Caviaterapie aneb I morčata mohou léčit

Pozitivní vliv zvířat na lidskou psychiku a potažmo i zdraví je už celkem známý. Proč by se tedy do léčebných procedur nemohli zapojit i terapeuti z řad hlodavců?

Průkopníkem caviaterapie byl Peter Gurney, který s morčaty denně navštěvoval dětské onkologické oddělení v londýnské nemocnici sv. Tomáše. V jeho stopách se u nás rozhodla jít Pavla Zemanová a v roce 2008 začala se svým morčetem docházet do domova sv. Karla Boromejského pro věkem pokročilé a nemocné lidi, kde spolu sklidili velký úspěch.

Hlavně pro seniory může být morčecí terapeut prospěšný. Kromě radosti z kontaktu se zvířetem jim také prostřednictvím hlazení pomáhá morčátko procvičit jemnou motoriku.

Samotná přítomnost zvířátka navíc pomáhá navázat komunikaci. Morče tak může usnadnit i navázání kontaktu s autistickými, mentálně postiženými nebo týranými dětmi.

Morčata dále pomáhají jako rozptýlení a motivace při rehabilitacích nebo při logopedii. Mazlení s morčetem může také pomoci rozptýlit osamělost, zahnat špatnou náladu a odvést pozornost od bolesti.

Kromě dobrovolníků mohou caviaterapii provázet i samotní fyzioterapeuti či psychologové v rámci své praxe. Organizovaně u nás zatím tato forma terapie neprobíhá, ale sdružení Anitera, které se zabývá zvířecí terapií obecně, plánuje začít se školením caviaterapeutů a zavést i zkoušky pro morčata, po jejichž absolvování dostane chlupáč vlastní certifikát.

Terapeutem se tedy samozřejmě nemůže stát jakékoli morče. Musí jít o klidného zdravého jedince, který se rád mazlí, neutíká nebo nekouše. Musí být zvyklý na cestování a na cizí lidi.

Tak co říkáte na takové kapesní terapeuty? :)