Posledně vám Lukáš slíbil více detailů o nastavení fotoaparátu a o jeho režimech. A protože sliby se mají plnit, v následujícím článku vám vysvětlí, co znamenají jednotlivá záhadná písmenka a čísla a jak ovlivní výslednou fotografii:
Posledně vám Lukáš slíbil více detailů o nastavení fotoaparátu a o jeho režimech. A protože sliby se mají plnit, v následujícím článku vám vysvětlí, co znamenají jednotlivá záhadná písmenka a čísla a jak ovlivní výslednou fotografii:
Musím přiznat, že nejsem úplným zastáncem teoretických pouček. Podle mě je vždycky lepší ozkoušet si, jak věci fungují v praxi. Holt vyfotíte deset, sto nebo tisíc fotek zbytečně, ale získáte díky nim ten správný grif. Do začátku se ale aspoň základní znalosti nastavení určitě hodí.
Jak už jsem zmiňoval v článku o výběru fotoaparátu, jednotlivé druhy zařízení nabízejí různé možnosti nastavení. Obecně je můžeme rozdělit na automatické, poloautomatické a manuální – podle toho, co všechno si můžete nastavit sami a co za vás nastaví přístroj sám.
· U automatických režimů si váš fotoaparát vyhodnotí scénu zcela sám – jde o režim Auto/A+ a tak podobně (většinou značeno zeleně). Můžete nastavit i různé scénické režimy (symbol hlavy pro portrét, kopce pro krajinku, běžce pro sport…). Fotoaparát si na základě volby režimu nastaví, co uzná za optimální. Na vás zbyde jen zmáčknout spoušť. Velmi jednoduché. Jenomže problém nastává, pokud třeba není ideální světlo nebo technika k vašemu záměru nestačí. Příklad za všechny – běžící pes v šeru. Nad fotografií máte s automatickým režimem v podstatě minimální kontrolu. Musíte se o to lépe naučit pracovat s různými podmínkami, vyzkoušet si jak na ně váš fotoaparát bude reagovat.
· Více kontroly dostanete v režimu P, kde si fotoaparát určí clonu a čas a nechá vám volnou ruku v nastavování citlivosti. Pokud vám to přístroj dovolí, zvolíte si i ostřící bod. (Tedy bod, na který se, jak název napovídá, bude přístroj pokoušet zaostřit. Na vás je dostat do něj to, co má být zaostřené – čili většinou psa :) )
· S poloautomatickými režimy se můžete vyřádit víc. Podle mě je právě proto používá většina fotografů (i když vám spousta lidí bude tvrdit, že pravý profesionál fotí pouze na manuální nastavení).
Základní režimy se označují podle toho, co můžete kontrolovat. A/Av je zkratka od slova Apperture, kontrola clony. Kromě clony si můžete v režimu A/Av ručně nastavit citlivost (pokud nevyužijete její automatickou volbu). Čas už si fotoaparát dopočítá sám. Tento režim je vhodný, pokud například fotíte v proměnlivých světelných podmínkách, třeba když vám pes pobíhá ze slunce do stínu a zase zpátky, a vy nemáte prostor nastavovat si čas sami. Musíte ale dát pozor, aby bylo času tak akorát. Kdyby byl příliš dlouhý, pes si ze záběru klidně odskočí na pár granulí, což mu sice přejete, ale fotce to moc nepřidá.
Druhým poloautomatickým režimem je tzv. priorita času – T/Tv, odvozeno od slova Time. Nastavíte si požadovaný čas závěrky a fotoaparát dopočítá vyhovující clonu. Pokud je fotografie i přesto příliš tmavá nebo světlá, musíte si pomoci citlivostí (ISO), jak už jsem zmiňoval v minulém článku. Režim T/Tv se hodí například na focení zvířat v pohybu, tedy když přesně víte, že na „zmrazení“ pamlsku v letu je ideální například čas 1/1000 sec (máte to totiž ozkoušené, že). Fotoaparát si pak podle světla dopočítá, jakou clonu, případně ISO, musí použít, aby se na požadovaný čas dostal.
· V plně manuálním režimu si logicky nastavujete všechny parametry sami a můžete se tak maximálně přizpůsobit konkrétním podmínkám. Vypořádá se se špatným světlem i s vašimi uměleckými pokusy :) Potřebujete ale vědět, že čím nižší číslo clony (f) si můžete nastavit, tím více světla se na snímač vašeho fotoaparátu dostane a tím kratší čas získáte. (Zde se nenechte zmást – i když na první pohled vypadá číslo 1/4000 větší než 1/1000, opravdu je 1/4000 kratší čas). ISO a čas se ovlivňují naopak, takže čím vyšší hodnotu ISO nastavíte, tím kratší čas můžete použít.
Na závěr nezbývá než opět zopakovat základní radu: zkoušejte, zkoušejte, zkoušejte. A ptejte se, rád odpovím!
Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...
V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Poslední rozloučení s domácím mazlíčkem, zvláště se psy a kočkami, kteří s námi žijí dlouhá léta, je psychicky velmi náročné. Kdo to zažil, dá mi za pravdu. Pro lidi, kteří se necítí v těchto chvílích na to, aby organizovali kremaci či pohřeb svého...
U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...
Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...
Klonování patří k výdobytkům moderní doby. Leckoho tedy asi nepřekvapí, že svět má už nějaký ten rok i svého prvního naklonovaného psa. Pojmenovali ho Snuppy, což si jistě dobře zapamatujete kvůli podobnosti s pouze jinak psaným jménem Snoopy, jehož...
Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.
Možná i vy máte doma malého čtyřnohého stresaře. V takovém případě čtěte pozorně, třeba tu narazíte na něco, co jste ještě ve snaze zbavit parťáka stresu nezkoušeli.
Pravděpodobně jste se setkali s názorem, že mnohem důležitější než to, co psovi říkáte, je, jakým způsobem (tónem) to říkáte. Ukazuje se ale, že psi lidské řeči mohou rozumět lépe, než jim obecně přisuzujeme.
Každý z nás určitě rád fotí svoje mazlíky. Ne vždy ale fotky vyjdou podle očekávání. Tady je proto pár rad, jak fotografování zvládnout, a co nejlépe zachytit ty naše chlupaté společníky.
Mohlo by se zdát, že čím menší zvíře, tím méně péče bude vyžadovat. Nenechte se však mýlit. I pokud máte doma myšku, křečka nebo třeba morče, měli byste péči o něj přizpůsobovat ročnímu období a situacím, jimž je vystavujete. V parných dnech, jaké nás...
Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.