Další z možných sportů, při kterém svého psa hrou můžete zároveň i intenzivně procvičit, je Dog Puller. Cvičit jej můžete se všemi druhy psů nehledě na velikost či věkovou kategorii.
Dog Puller patří spíše mezi novější sporty, vznikl v roce 2012 na Ukrajině. Poprvé psi v této disciplíně závodili v roce 2016. Ve stejný rok se také Dog Puller začal více trénovat i u nás. Jeho zakladatelé Varvary Petrenko a Serge Shkota zároveň v tom roce uspořádali pro zájemce první workshop.
Jméno tomuto sportu dala právě samotná pomůcka puller. Tedy kruhy, které se ke hře používají. Puller je sada dvou fialových kruhů, které jsou vyrobené z takového materiálu, aby nepoškozovaly zuby ani dásně vašeho psa. Ten se do kruhu může zakousnout bez toho, aniž by zničil jeho tvar a vlastnosti. Vybrat si můžete ze čtyř velikostí pulleru podle vašeho mazlíčka.
Při Dog Pulleru bez velké námahy jednoduše a intenzivně procvičíte všechny svalové partie vašeho psa formou hry. Důležité je, aby váš pes nepovažoval puller za hračku na žvýkání nebo ke kousání, ale za tréninkovou pomůcku. Je to věc ke společné hře, zábavě i výcviku. Pokud chcete dát vašemu psovi do těla, stačí tři jednoduchá cvičení a pes vydá tolik energie jako při běhu na pět kilometrů.
V Dog Pulleru mohou psi soutěžit ve dvou disciplínách. V Puller Jumpingu je úkolem psa chytit kruh ve výskoku se dvěma nebo čtyřmi tlapkami nad zemí. Body se hodnotí právě to, v jaké pozici nad zemí pes puller chytil a zda se nedostal z vymezeného prostoru. V Puller Runningu se soutěží v uchopování kruhu za běhu. Při této disciplíně je nejdůležitější, aby psovod házel kruh správně a pes se tak nedostal z vymezeného prostoru a chytil puller v pohybu.
Puller ale můžete také použít pro přetahování a protože je velmi lehký a dobře plave na vodě, hodí se i pro vodní radovánky vašich psů.
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Není zas tak neobvyklé, že v období dospívání změní váš pes barvu. Jenomže co když váš dospělý pes přijde domů s barevným přelivem?
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně:
Záliba Malajsijců ve zvířátkách chovaných jen pro radost je velká, takže se nemusíte bát do těchto končin vyrazit. Skvěle se tam najíte vy, i váš pes. Malajsijská kuchyně je vyhlášená pro svoje chutná a voňavá koření. Zažívání vašeho čtyřnohého kámoše...
Určitě jste si všimli, že každý pes si hraje jinak a každý proto také upřednostňuje jiné hračky. Jestli nevíte, co svému chlupáčovi pořídit pro zábavu, třeba vám pomůže náš malý průzkum.
V článku o tom, jak jsem Kulajdu léčila po otravě, jsem vám slíbila, že se rozepíšu o podávání prášků. Se psy je to na rozdíl od koček jednoduché. Většinou všechno zhltnou a nestarají se, co by mohlo být uvnitř. Vnímají chuť jen na povrchu a často ani...
Pořád ještě se mi honí hlavou myšlenka pořídit si nového psa. Udělala jsem si celkem jasno v tom, jak si ho vybrat. Nemám teď na mysli vzhled ani povahu psa, ale jeho původ. Rozhodně totiž nechci podporovat množírny psů.
Při výběru štěněte je potřeba brát ohled na několik zásadních věcí. Jsou tak samozřejmé, že nás paradoxně často ani nenapadnou.
Kulajdina falešná březost mě přivedla na myšlenku adopce. Ne pro mě, ale pro ni. Poslední dobou je sama doma častěji než dřív. Nudí se a přemýšlí o nesmyslech. Veterinář mi řekl, že ji mám přivést na jiné myšlenky. Jenomže venku pořád pršelo a ve městě...
Před nějakým časem jsem narazila na článek o zajímavém výzkumu, který uskutečnila Friederike Rangeová z vídeňské Univerzity veterinární medicíny. Nebojte se, žádné zvířátko při něm netrpělo.
