž ji i jinak projevuje. Někteří se bojí, jiní se hned ženou do boje. Je úkolem pána poznat, co jeho pes zrovna cítí, a pokud možno i předvídat, jaká situace mu...
Na tom, jestli správně vytáhnete klíště z psího nebo kočičího kožichu, může záviset, jestli se zvíře nakazí lymskou boreliózou nebo jiným zákeřným onemocněním přenášeným klíšťaty. Máte na to tu správnou techniku a pomůcky?
Stejně jako u lidí, je také u psů borelióza velmi závažným onemocněním. Nakažených je v České republice odhadem 20 % klíšťat. A protože i přes použití antiparazitik může váš pes sem tam nějaké to klíště chytit, je dobré vědět, jak se toto bakteriální...
Už není žádnou zvláštností, když obec zřídí psí park nebo hřiště. Vzhledem k časté regulaci pohybu psa na volno by to mělo být mnohdy i povinností. Víte, jak se na takových místech chovat, abyste neobtěžovali ostatní návštěvníky a nedocházelo ke...
O šantě kočičí už jsem psala, dnes se podíváme na ostatní méně známé drogy. Ne všechny kočky totiž reagují na každou a ne na vše reagují stejně. Pokud jste tedy se šantou neuspěli, možná budete mít štěstí s nějakou z následujících.
Každý majitel kočky už určitě někdy slyšel o šantě kočičí, kočičí mátě, kocourníku nebo catnipu. Pod všemi těmi názvy se schovává bylina, která většinu koček přivádí do “rauše”.
Na pobřeží tichého oceánu v Britské Kolumbii můžete najít zvláštní vlky - říká se jim “mořští vlci” a žijí dvěma tlapami v oceánu. Plavou z ostrova na ostrov a živí se mořskými živočichy.
Kočky trávu milují. Okusují ji ať už proto, aby si vyčistily bříško od chlupů, nebo jen tak pro zábavu. Navíc pokud kočce pořídíte její vlastní květináč, máte naději, že vaše ostatní kytky nechá na pokoji :).
