Máte doma žárlivku?

Podle některých sociologů si člověk vypěstoval žárlivost ruku v ruce s vývojem vztahů ve společnosti, jak ji známe. Váže se výhradně na romantický nebo sexuální vztah dvou lidských bytostí. Proto někteří vědci tvrdí, že pes nežárlí, že jen přirovnáváme jeho chování k něčemu, co známe od sebe samých (tzv. dvojitý přenos). Dokonce se objevil názor, že žárlivost je pouhý sociální konstrukt, protože neexistuje ani ve všech lidských kulturách.

Podle některých sociologů si člověk vypěstoval žárlivost ruku v ruce s vývojem vztahů ve společnosti, jak ji známe. Váže se výhradně na romantický nebo sexuální vztah dvou lidských bytostí. Proto někteří vědci tvrdí, že pes nežárlí, že jen přirovnáváme jeho chování k něčemu, co známe od sebe samých (tzv. dvojitý přenos). Dokonce se objevil názor, že žárlivost je pouhý sociální konstrukt, protože neexistuje ani ve všech lidských kulturách.

Kulajda je naštěstí k většině psů lhostejná a ke spokojenosti jí stačí, když si jí nevšímají (nelíbí se jí snad jen to, když se nebezpečně přiblíží k její misce nebo si nárokují její granule). Ale znám pár psů – přesněji fenek – které ke svému pánovi nepustí ani člověka, natož pak jiné zvíře. Věřím, že vy také. Dobrá, můžeme to nazývat jinými slovy, když to bude vědě více po chuti, ale v principu se podle mě o žárlivost jedná. Jak jinak byste si kupříkladu vyložili výsledek následujícího experimentu?

Christine Harrisová z University of California se zabývala psí žárlivostí v nedávno publikované studii. Jako první provedla vědecký experiment zaměřující se na žárlivost u psů. Test byl obdobou stejně zaměřeného „pokusu“ prováděného s půlročními dětmi. Zúčastnilo se ho 36 psů spolu s pány a probíhal buď u nich doma, nebo v jiném jim dobře známém prostředí. Výzkumnice pořídila videozáznamy situací, v nichž páníčci své psy ignorují. V prvním případě věnují plnou pozornost vycpanému psovi, ve druhém halloweenské dýni – k oběma předmětům se majitel psa měl chovat jako k živému psovi, hladit je, nabízet psí dobroty apod. Trošku paní Harrisovou podezřívám, že vydlabanou dýni zvolila hlavně pro zábavu – musela být vyloženě psina pozorovat dospělé lidi, jak si povídají s kusem zeleniny a mazlí se s ním. Nicméně předstírání, že jde o skutečného psa, zabralo. Ve třetí zkoumané situaci si pejskař četl z hlučné dětské audioknihy.

To vše pozorovali dva nezávislí diváci a snažili se najít všechny možné projevy psí žárlivosti. Patří mezi ně šťouchání čumákem do pána, odstrkování potenciální konkurence, výjimečně i štěkání (na dýni a knihu štěkal jen jeden). Zvláštní je, že psa rozčílí daleko víc, když mu něco ukradne pozornost, kterou mu pán právě teď věnoval, než když se s dýní začne mazlit poté, co odloží knihu. Výsledná čísla jsou následující:

78 % psů se vnucovalo majiteli, když se věnoval vycpanému psovi

42 % psů negativně reagovalo, když si majitel hrál s vydlabanou dýní

30 % psů se snažilo dostat mezi vycpaného psa a svého majitele

86 % psů si nakonec vycpaného psa očichalo, jako by byl živý

„Naše zkoumání ukazuje, že psi nejen že jsou schopni projevovat žárlivé chování, ale také se snaží narušit vztah majitele a jejich rivala,“ říká Harrisová. „Nemůžeme mluvit o nějakém ryze subjektivním prožívání u psů, ale je zřejmé, že k žárlivosti je vede potřeba chránit důležité sociální vazby.“

Vidím to stejně - jde hlavně o sociální vazby. Na závěr už jen dodávám vyjádření odborníka z Britu, výživáře a zkušeného chovatele psů Martina Kváše:
„Můžeme tomu říkat žárlení, ale jde spíš o projev sociálního chování psů. Pes špatně snáší, když jeho pán přenese pozornost na druhého psa. Pro „opomenutého“ pejska je to signál přímého ohrožení jeho postavení ve smečce. Proto ta reakce - šťouchání do pána, snaha odstrčit druhého psa. Důvodem je především ochrana vazby daného psa k jedinci, kterého tento pes považuje za alfa samce. Pokud by ve jmenovaném pokusu na místě pána bylo např. jeho dítě, reakce psů by byly úplně jiné, nejspíše vůbec žádné. I taková pozorování existují. Psi mají od přírody silně zafixováno, že jejich protivník bude většinou vypadat jako pes. Proto i ve zmiňovaném pokusu psi reagovali především na atrapu psa, stejně jako na výstavách, kdy reagují na naše mluvící obrázky psů, zatímco dýně nebo knížka je nijak nevzrušovaly.“

Zdroj: http://bit.ly/VN8kF9

Související články

Když máte psa epileptika

Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...

Psi a kočky ve světě IV - Psi v Albánii

V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.

Jak správně pečovat o chrup hlodavců

U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...

Play More - první interaktivní výstava jen pro psy

Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...

I mazlíčci mají svou záchranku

Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.

Devět životů nemají, ale padat kočky skutečně umějí

Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.