Posledně vám Lukáš slíbil více detailů o nastavení fotoaparátu a o jeho režimech. A protože sliby se mají plnit, v následujícím článku vám vysvětlí, co znamenají jednotlivá záhadná písmenka a čísla a jak ovlivní výslednou fotografii:
Posledně vám Lukáš slíbil více detailů o nastavení fotoaparátu a o jeho režimech. A protože sliby se mají plnit, v následujícím článku vám vysvětlí, co znamenají jednotlivá záhadná písmenka a čísla a jak ovlivní výslednou fotografii:
Musím přiznat, že nejsem úplným zastáncem teoretických pouček. Podle mě je vždycky lepší ozkoušet si, jak věci fungují v praxi. Holt vyfotíte deset, sto nebo tisíc fotek zbytečně, ale získáte díky nim ten správný grif. Do začátku se ale aspoň základní znalosti nastavení určitě hodí.
Jak už jsem zmiňoval v článku o výběru fotoaparátu, jednotlivé druhy zařízení nabízejí různé možnosti nastavení. Obecně je můžeme rozdělit na automatické, poloautomatické a manuální – podle toho, co všechno si můžete nastavit sami a co za vás nastaví přístroj sám.
· U automatických režimů si váš fotoaparát vyhodnotí scénu zcela sám – jde o režim Auto/A+ a tak podobně (většinou značeno zeleně). Můžete nastavit i různé scénické režimy (symbol hlavy pro portrét, kopce pro krajinku, běžce pro sport…). Fotoaparát si na základě volby režimu nastaví, co uzná za optimální. Na vás zbyde jen zmáčknout spoušť. Velmi jednoduché. Jenomže problém nastává, pokud třeba není ideální světlo nebo technika k vašemu záměru nestačí. Příklad za všechny – běžící pes v šeru. Nad fotografií máte s automatickým režimem v podstatě minimální kontrolu. Musíte se o to lépe naučit pracovat s různými podmínkami, vyzkoušet si jak na ně váš fotoaparát bude reagovat.
· Více kontroly dostanete v režimu P, kde si fotoaparát určí clonu a čas a nechá vám volnou ruku v nastavování citlivosti. Pokud vám to přístroj dovolí, zvolíte si i ostřící bod. (Tedy bod, na který se, jak název napovídá, bude přístroj pokoušet zaostřit. Na vás je dostat do něj to, co má být zaostřené – čili většinou psa :) )
· S poloautomatickými režimy se můžete vyřádit víc. Podle mě je právě proto používá většina fotografů (i když vám spousta lidí bude tvrdit, že pravý profesionál fotí pouze na manuální nastavení).
Základní režimy se označují podle toho, co můžete kontrolovat. A/Av je zkratka od slova Apperture, kontrola clony. Kromě clony si můžete v režimu A/Av ručně nastavit citlivost (pokud nevyužijete její automatickou volbu). Čas už si fotoaparát dopočítá sám. Tento režim je vhodný, pokud například fotíte v proměnlivých světelných podmínkách, třeba když vám pes pobíhá ze slunce do stínu a zase zpátky, a vy nemáte prostor nastavovat si čas sami. Musíte ale dát pozor, aby bylo času tak akorát. Kdyby byl příliš dlouhý, pes si ze záběru klidně odskočí na pár granulí, což mu sice přejete, ale fotce to moc nepřidá.
Druhým poloautomatickým režimem je tzv. priorita času – T/Tv, odvozeno od slova Time. Nastavíte si požadovaný čas závěrky a fotoaparát dopočítá vyhovující clonu. Pokud je fotografie i přesto příliš tmavá nebo světlá, musíte si pomoci citlivostí (ISO), jak už jsem zmiňoval v minulém článku. Režim T/Tv se hodí například na focení zvířat v pohybu, tedy když přesně víte, že na „zmrazení“ pamlsku v letu je ideální například čas 1/1000 sec (máte to totiž ozkoušené, že). Fotoaparát si pak podle světla dopočítá, jakou clonu, případně ISO, musí použít, aby se na požadovaný čas dostal.
· V plně manuálním režimu si logicky nastavujete všechny parametry sami a můžete se tak maximálně přizpůsobit konkrétním podmínkám. Vypořádá se se špatným světlem i s vašimi uměleckými pokusy :) Potřebujete ale vědět, že čím nižší číslo clony (f) si můžete nastavit, tím více světla se na snímač vašeho fotoaparátu dostane a tím kratší čas získáte. (Zde se nenechte zmást – i když na první pohled vypadá číslo 1/4000 větší než 1/1000, opravdu je 1/4000 kratší čas). ISO a čas se ovlivňují naopak, takže čím vyšší hodnotu ISO nastavíte, tím kratší čas můžete použít.
Na závěr nezbývá než opět zopakovat základní radu: zkoušejte, zkoušejte, zkoušejte. A ptejte se, rád odpovím!
Kočka je dokonalým nástrojem pro lov. Vděčí za to desítkám let evoluce. Zatímco u psů byly jejich tělesné znaky zdůrazněny nebo potlačeny, kočkám zůstaly krom několika výjimek jejich hlavní rysy stavby těla nezměněny. Krom smyslů je právě stavba těla...
Ať jsme v prevenci sebedůkladnější, může nastat situace, kdy se pes nebo kočka k pro ně jedovaté věci dostane, ať už naší nepozorností, nebo cizím zaviněním. Proto není od věci se na možnost otravy připravit a vědět nejen, co v takové situaci dělat,...
Jsem milovnicí koček. Fascinují mě svou ladností, hravostí i velkou hrdostí. Na konci jara jsem zapátrala po zajímavostech z kočičí historie a kroky mě zavedly až na dálný Východ k Maneki Neko, kočce která lidem nosí štěstí a bohatství. Podobně jako v...
Příběh udatného Bamsyho se začal psát v norském Oslu v roce 1937. Jako štěně ho koupil lodní kapitán Erling Hafto, který z něj začal vychovávat pravého námořníka. Už od útlého štěněčího věku se tak Bamsy plavil na lodích a seznamoval se s životem na...
Hned v úvodu musím zdůraznit, že každý pes je jiný. Každý prožívá nervozitu jinak, a tudíž ji i jinak projevuje. Někteří se bojí, jiní se hned ženou do boje. Je úkolem pána poznat, co jeho pes zrovna cítí, a pokud možno i předvídat, jaká situace mu...
Na tom, jestli správně vytáhnete klíště z psího nebo kočičího kožichu, může záviset, jestli se zvíře nakazí lymskou boreliózou nebo jiným zákeřným onemocněním přenášeným klíšťaty. Máte na to tu správnou techniku a pomůcky?
Stejně jako u lidí, je také u psů borelióza velmi závažným onemocněním. Nakažených je v České republice odhadem 20 % klíšťat. A protože i přes použití antiparazitik může váš pes sem tam nějaké to klíště chytit, je dobré vědět, jak se toto bakteriální...
Už není žádnou zvláštností, když obec zřídí psí park nebo hřiště. Vzhledem k časté regulaci pohybu psa na volno by to mělo být mnohdy i povinností. Víte, jak se na takových místech chovat, abyste neobtěžovali ostatní návštěvníky a nedocházelo ke...
O šantě kočičí už jsem psala, dnes se podíváme na ostatní méně známé drogy. Ne všechny kočky totiž reagují na každou a ne na vše reagují stejně. Pokud jste tedy se šantou neuspěli, možná budete mít štěstí s nějakou z následujících.
Každý majitel kočky už určitě někdy slyšel o šantě kočičí, kočičí mátě, kocourníku nebo catnipu. Pod všemi těmi názvy se schovává bylina, která většinu koček přivádí do “rauše”.
Na pobřeží tichého oceánu v Britské Kolumbii můžete najít zvláštní vlky - říká se jim “mořští vlci” a žijí dvěma tlapami v oceánu. Plavou z ostrova na ostrov a živí se mořskými živočichy.
Kočky trávu milují. Okusují ji ať už proto, aby si vyčistily bříško od chlupů, nebo jen tak pro zábavu. Navíc pokud kočce pořídíte její vlastní květináč, máte naději, že vaše ostatní kytky nechá na pokoji :).