Jiný kraj, jiný mrav. To platí i pro chov domácích mazlíčků. V některých zemích světa se v několika posledních letech rozmohl nový a rychle rostoucí trend, a sice nechat svého zvířecího miláčka žít věčně.
Klonování psů nebo koček se pomalu stává zcela běžnou realitou. Setkat se s ním můžete zatím především v asijských zemích. Svým obchodním plánem zaměřeným na tesknící majitele psů i koček nejvíce prosluly firmy v Jižní Koreji. Zde si mohou lidé, kteří právě ztratili svého zvířecího miláčka, nechat naklonovat jeho dvojče a mít ho tak po svém boku navěky.
Proti klonování domácích mazlíčků se bouří řada organizací na ochranu zvířat po celém světě. Uvádí, že stejně jako klonování lidí je i klonování domácích zvířat nepřirozené a neetické. Korejci, ale například i Američané a Britové se na to ovšem dívají jinak a jejich legislativa tuto možnost majitelům domácích mazlíčků umožňuje.
Vzhledem k vysokým nákladům, které se šplhají až do výše několika milionů korun, je pořízení klonu zesnulého psa či kočky pro většinu majitelů nedostupné. Nabízí se tak zcela přirozeně otázka, jestli je to „normální“ a zda nejde pouze o módní výstřelek.
I přes silné pouto, které mě pojilo s mými dvěma již zesnulými psy, si na toto netroufám jednoznačně odpovědět.
Právě silným spojením mezi majitelem a jeho mazlíčkem argumentují společnosti nabízející tuto službu a odvolávají se přitom na psychologické a traumatologické metody, kdy je pořízení klonu jednou z cest, jak se vyrovnat se ztrátou milovaného zvířecího parťáka. Jedná se o hru na city?
Ponecháme-li stranou otázku traumatu z bolestivé újmy, jakou bezpochyby úmrtí psího, kočičího či hlodavčího člena rodiny je, je zde ještě další rozměr celého podniku kolem klonování. Odborníci kritizují klonovací společnosti za neetické jednání hraničící s týráním zvířat, protože vyžaduje operaci tří psů: dárce DNA, dárce vajíček a náhradní matky.
Jak to vše vlastně začalo? Jako první psí klon proslul afghánský chrt Snuppy, který se narodil v roce 2005 a dožil se deseti let. Aby korejští vědci stvrdili tento „velkolepý zázrak“, nechali z jeho buněk naklonovat další štěňátka - přežili celkem tři. Dalším slavným klonem je policejní pes Trakr. I v jeho případě byli vědci úspěšní.
Od té doby běhájí po světě stovky naklonovaných převážně psích mazlíčků nejrůznějších plemen. Odborníci poukazují na to, že se toto podnikání začíná blížit spíše velkým „fabrikám na zvířata“.
Do Česka tento trend zatím nedorazil i kvůli náročnosti na technologické vybavení laboratoří. V této oblasti se ovšem proslavila česká vědkyně Helena Fulková, které se podařilo naklonovat laboratorní myš.
V naší rodině jsme bez pejska vydrželi vždy maximálně rok, poté jsme do smečky přivítali nového člena, který byl pokaždé něčím jedinečný a nenapodobitelný. Nad klonem jsme proto dosud nikdy neuvažovali :). Jak se na klonování díváte vy?
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
