20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Jsem milovnicí koček. Fascinují mě svou ladností, hravostí i velkou hrdostí. Na konci jara jsem zapátrala po zajímavostech z kočičí historie a kroky mě zavedly až na dálný Východ k Maneki Neko, kočce která lidem nosí štěstí a bohatství. Podobně jako v Egyptě byla i v Číně a Japonsku kočka spojována s říší mrtvých a díky své schopnosti vidět ve tmě měla také odhánět zlé duchy.
Na historii koček je ale strašně zajímavé, jak odlišně je popisována v jednotlivých kulturách. Pro buddhisty byly kočky ztracené, odkázány samy na sebe. V Číně zase představovaly symbol dlouhověkosti. Neméně fascinující je však jejich příběh z Egypta. Kočky byly ve starověkém Egyptě vnímány jako vtělení Bastet, bohyně krásy, plodnosti, mateřskosti i požitků a krásných umění jako hudby a tance. Zobrazována byla nejčastěji v podobě lvice (později kočky), případně ženy se lví hlavou. Bastet byla ztělesněním rafinované ženskosti i ochránkyně. I proto byly kočky staroegyptskými obyvateli chované doma a uctívané jako ochránkyně v domech a rovněž i v chrámech v sídle faraonů. Proto i předměty, na kterých byly kočky vyobrazené, byly brány s náležitou úctou.
Ve starověkém Egyptě dokonce existovalo město Bubastits s chrámem Bastet, které bylo centrem uctívání koček a bylo to zde, kde se našly ostatky tisíců mumifikovaných koček. Pokud byste zde žili a dopustili se nějaké křivdy na kočce nebo ji dokonce usmrtili, čekal by vás velice přísný trest. V případě zabití šlo dokonce o trest nejvyšší. V porovnání s dalšími zvířaty jako jsou ovce, kozy, krávy nebo drůbež, byl vztah Egypťanů ke kočkám zcela unikání. Kočky měly svobodu, záleželo zcela na nich, kdy přišly a odešly. Z historický pramenů však není zcela jasné, zda kočky měly svá jména. Obecně panuje informace, že se kočky oslovovaly spíše obecným „miu“.
O tom, jak se kočkám žilo v době starověkého Egypta svědčí také malby v objevených hrobkách. Na spoustě z nich najdeme pány s jejich domácími mazlíčky. Malby zachycují kočky sedící u stolu, pochutnávající si na rybě nebo kočky se svým pánem na lovu. Archeologové našli také spousty amuletů z bronzu, slonoviny, terakoty a dalších materiálů, buď ve tvaru kočky, nebo s jejím obrazem. Když došlo v rodině k úmrtí kočky, oholili si její majitelé jako výraz smutku obočí a tělo kočky odnesli k balzamovači. Láska Egypťanů ke kočkám byla až tak hluboká, že jedna legenda vypráví o tom, jak Peršané porazili v jedné bitvě Egypťany právě skrze lest spojenou s kočkou. Egypťané se natolik báli kočce ublížit, že se nakonec raději dobrovolně vzdali.
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...